электронная
400
18+
Diagnostika karmy

Бесплатный фрагмент - Diagnostika karmy

Kniha 5. Odpovědi na otázky


Объем:
296 стр.
Возрастное ограничение:
18+
ISBN:
978-5-4483-3159-6

18+

Книга предназначена
для читателей старше 18 лет

Úvod

Před napsáním kaţdé knihy onemocním. Tenká tkáň mého osudu se trhá a rozlézá. Ţivot se stává zcela nepředvídatelným. Začínám být nervózní a podráţděný. Potom náhle nastupuje klid. A ţádné ztráty, neúspěchy a překvapení se mě uţ nedotýkají. Teď tomu rozumím, je to nutné. Čím je mnoţství informací uvedených v knize větší, tím silněji působí na čtenáře a tím větší je moje zodpovědnost, bude-li tento vliv nesprávný. Kvalita informací se projevuje tím, do jaké míry jsem blíţe lásce k Bohu a nakolik jsem nezávislý na jakýchkoliv lidských hodnotách, zvláště těch duchovních. Láska nesmí přirůstat nejen k penězům, ale i k ideálům. Čím je utrpení člověka v době neštěstí, nemoci silnější, a čím méně se snaţí být na nich závislý, při čemţ se upíná k Bohu, zachovává a umocňuje lásku k Němu, tím čistší se stává jeho duše. Kaţdý z nás v určité fázi prochází touto cestou. A čistota duše se tady určuje ne tak mnoţstvím a silou utrpení, jako soustředěním na Boţí lásku a mírou směřování k ní.

Postupně, jak jdu dál, objem informací narůstá. Jejich mnoţství se také zvětšuje. A za podobnými frázemi se skrývá stále větší smysl. To umoţňuje člověku, který knihu přečetl, aby se silněji změnil. Často se mě ptají: jak dlouho vydrţí pozitivní změny po setkání se mnou nebo po přečtení mých knih. «Mění-li se váš charakter — nemoc ustupuje, — říkám. Čím budou proměny charakteru hlubší, tím budete zdravější.»


Kniha má název «Odpovědi na otázky», ale mnozí z vás neobdrţí odpovědi na to, co je znepokojuje. Bylo by dobré, kdyby čtenáři pochopili, ţe to hlavní není konkrétní otázka a konkrétní odpověď. Cesta k uzdravení — to je cesta k Bohu. A tady jsou pocity důleţitější neţ myšlenky. Kdyţ se člověk soustředí ne na vnímání správné cesty, ale uspokojení svého vědomí, efekt můţe být opačný.


V knize jsou otázky, které se opakují. Odpovídal jsem na otázky, jeţ mi poslali diváci, kteří seděli v sále. V první řadě odpovídám konkrétně tomu člověku, který lístek s dotazem napsal. Deset lidí mi pošle stejnou otázku a já jim dám deset formálně různých odpovědí, protoţe kdyţ odpovídám, orientuji se v první řadě na toho, kdo se ptá, a ne na samotnou otázku. Myslím si, ţe to pomůţe lépe pochopit smysl toho, co vykládám.


Neštěstí, smůla a nemoci pronásledují celý náš rod. V rodinách není láska ani klid. S čím bych nezačala — nic se prostě nedaří, nebo to nedotáhnu do konce. Snaţila jsem se přivydělat si (chudoba tíţí) — ale všude jen samá leţ a podvod. V práci propouštějí, sotva se drţím. Nedávno moje matka našla ve vlastním polštáři jakousi destičku. Vyhodila jsem ji, protoţe měla spojitost s magií.

Odpouštím tomu člověku, který to udělal, a prosím o odpuštění u Boha a lidí za zlo, které jsem kdy lidem způsobila.

Pomozte navrátit zdraví, klid a štěstí všem mým blízkým.


Kdysi, po prozkoumání struktury energetického pole autorky vzkazu, bych řekl, ţe nad rodem visí prokletí. Povím vám, jak to vidím teď. U této ţeny jsou deformovány struktury svázané s dětmi, vnuky a pravnuky. Příčina se skrývá v třech minulých ţivotech a také v matce, babičce a prababičce. Protoţe kromě přímého vidění beru do úvahy i kvantitativní parametry, abych mohl lépe posoudit situaci, uvedu je.

Lpění na schopnostech je třikrát vyšší neţ kritické. Závislost na principech, ideálech — dvakrát. V mém lexikonu to zní takto: schopnosti jsou uzavřeny na 300 jednotek, budoucnost na 200 jednotek.

Nakolik je člověk závislý na jakékoliv lidské hodnotě, natolik se její ovládání pro něj uzavírá. Na kritické úrovni musí periodicky tuto hodnotu ztrácet, jestli je nad kritickou úrovní vlastnění této hodnoty bude provázeno neštěstím, nemocemi nebo smrtí.

Zvýšená závislost na schopnostech, intelektu, šťastném osudu se nazývá «pýcha». Zvýšená závislost vychází v první řadě z nepřijetí ztrát toho, co máme. Vnější úroveň pýchy — to je zvýšená orientace a závislost na prvním stupni duchovních hodnot, tj. na schopnostech, intelektu, blahobytu. Rozsáhlejší a hlubinné pozadí je tehdy, kdyţ mluvíme o zvýšené závislosti na principech, ideálech, plánech a nadějích. Čím větší je význam a rozsah lidských hodnot, na kterých jsem závislý, tím více zločinů proti lásce mohu spáchat.

Co lze říci o této situaci prostým jazykem?

Osobní karma je zpravidla shodná s rodičovskou. Jestliţe byla v minulých ţivotech láska ubíjena, pak i kdosi z předků spáchal analogický zločin. Nakolik byla proti lásce vyvíjena agrese, na tak dlouho ji člověk nosí v sobě; nakolik je velký rozsah zločinu, natolik jsou očerněny duše potomků a natolik bude člověk ve svých dalších ţivotech zodpovídat za jejich zločiny a očisťovat se přes nemoci a neštěstí bude v první řadě on, a ne jeho děti a vnuci.

Prababička této ţeny, podle informací, spáchala zločin proti lásce. Příčina spočívá v pýše, tj. nezachraňovala lásku ve své duši, ale své principy, svoji důstojnost, své ideály. Smysl prokletí, které rod tíţí, spočívá v podvědomé zvýšené agresi vůči lidem. Neboť agrese vůči lásce se vţdy mění v agresi vůči světu a lidem. Nakolik jsem vnitřně agresivní vůči světu, natolik je svět agresivní vůči mně. Tudíţ lidé se zvýšenou vnitřní pýchou přitahují nemoci a neštěstí. A kupodivu, mnohé neúspěchy, nemoci, neštěstí nebo prokletí pomáhají členům takového rodu přeţít. Přes toto všechno dochází ke zmenšení závislosti a významu lidských hodnot. Tehdy impuls směřování k lásce a Bohu vzrůstá. A takový rod můţe přeţít.

Jak můţeme situaci napravit? První, co je potřeba udělat, je vypěstovat v sobě impuls směřování k lásce a Bohu a kaţdým dnem ho umocňovat. Vycházíte teď ze sálu a v kaţdém člověku, který vám jde naproti, vidíte Boţské. V kaţdé situaci, která se kolem vás rozvíjí, vidíte projev Boţského. O co více cítíte vyšší, i kdyţ Vám teď nepochopitelnou logiku Boţského, o tolik méně budete závislí na logice lidské. O co více jste otevřeni lásce, o to méně budete závislí na vědomí. Neboť Bůh — to je láska, a člověk — vědomí. Vzpomeňte si na všechny lidi, kteří Vás v ţivotě urazili, a odpusťte jim. Pochopte a pociťte, ţe jejich vůle s tím nemá nic společného. Ţe skrze lidské poníţení ve Vaší duši zachraňovali Boţské. Vzpomeňte si na všechny momenty, kdy jste potlačovali lásku v duších jiných lidí: odsuzováním, opovrţením, nespokojeností. A projděte si tuto situaci znovu, zachovávejte lásku, sniţujte nároky. Opakujte ji desetkrát a třeba i stokrát, dokud nepocítíte: jestliţe se situace znovu opakuje — procházíte jí uţ jako zcela jiný člověk. Modlete se za své děti, vnuky i pravnuky, aby zachovávali lásku k Bohu a nehledali viníky, bez ohledu na to, jak bolestné by bylo loučení s lidskými hodnotami.

Pochopte: jestliţe se vnitřně nezměníte, modlitba Vám nepomůţe. Měnit se je potřeba aţ do reflexů. Je to obtíţné jen na začátku, ale jestliţe jste se rozhodli změnit definitivně, výsledek se vţdy projeví. Příliš mnoho pacientům jsem nedokázal pomoci jen proto, ţe byli připraveni na sobě pracovat, dokud byli nemocní a nešťastní, tj. modlili se a snaţili se změnit jen proto, aby se uzdravili nebo zbavili nepříjemností. Měníme se, abychom se přiblíţili Bohu, a ne proto, abychom získali lidské hodnoty. Přicházejí potom samy. O kolik méně jsem závislý na lidském štěstí, o tolik více ho mohu mít.

Co se týče těla, pak pýcha znamená zvýšený význam těla a na něm závisejícího vědomí, proto pravidelné omezení ve stravování, dýchání, komunikaci je prospěšné. K útlumu vědomí dochází tehdy, kdyţ se člověk zbavuje kritiky a hodnocení toho, co se děje. Rytmická hudba a rytmický tanec také brzdí vědomí. Pobyt ve vodě nám připomíná období těhotenství a tu fázi, kdy všechno ţivé bylo ještě v oceánu. Proto jsou naše pocity aktivnější a vědomí — pomalejší. Klidná rytmická chůze, pokud trvá déle neţ půl hodiny, začíná brzdit vědomí.

Ne nadarmo poutníci často zdolávali svou cestu pěšky. Jakákoliv myšlenka a nepřekonaný stres napínají naše svaly. Proto jsou autogenní trénink, v jehoţ průběhu člověk opouští jakýkoliv zármutek z minulosti, jakýkoliv strach z budoucnosti, jakékoliv nepřijetí současnosti, a stejně tak svalové uvolnění, velmi uţitečné.

Pestrá strava bere organismu hodně sil, stejně jako různorodost situací kolem Vás. Proto čím prostší a jednotvárnější bude Váš reţim a dieta, tím více sil budete mít na práci na sobě.

A je tu ještě jeden důleţitý moment. Mnozí jsou připraveni odpustit 99 lidem, kteří je urazili, ale stému neodpustí. Pak ta práce je prakticky neuţitečná. Jestliţe odpouštíte, je potřeba odpustit všem. Jestliţe jste se rozhodli změnit, musí být Vaše rozhodnutí konečné. A jestli jste se uţ dali touto cestou, neočekávejte štěstí hned další den. Můţe to být i naopak. Vše temné, co bylo v duši, začne vycházet, můţe dojít ke skutečným zvratům — fyzickým i morálním. A Vám se bude zdát, ţe poslední zbytky štěstí, které jste měli, Vás opouštějí. Musíte pochopit: jakmile jste se rozhodli ţít pro to, aby jste umocnili Boţské ve své duši, pak jste se jiţ stali šťastnými a toto štěstí Vám nikdo nikdy nemůţe vzít. Skutečné štěstí nikdy nepřichází zvenčí, neboť vše, co máme zvenku, ztrácíme. Pocity radosti a lásky, které nosíme ve své duši, nám přináší skutečné štěstí a vyplývají z lásky k Bohu. Nakolik člověk uchovává ve své duši pocity radosti a lásky, natolik lehčeji vidí prapříčinu ve všem. A nakolik pociťujeme Boha ve všem, natolik jsme šťastní.

Dříve se lidé převáţně dělili do dvou kategorií: na ty, kteří viděli jen okolní svět a byli s ním nespokojení. Proto se naţili ho změnit a stále více se zaplavovali nenávistí a agresí. Neboť, kdyţ bojovali s jiným člověkem, bojovali se světem, jehoţ byl tento člověk součástí, s vesmírem, jehoţ součástí byl svět, a v konečném důsledku — s Bohem. Druhá kategorie je mnohem menší: jsou to ti, kteří viděli Boha ve všem, a proto nechtěli bojovat ani se světem, ani s vesmírem, a ani s lidmi. A světonázor, jimi vytvořený, slabými a bezbrannými, zachraňoval ţivot tvrdým a silným, jestliţe dokázali chápat aspoň část takové filozofie. Kaţdý člověk ve vesmíru nosí v sobě prapříčinu a je s ní spojen. Kaţdý člověk nosí ve své duši Boha a je jeho součástí. A v uţším smyslu, který vychází za hranice matérie, prostoru a času, je kaţdý člověk Bohem.

Proto dokud máme fyzický obal a s ním spojené vědomí, budeme ţít vţdy ve dvou logikách: logice Boţské, která vychází za hranice těla a vědomí, a logice lidské, která v nich přebývá. Tyto dvě logiky se v určitém stupni vţdy prolínají. A zvnějšku se zdají být zcela protichůdné. Tak jako např. věda a náboţenství, idealismus a materialismus.

Čím lépe se najednou mohou vměstnat do lidského vědomí, tím vyšší je stupeň úrovně vývoje společnosti. Lidstvo se nyní přibliţuje k zcela nové etapě a novému světonázoru i myšlení. V tomto myšlení musí současně existovat dvě logiky, které se nevylučují, ale naopak doplňují. A tehdy bude moţné bojovat s jiným člověkem, situací, bez zakoušení nenávisti a se zachováním a umocňováním lásky. Stále více budeme vidět Boţské v jakékoliv situaci. Lidské vychází z Boţského. A čím více budeme směřovat k druhému, tím více budeme mít toho prvního.

Naše tělo je stabilní informační struktura. Existují dva druhy informací: boţská, která vychází za hranice prostoru, času a matérie. Vnímáme ji skrze pocit lásky.

lidská, která obdobně jako Vesmírná, má celkovou konstrukci, tzn. ţe je určitým způsobem zorientovaná v prostoru a čase.

Informace je pojmem vektorovým. Čím větší je objem nové informace, tím vyšší je stupeň destabilizace informační skupiny. Řečeno prostým jazykem: pro nepřipraveného člověka můţe být nová informace nebezpečná. Proto měli obvykle nositelé nové informace ţalostný osud. Ale nová informace nepřichází jen prostřednictvím jiného člověka. Jakákoliv destabilizace těla i duše — to je vzájemné působení vůči nové informaci. Proto ti, kteří byli hodně nemocní, utrpěli v ţivotě mnohá neštěstí, nacházeli se na hranici ţivota a smrti, zakusili duševní i fyzické mučení, bývali moudřejší neţ ti, kteří to nezaţili. Zvýšená stabilita lidských hodnot přispívá k nárůstu pýchy. Takovýto člověk přijímá novou informaci s velkou námahou.

A nyní sedí přede mnou pacientka a pozorně se mi dívá do očí.

— Četla jste všechny čtyři knihy? — ptám se jí.

— Ano. Všechny, — odpovídá.

— Ne padělky, ale pravé?

— Ano, uţ dokáţu poznat padělky.

V takovém případě řeknu, co vidím a co si myslím. Teď mě snadno pochopíte. Vaše prababička šla na potrat v pátém nebo šestém měsíci těhotenství. Téma — pýcha. Aby ţena porodila zdravé dítě, musí mu dát impuls směřování k Boţskému. Probíhá to jednoduše. Je potřeba zachovat lásku, kdyţ je pokořeno vše lidské. Kaţdá ţena musí do početí nebo v průběhu těhotenství projít zkouškou zachování lásky při odstraňování lidských hodnot. Odstranění, zmenšení významu všeho lidského, tj. očištění duše, které přichází skrze nespravedlivé uráţky nebo nevěry muţe, zhroucení situace, krach ideálů a nadějí, nemoci a nepříjemnosti. A nakolik ţena nehledá viníky, nakolik přijímá svět a lidi takové, jací jsou, nakolik vidí Boţskou vůli ve všem, nakolik se snaţí zachovat Boţskou lásku, která není na ničem závislá, natolik zdravé rodí potomstvo. Ale jestliţe hájí svou důstojnost, své principy a ideály a přitom ničí lásku, pak dává silný podnět ke směřování k lidskému a zřeknutí se Boţského. Je to linie degenerace rodu. Jasnovidci v takovém případě říkají, ţe nad rodem visí prokletí. Potomci takové ţeny se nemohou pochlubit ani zdravím, ani šťastným osudem. Nic se jim v ţivotě nebude dařit, předpokladem jejich přeţití se stane periodická ztráta lidských hodnot, které se podvědomě stávají cílem a smyslem ţivota. Bude docházet i ke ztrátě duchovních hodnot, která vzniká ztrátou schopností, psychickými nemocemi, drogovou závislostí, kriminální činností nebo přízemním chováním.

Vy, — obracím se na pacientku, — máte stejnou tendenci zvýšené závislosti na schopnostech a intelektu, principech i ideálech, na jakémkoliv člověku. Vaše prababička, a to znamená ţe i Vy, jste v minulých ţivotech připisovaly jakémukoliv člověku boţskou podobu, lidské jste v něm milovaly více neţ Boţské. A kdyţ přicházelo očištění, ani Vy, ani Vaši předci jste ho nepřijímali. A Vaše vnitřní závislost na schopnostech a principech je vysoká, několikrát převyšuje nebezpečnou úroveň. To automaticky znamená vyšší nároky na blízké lidi, nepřijetí traumatizující situace. Stálé hledání viníků mezi druhými i v sobě. To vše se negativně odráţí na Vašem dítěti, kvůli kterému jste dnes přišla.

Řekněte mi, co je taková Boţská láska? — nečekaně se ptá ţena.

To je taková láska, která není na ničem závislá. Tak tedy chytrý člověk nebo hloupý, ušlechtilý nebo dareba zestárnul, změnil se k horšímu, stal se invalidou, zradil vás, opustil a odešel, — jestli jste se jiţ zamilovala, pokračujte v lásce a na nic se neohlíţejte. Boţská láska povaţuje jakéhokoliv člověka a celý svět za moţnost projevu lásky k němu.

Pokračuji v rozhovoru, ale vidím, ţe ţeně něco vadí.

Aby jste se mohla snadněji změnit, je potřeba se v první řadě zbavit agrese ve vztahu k muţům. Vaše uráţka na jakéhosi muţe z minulosti mě teď atakuje, a Vy obtíţněji chápete a přijímáte to, o čem mluvím.

Tak co mám dělat? — rozčiluje se ţena.

Vzdychám a dívám se na ni. Přečetla čtyři knihy. Ale mám pocit, jako kdyby neviděla ani jednu. Chápu, ţe příčina není v ní, ale v tendenci, kterou nosí v sobě. A tak nějak se hned ptám: proč člověk, který přečetl čtyři knihy, nechápe základní věci? A opět přicházím k jednoduchému závěru: jestliţe pocity nejsou připraveny přijmout informaci, vědomí jim nedovolí ji přijmout.


Vzpomněl jsem si, jak u mě v ordinaci byla ţena s těţce nemocným dítětem od narození. Přečetla, myslím, tři knihy. Potom začala mít těţké bolesti po celém těle. «Bolest byla taková, aţ jsem řvala, — obzvlášť silná byla kolem pupku, — vypráví a přikládá si k tomu místu ruku, bolest byla mnohem silnější neţ při porodu. Tak to pokračovalo dva měsíce. Myslela jsem, ţe se z toho zblázním, nevěděla jsem, co mám dělat. A potom jsem začala křičet: «Boţe odpusť mi vraţdu lásky v minulých ţivotech, odpusť mi všechny moje hříchy z minulých ţivotů!» A bolest hned povolila a postupně zmizela.» O kolik méně lásky k Bohu máme v podvědomí, o tolik slabší je bod opory při kardinálních vnitřních změnách a o tolik těţší a mučivější tyto změny jsou,» — pomyslel jsem si.


Vyprávěli mi o jedné ţeně, která se snaţila číst mé knihy, ale nešlo jí to. «Jako by mi někdo nasypal písek do očí, — divila se, — prostě vůbec jsem nemohla číst.» Měla vědecký titul, ale i zvýšené nároky na lidi a okolní svět. Tvrdě a jednoznačně hodnotila veškeré dění. Po nějaké době jí lékaři stanovili diagnózu, která jí nedávala šanci na přeţití. Znovu začala číst mé knihy a tentokrát je přečetla bez větších problémů. První krok udělala, ale další nemohla. «No dobře, — říkala, — knihy jsem přečetla, s něčím i souhlasím. Ale proč musím odpustit darebákovi a mizerovi, který mě urazil?»


A nyní se snaţím vysvětlit ţeně, která sedí přede mnou, co je potřeba udělat, aby pomohla svému dítěti.

Projděte si znovu svůj ţivot a změňte vztah k tomu, co se stalo. Projděte si správně kaţdou situaci. Přijměte poníţení všech lidských hodnot jako spasení Boţského ve své duši.

Soustředěně přemýšlí a potom pomalu říká:

Ještě před přečtením Vašich knih jsem se nějak snaţila změnit. Nyní jsem zcela jiný člověk, neţ jak tomu bylo před 20 — 25 lety. Proč je všechno tak špatné?

Vaše současné správné chování se vám započte za 10 — 15 let, — říkám jí, — a to, co jste dělala v mládí, se ve Vás a Vašem dítěti realizuje nyní.

Měl jsem jednu pacientku, se kterou jsme se dvakrát sešli, potom ještě byla na devítidenním semináři. Mohl jsem ji jako obvykle přijmout, ale rozhodl jsem se před tím pět dní přednášet, aby se lidé naučili samostatně pracovat. Přednášel jsem a diagnostikoval posluchače semináře, abych viděl, jak dochází ke změnám. 25 — 30% lidí přicházelo do ordinace jiţ uzdravených. Tato ţena dostala po semináři ještě videokazety s nahrávkami. A potom, kdyţ jsem po nějaké době prohlédl její energetické pole a řekl, ţe všechno je naprosto špatné, — byla v šoku.

Ale vţdyť jsem se úplně změnila, je ze mě zcela jiný člověk, — řekla.

A svojí minulostí jste se probírala? Prošla jste si několikrát své mládí? Udiveně pokrčila rameny.

Ne, myslela jsem, ţe to není tak nutné.

Takţe ještě jednou opakuji, — říkám, ţe čím více je Boţského ve Vaší duši, tím méně závisí Vaše láska na všem lidském, tím snadněji pochopíte, ţe minulost, současnost a budoucnost jsou sjednocené a minulost nikam nezmizela, je tady a i teď se Vás pevně drţí. A abyste mohla změnit současnost a budoucnost, musíte změnit vztah k minulosti. Potom se dostaví výsledky.

Dívám se na pacientku a snaţím se zhodnotit výsledky svých vysvětlení. Zatím jsou ubohé.

Ţena mi pokládá novou otázku.

Povězte mi, můţete na dálku energeticky pomoci mému dítěti?

Uvolňuji se a tupě zírám na podlahu. To uţ je pro mě zkouška. Jako kdyby mě neposlouchala. Nebo snad nečetla knihy? A zalhala mi, aby se dostala ke mně do ordinace? A přitom doufala, ţe budu pracovat a všechno udělám za ni? Zvláštní. Zkouším to ještě jednou.

Distanční působení na Vaše dítě probíhá, kdyţ mluvím s Vámi. A je tím silnější, čím silněji se při tom měníte Vy. Ale jestliţe si teď prostě sednu a budu na dálku předávat energii, způsobí to jen dočasné zlepšení. Ve Vašem případě to nepomůţe.

Dobře, a navenek můţu podnikat rozhodující skutky pro záchranu svého dítěte?

Můţete a je to nutné. Ale pochopte jedno — je to příliš slabá pomoc, nehledě na její vnější efektivitu. Mnohem více můţete pomoci svému dítěti, kdyţ se dokáţete změnit vnitřně. Nakolik nenávratně se změníte, nakolik se budete modlit za svůj rod, za sebe, potomky, natolik budou mít Vaše vnější skutky kladný efekt.

A budu mít dost sil? — ptá se s úzkostí a strachem. Pokrčím rameny a dívám se jí do očí.

Bůh nezkouší tak, abychom to nezvládli.

A řekněte mi, jak se mám modlit? Jak prosit Boha o odpuštění?

Představte si: jakýsi člověk Vám chtěl pomoci. K Vaší spáse byly nutné razantní činy, ale Vy jste to nepochopila a nepřijala. A potom, kdyţ jste si uvědomila, oč jde, přicházíte k tomu člověku a svými slovy ho prosíte o odpuštění. Stejně tak se obracejte k Bohu a proste o odpuštění. Bez Boţského v duši umírá lidské. Přes poníţení, zproštění se lidského Bůh zachraňoval Vaši duši, avšak Vy jste to nepochopila a nepřijala. Proste proto o odpuštění.

A jak mám nahlíţet na svůj ţivot?

Nejdříve ho prostě znovu proţívejte a opakujte: «Boţe, tvou vůli vidím všude.» Očištění začíná viděním Boţského ve všem, co se děje kolem nás. Potom pochopíte — není vůle lidské v tom, kdo Vás urazil, zradil, poníţil. Je Bůh, který zachraňuje a léčí Vaše skutečné, věčné «já», kdyţ začíná přirůstat k lidským hodnotám a záviset na nich. Kdyţ to chápete, neexistují viníci, nevzniká ve Vás agrese, a jestliţe nebude agrese, nebude ani nemocí.


Ţena odchází a já sedím a přemýšlím, proč někteří zachytí informace za letu, přečtou jednu knihu, nebo se podívají na jednu videokazetu a přitom se vyléčí. Proč mnozí, kteří přečtou dokonce všechny knihy a navštíví mě v ordinaci, často nechápou podstatu toho, co jim říkám? Moţná za to můţe jejich charakter nebo neochota někomu odpustit? Moţná je to krutou, roky v sobě vychovávanou nesprávnou orientací? Moţná je to nedostatkem informací? V průběhu setkání s mými pacienty jsem se přesvědčil, ţe k osvojení nového dochází mnohem lépe tehdy, kdyţ člověk klade otázky. A myšlenka, ţe by bylo dobré napsat knihu, ve které budou odpovědi na otázky, se stávala stále významnější.


Sliboval jsem čtenářům, ţe knihu dokončím na podzim roku 1997. Ale ubíhaly měsíce, půlrok a já jsem stále nebyl odhodlán k tomu, abych začal psát. A tak uběhl rok. A aţ teprve teď jsem pocítil, ţe jsem připraven. Psaní samotné knihy teď probíhá celkem rychle. Jestliţe druhou knihu jsem psal tři roky, pak čtvrtou — tři měsíce. Ale chápu: jestliţe se kniha nevtěsnala do jediného organismu, nezískala jistou vnitřní nezávislost na mně, potom se nebude jednat o další knihu, ale padělek knih předchozích. Materiál k napsání knihy byl připraven před rokem, ale nebyl tak nějak dán dohromady a svázán. V poslední době jsem pochopil, jak nutná je pátá kniha.


To, co se mi jeví jako dávno proţitá a nepodstatná maličkost, je pro mnohé nepřekonatelná bariéra, která jim nedovoluje se uzdravit nebo přeţít. Uvedu několik příkladů.

V mé ordinaci sedí ţena. Pracuje na sobě několik hodin. Zkoumám její energetické pole.

Výsledek je nulový.

Jak jste se modlila? — ptám se jí.

Obracela jsem se k Bohu a prosila ho, aby mě a mé potomky zbavil všech hříchů.

Pochopte, — říkám jí, — nepřišla jste do čistírny, kde Vás za určitý poplatek zbaví všech

«špinavých skvrn». V ţivotě jste se nechovala správně a nesprávně jste se k ţivotu i stavěla. Projevovala jste agresi vůči Bohu, lásce i lidem. A teď se obracíte k Bohu a prosíte za to o odpuštění. Musíte pocítit, ţe tak, jak jste se dříve stavěla ke světu, se uţ stavět nemůţete. Modlitba slouţí jako prostředek k tomu, aby jste se změnila. Zbavujeme se všeho lidského, směřujeme k Bohu, který není jen tam někde zvenčí, ale uvnitř nás, a čím více k němu směřujeme, tím více Boţského nosíme ve své duši. A umocňování Boţského v duši — to je největší štěstí, jaké kdy bylo moţné. A nejtěţší, co v ţivotě můţe být, je zachování lásky k Bohu, kdyţ se hroutí vše, k čemu je naše duše připoutána.

Kaţdý člověk má své pojetí štěstí. Ale něco přece musí spojovat všechny lidi. A všechno je velmi prosté. Člověk zaţívá stav štěstí tehdy, kdyţ dochází k umocnění lásky v duši.

Jedním z momentů, který nedokáţe vysvětlit psychologie, je např. to kdyţ člověk, který je náhle povýšen v práci a dostává velké peníze, spáchá najednou sebevraţdu. Zdá se, ţe kladné emoce musí posilovat zdraví a ţivot člověka. Fakta ale často svědčí o opaku. Štěstí můţe zabít mnohem rychleji neţ jakékoliv nepříjemnosti. A tento fenomén je snadno vysvětlitelný. Velké peníze, materiální vymoţenosti mohou ostře zesílit závislost na nich. Vzněcuje se podvědomá agrese, zmenšuje se mnoţství lásky v duši. A pod vlivem hromadícího se blahobytu se člověk cítí hluboce nešťastný. Sebevraţda je zde podvědomým pokusem ukončit proces rozpadu lásky v duši.

Vzpomínám si na jinou ţenu, které jsem řekl, ţe základ jejích problémů spočívá v přání zboţtění jejího muţe.

Jaké zboţtění? — rozhodila rukama. — Nesnáším ho. Pořád mi jde na nervy. Ano, to, co říkáte, platilo dřív, ale teď uţ ne, — vysvětluje.

Usuzujete tak jen na základě svrchní vrstvy emocí. Mají titěrnou inercii. Ale ve Vaší duši jsou emoce, které zachvacují celý ţivot. Nosíte v sobě pocity, které trvají desítky i stovky ţivotů. A jestliţe jste je uţ nesprávně «rozpletla», pak mi věřte, ţe 10 či 20 let často bývá titěrnou dobou. Čím více nároků máme, čím více jsme rozhořčeni a nespokojeni s blízkým člověkem, tím silnější je závislost na něm. V duchu pokračujete v modlení za milovaného člověka, aniţ to tušíte. A čím více jste se za něj dříve modlila, tím větší bylo Vaše připoutání k němu, tím více rozhořčení, nespokojenosti a křivd teď vůči němu cítíte. Začněte tím, ţe se zbavíte svých nároků vůči blízkému člověku. A potom se obracejte k Bohu a proste o odpuštění za to, ţe jste milovaného člověka měla radši, neţ Stvořitele.

Ţena odešla do jiného pokoje a dvě nebo tři hodiny se modlila. Kdyţ ke mně znovu přišla, důkladně jsem ji prohlédl a byl omráčen. Její stav byl mnohem horší, neţ kdyţ u mě byla poprvé.


Jak jste se modlila? Udiveně odpovídá:

Tak, jak jste mi řekl. Prosila jsem Boha o odpuštění za to, ţe jsem milovala svého muţe.

Tak jsem Vám to řekl?

Samozřejmě.

Opravdu takto?

Ano, přesně tak.

Pomalu se nadechnu a potom pomalu vydechnu.

Pochopte, — povídám jí, — ţijeme láskou.

A jak bychom nemilovali, vţdy milujeme Boţskou a lidskou láskou zároveň. Jestliţe je Boţské lásky více neţ lidské, mluvíme o štěstí. A pokud budeme milovat druhé a okolní svět, nebudeme na nich závislí. Jestliţe je lidské lásky více neţ Boţské a tato disproporce se zvětšuje, závislost na tom, co milujeme, prudce sílí. Objevuje se a narůstá agrese a s ní — neštěstí a nemoci. A kdyţ budete prosit o odpuštění za to, ţe jste milovala, pácháte zločin vůči lásce i Bohu.


Dlouho jsem potom přemýšlel o této chybě a pochopil, ţe má ještě jednu příčinu — nejasné a nepřesné formulace, které jsem pacientce poskytnul. Nezačal jsem proti sobě stavět Boha a člověka.

Náš vnější obal je lidský, — říkal jsem pacientům, a uvnitř je Boţský. Jestliţe milujete v drahém člověku nejprve Boha a aţ potom jeho lidský obal s tělem a vědomím, potom tedy — jak byste nemilovali, lidské bude druhotné a Vy na něm nebudete závislí. Nakolik ve všem, co vidíte a co se odehrává kolem Vás, vidíte a cítíte Boţské, natolik budete vidět Boţské i v milovaném člověku.


K zcela paradoxnímu případu došlo nedávno.

Měl jsem na konzultaci jednoho muţe, přitom to nebylo poprvé. Nejdříve mu všechno šlo dobře. A potom začalo jít všechno pomalu a nezvratně ke dnu. Navíc, kdyţ se zmiňovaný muţ začínal modlit a pracovat na sobě, bylo to ještě horší. Přičemţ ke všemu docházelo tak plynule, ţe jsem zřetelně nedokázal zachytit příčinu. Pacientova budoucnost se stále uzavírala. Kolikrát jsem mu vysvětloval, co je to trvání na ideálech, principech, naději, snech a on začínal pracovat, takţe došlo ke zlepšení, ale pak se zase všechno «hroutilo». Pacient měl pocit, ţe můj systém není úplně v pořádku.

Vypadá to, ţe pro Vás bude lepší, kdyţ na sobě nebudete pracovat tak, jak Vám radím, — řekl jsem mu.

Fakticky probíhal poslední rozhovor. Nakonec si ujasňoval některé detaily a poloţil mi nečekanou otázku:

Povězte mi, od dětství jsem snil o tom, abych dokázal mnohem víc neţ druzí, abych měl více peněz, abych byl lepší neţ druzí. Spáchal jsem velký hřích?

Ţádný hřích to nebyl, vše bylo naprosto normální. Byl překvapen.

Coţe, byl jsem přesvědčen, ţe je to hřích, takţe jsem se celý rok modlil za odpuštění.

Pro začátek to není špatné, — řekl jsem, — celý rok se pokoušet o sebeničení. To je to lpění na ideálech, které po celou dobu vycházelo na povrch. Z lásky se rodí jak duchovno, tak i materiálno. Láska — to je levá i pravá. Láskou je moţné sjednotit cokoliv a usmířit největší protiklady. Jestliţe se člověk neorientuje na lásku, ale na duchovnost, povaţuje se za hřích vše protikladné, tedy směřování k materiálnímu. Tehdy je povaţováno vlastnění peněz za hřích, stejně tak sexuální touha, přání dosáhnout mnohého a získat mnohé podléhá odsouzení. Od dětství Vám vštěpovali tradice duchovnosti a zároveň Vám vpíchli jed jejich upřednostňování před láskou. Nesprávné pouţívání mého systému můţe být velmi nebezpečné. Zdá se mi, ţe v takovém případě je lepší se do toho vůbec nepouštět.


Dobře, teď jsem pochopil, ţe přát si lidské štěstí, není hřích. A co je tedy to lpění na snech, naději, ideálech?

Vysvětluji:

Jestliţe toho chcete prostě dokázat více neţ druzí, je to normální. Ale jestliţe chcete něčeho dosáhnout proto, aby jste někoho poníţil, pomstil se někomu, povýšil se nad někým, pak se ve vašem přání od počátku skrývá agrese vůči lásce i lidem, a to je to připoutání k snům, plánům, cílům, budoucnosti. V takovém případě se před Vámi budoucnost uzavírá a nedovoluje Vám dosáhnout toho, čeho chcete, nebo při dosaţení cíle přijdete o zdraví a ţivot.


Jedna dívka mi vyprávěla o velmi zajímavé situaci, která se jí stala.

Začínala jsem se modlit, — řekla, — a potom jsem cítila, ţe prostě létám. Uběhl nějaký čas a čím více jsem se modlila, tím více jsem nějak začínala myslet na peníze. Přičemţ neodbytně, aţ do zuřivosti. A kdyţ jsem se snaţila těch myšlenek zbavit, bylo to ještě horší. Prostě jako nějaké ďábelství. A potom se mi uţ nechtělo modlit. Přestala jsem se modlit a bylo mi lépe.

Prostě jste se nemodlila k Bohu a lásce, ale k duchovnosti, — vysvětluji, — Nejdříve jste se modlila k Bohu, a proto jste létala, jako kdyby jste měla křídla, postupně se ale probouzelo vědomí a duchovnost vytěsňovala lásku a Vy jste to necítila. A aby Vás únik napravo nerozerval, intuitivně jste unikala nalevo, k materiálnu.

A co mám tedy dělat? Jak se mám modlit? — udiveně se zeptala.

Prostě musíte pochopit, ţe láska můţe být i nemorální a bezplatná a přitom netrpí. A peníze a morálka se bez lásky rozpadají v prach.


Jedna paní, potom co přečetla všechny mé knihy a viděla všechny videokazety s mými vystoupeními, se mi přiznala:

Vše je neuvěřitelně sloţité, těţké na pochopení.

Vše je neuvěřitelně jednoduché, — odpověděl jsem jí, — vše, co jsem napsal, lze shrnout do několika frází:

Vţdy a všude zachovávat lásku k Bohu a umocňovat ji.

Ve všem vidět a milovat Boha, pociťovat vyšší vůli.

Nehledat viníky.

Přijímat svět a lidi takové, jakými jsou. Svět vychází z lásky, naplňuje se láskou, odchází s láskou a stává se láskou.

Někteří, bohuţel, při analýze těch knih, které jsem napsal, zapomínají na to hlavní. A naopak, někteří po přečtení jedné knihy mohou pochopit to hlavní, a tak v podstatě další knihy ani číst nemusí.


Dva příklady, o kterých mi pověděly mé pacientky.

První vyprávěla příběh své sestry:

Moje sestra měla rakovinu čtvrtého stupně. Jiţ u ní začal aktivní rozpad tkání a silné bolesti. V červnu začala dostávat morfium. Uţívala ho tři měsíce. Její stav se čím dál tím víc zhoršoval. V září jsem jí dala přečíst Vaše knihy, první a druhou. Přečetla je, pochopila spoustu věcí a přehodnotila je. Cítila se lépe, ale dále uţívala morfium. V prosinci sestra narkotika odmítla. Obrátila se na lékaře s tím, aby jí znovu provedli vyšetření. Lékaři byli v šoku — ţádné nádory, ani ţádné metastázy. Hned za měsíc sestra zavolala k Vám do kanceláře, kde jí odpověděli dost hrubě. Řekla, ţe Lazarevovým knihám jiţ nevěří, Bibli nevěří. Za dva měsíce moje sestra zemřela na rakovinu.

Vaše sestra přečetla pouze dvě knihy, — vysvětluji jí, — ve čtvrté knize je pochopení toho, ţe se nelze modlit k ideálům, duchovnu, ušlechtilosti. Přestoţe rakovina zmizela, příčiny onemocnění zůstaly i nadále. Láska i duchovno byly pro ni jedno a to samé. Bylo jí dáno, aby prošla zkouškou pokoření duchovna pro zachování lásky. Tuto zkoušku nevydrţela. A aby spasila duši, zemřela. Je třeba pochopit, ţe naděje, stejně jako zklamání, jsou čistě lidské pojmy. Naděje, stejně jako zklamání, jsou funkce vědomí. Proto spoléhat se na Boha, stejně jako se v něm zklamat, není moţné. Boha lze pouze milovat.


Druhá pacientka vyprávěla o své kamarádce. Ta měla problémy s močovým ústrojím. Problémy se stupňovaly. Obrátila se na lékaře, kteří provedli vyšetření. Diagnóza byla jednoduše beznadějná. Rakovina, rozšířené metastázy, operace neefektivní. Pro úplný obrázek jí navrhli, aby přišla zase za týden, aby provedli vyšetření znovu. Přišla ke své přítelkyni a řekla jí, ţe je odsouzená k záhubě a musí se chystat k odchodu. «I kdyţ musíš stejně zemřít, — řekla přítelkyně, — přečti si tady ty knihy, aspoň se ti uleví na duši.» Za tři dny nemocná přečetla všechny moje knihy. Za čtyři dny šla na vyšetření. Na opětovném vyšetření se nenašly ţádné nádory, ţádné metastázy. Lékaři rozhodili rukama a řekli, ţe zřejmě zaměnili snímky.


Proč se jeden člověk můţe změnit a druhý je raději nemocný a umírá, to doteď nechápu. To, co jsem pochopil, jsem vyloţil zde. Ale cítím, ţe zatím vším se skrývá něco víc. Občas vzniká dojem, ţe je člověku moţnost chtít se změnit skryta. Zřejmě utrpení, nemoci a smrt očišťují duši lépe, neţ moje metoda. A kdyţ člověk neprošel zkouškami ve formě různých utrpení, není mu dovoleno pochopit a přijmout to, co říkám.

Mimochodem, mnozí se nemohou uzdravit proto, ţe očekávají příliš rychlé výsledky. Jak mi řekl jeden pacient:

Uţ tři dny na sobě pracuji a výsledek ţádný.

Poslední tři ţivoty jste se nechoval správně, — odpovídám mu, — a chcete všechno změnit za tři dny. Dneska se změnily Vaše myšlenky a neexistuje záruka, ţe se zítra zase nevrátí zpět. Jestliţe Vaše myšlenky patří pouze Vám, Vaše pocity naproti tomu — to jsou pocity Vašich dětí i vnoučat a Vašich blízkých zároveň. Agresivní pocity utápí všechny kolem, a dobrosrdečné je zachraňují.


Kdyţ jsem byl v Izraeli, vyprávěli mi o tomto případu.

Jeden chlapec měl rakovinu a pomalu umíral. Lékaři byli bezmocní. Chlapec měl svého oblíbeného fotbalistu a poprosil matku, aby mu pomohla se s idolem setkat. Fotbalista přišel a s chlapcem si povídal. A potom přivedl celé své muţstvo. Začali ho navštěvovat. Chlapec se začal cítit lépe. Potom ho začali fotbalisté brát na zápasy. A chlapec se uzdravil. Pocit radosti a lásky udělal to, co nedokázal ţádný specialista.


Vzpomínám si na neuvěřitelný dopis, který jsem si přečetl v jednom z časopisů.

Mladý muţ, který měl ţenu a dítě, si zlomil páteř, a tak zůstal upoután na lůţko. Lékaři mu řekli, ţe uţ nikdy nebude chodit. Po nějaké době se mladý muţ pokusil o sebevraţdu. A tehdy jeho ţena řekla, ţe ho nikdy neopustí; kdyţ zemře, zemře i ona společně s ním. Tentýţ večer v nemocničním pokoji, nehledě na ostatní přítomné, měli pohlavní styk a vše se povedlo. Za několik měsíců muţ vstal a začal chodit.


Je potřeba jednou provţdy pochopit prostou věc — nevyléčitelné nemoci neexistují.

Čím lépe můţeme v duši udrţet pocit radosti a lásky, tím snadněji můţeme postupně překonat jakoukoliv nemoc.

Mimochodem, kdyţ se mě ptají, jak zjistit, zda postupuje člověk správně kupředu, odpovídám: «Utuţování kontaktu s Bohem je vnímáno jako pocit radosti a lásky, který nezávisí na ničem, co by se nestalo. Probojovat se k takovému stavu bývá někdy velmi těţké. A jestliţe nám v tom pomáhá někdo z blízkých, potom se taková cesta stává mnohem kratší.»


V podstatě pomáhám pacientům dělat to samé. Při tom vyuţívám své vědomosti a nashromáţděné zkušenosti. Předávám tak správné vnímání světa, které u mě vzniká a formuje se týmiţ strádáními a zkouškami.

Někdy se mě lidé ptají, proč nedochází k zlepšení, kdyţ na sobě jiţ dlouho a intenzivně pracují. Odpovídám jim: «Jestliţe jste se obrátili k Bohu a lásce a nehledáte viníky, tím jste jiţ dosáhli určitého výsledku, a tudíţ probíhá zlepšení. Je jen otázkou času, kdy to bude viditelné a reálné. Jedním z hlavních problémů, který brání rychlým změnám, jsou nečisté duše potomků.» «Děti, vnuky, pravnuky lze jen těţko „pošpinit“, — říkám pacientům, — jejich duše jsou dostatečně dobře chráněny. Aby „špína“ pronikla do jejich duší, je nutné v sobě dlouho nosit křivdy nebo přání pomsty, být nespokojený s okolním světem a lidmi. A jestliţe jste je uţ „pošpinili“, očistit je nebude snadné. I kdyţ jste se dokonce změnili kardinálně, k očištění duší dětí, vnuků a potomků hned nedojde. Je nutné, aby uběhl nějaký čas, který bude garantovat stabilitu Vašich vnitřních změn. Takţe opět, nakolik nezvratně jste se rozhodli jít vpřed, natolik rychleji se očistí potomci.»


Nedávno jsem se sešel s jednou ţenou.

Byla jsem u Vás několikrát v ordinaci, — říká mi.

Snaţím se vzpomenout si, ale nějak nemohu. Zvláštní, obvykle si pamatuji pacienta, i kdyţ u mě byl jen jednou a znovu přišel aţ za několik let.

Měla jsem lupus erythematodes, — připomíná mi ţena.

Uţ vím, ještě abych si to nepamatoval. Tak bolestně začala na sobě pracovat. A velké dávky hormonů, které jí píchali, jí to značně ztěţovaly. Teď zhubla 30—40 kg a vypadá mladší, proto jsem ji hned nepoznal. Příčina všeho byla elementární: nepoměrná vnitřní pýcha, ohromné mnoţství nároků vůči muţům i sobě. To vše zdědily její děti. Její dcera mohla zahynout, a proto kvůli její záchraně musela být nemocná matka. Proto ţádné léčení nemohlo matce pomoci. Z počátku bylo pro ţenu obzvlášť těţké na sobě pracovat. Docházelo k pravidelným zhoršením, značně silným, ale ona neztrácela naději. A postupně se všechno začalo měnit.

Poslední rok neberu vůbec ţádné léky, ale lékařům říkám, ţe je beru, abych je neroztrpčila. Řekněte mi, — ptá se, — jak jsem na tom teď, vidíte něco?

Říct, ţe je to dobré, nemohu, — odpovídám jí. — Všechno je normální, u vaší dcery také, ale Vaši budoucí vnuci budou mít ještě mnoho problémů. Takţe ještě na sobě budete muset pracovat.

Vzpomínám si, jak se vyvíjelo lidstvo.

Dříve bylo za štěstí povaţováno odpočívat a nic nedělat. A práce byla mučivou a vysilující činností. Dnes se tyto představy mění opačně. Ale i tak práce na sobě a vlastní hluboké změny znamenají pro mnohé neuvěřitelně těţkou a mučivou činnost. A za skutečné štěstí je povaţována prostá realizace toho, co je dáno od přírody. Postupně dojdeme k tomu, ţe skutečným štěstím není mechanická realizace toho, co máme, ale vlastní změny, ke kterým dochází kaţdou vteřinu a které pomáhají posílit směřování k lásce a Bohu.



V listopadu roku 1997 jste pořádal seminář v Petrohradu. Jaký byl smysl tohoto semináře?


Můj cíl byl následující. Člověk čte mé knihy, sleduje videokazety s mými vystoupeními a výsledek musí být takový jako po návštěvě u mě v ordinaci. Tak budu moci svými knihami pomoct jakémukoliv mnoţství lidí. Přijímám ty, kteří všechno udělali, ale nedokázali napravit svůj stav. Probíhá analýza, proč to člověk nedokázal sám. Potom se tato informace objeví v další knize. Kdyţ jsem začínal pracovat jako senzibil, viděl jsem, ţe kaţdý z mých kolegů má svoje zkušenosti, vědomosti, tajemství. Existuje konkurence a nikdo se nechce podělit o svá tajemství. Rozhodl jsem se zachovat obráceně. Dělit se o všechno, co vím. Proč jsem to udělal? Odpověď je jednoduchá. Popohánělo mě to kupředu, k dalším bádáním. A došel jsem k zajímavému faktu: čím více jsem poskytoval informací, tím větší mnoţství vědomostí ke mně přicházelo. A čím silněji se mi chtělo předat vše to, co jsem se dověděl, tím více informací se hromadilo a tím vyšší byla jejich kvalita.

Lidé, kteří přijeli na seminář, počítali s tím, ţe se dostanou ke mně do ordinace, ale já jsem místo toho pět dní před tím přednášel. Chtěl jsem, aby ke mně do ordinace přišel uţ člověk zdravý. To byl pokus naučit pacienty pracovat na sobě samostatně. Seminář se liší od vystoupení tím, ţe lidé přicházejí mnohem více připraveni. Stejně tak je moţné urychlit karmické procesy a dosáhnout hlubších změn a stupňů očištění. Ale na takový seminář musí být člověk vnitřně dobře připraven.

Mimoděk jsem si vzpomněl na rozhovor, ke kterému nedávno došlo. Ţena sedící přede mnou slavnostně oznamuje:

«Teď Vám povím všechno, co se mi stalo po semináři. Všech pět dní, co jste přednášel, jsem na sobě usilovně pracovala. Můj stav se zlepšoval a na konci jste mi řekl, ţe je to lepší. Jen moji potomci nebudou mít štěstí, a proto je nutné ještě na sobě pracovat. A upozornil jste mě, ţe kdyţ se «špína» vrací z potomků na mě, mohu mít problémy, a to dost velké. Připravila jsem se na to, ale nečekala jsem, ţe budou aţ takové. Můj muţ je inteligentní a vzdělaný člověk a najednou přichází domů opilý. Kdyţ uţ jsem spala, chytil mě za vlasy a třásl se mnou jak s hruškou. A začíná mi dělat kázání a vychovávat mě. Ráno se ho na to ptám, ale on si nic nepamatuje. A tak uběhl týden, dva, tři. Trpím, aniţ bych to dala najevo. Chápu, ţe na mě přechází «špína» z potomků, a je tedy potřeba je očistit. Ale aţ nějak bolestivě se to moje očištění zadrhlo. Cítím, ţe to jiţ nevydrţím. Šla jsem do kaple ke Xenii Blahoslavené, zapálila svíčku za zdraví svého muţe a pomodlila se. Za týden přišel ke mně muţ s kyticí a potom se vše vrátilo do normálního stavu.

A po nějaké době jste měl znovu vystoupení. Měla jsem velmi důleţitou otázku, a proto jsem se rozhodla jít na přednášku a napsat Vám vzkaz. Vystoupení se mi líbilo. Na stole před Vámi leţela hromada vzkazů, ale můj jste nepřečetl. Po přednášce jsem odešla s pocitem lehkého rozhořčení. Ta otázka byla pro mě velmi důleţitá a Vy jste ji nepřečetl. Najednou mi začaly ochrňovat ruce i nohy. Přičemţ to začalo takto: beru do ruky nějaký předmět a nemůţu ho udrţet, všechno mi z rukou padá. A nohy mi začaly ochrnovat pod holení, prostě nemůţu chodit. Všechny klouby nohou začaly skřípat, jako by do nich někdo nasypal písek. Hrozně mě začala bolet kolena a kyčelní klouby, obzvlášť v noci. Vzpomněla jsem si, ţe jste na přednášce říkal, ţe dochází k urychlení procesů a ţe se zesiluje nejen dobré, ale i špatné. Proto se nemohou dostat na vystoupení nebo sedět v sále ti, kteří nejsou připraveni. Ţe nějakou dobu po přednášce je tento stav zachován, proto nesprávné chování můţe způsobit velké problémy. Začala jsem panikařit, obzvlášť potom, kdyţ mi začaly otékat ruce a jeden prst zmodral. Lékaři začali mluvit o amputaci.

Vy jste byl tehdy v Americe a já zavolala do Vaší kanceláře a velmi prosila, aby mi dali Váš telefon v Americe. A kdyţ jsem Vám zavolala, řekl jste mi, ţe ruce jsou spojeny se schopnostmi a nohy s osudem a ţe je potřeba se zbavit veškerých nároků vůči lidem i sobě. Řekl jste, ţe vnitřní pýcha je ještě přítomna v dětech a vnucích. Zbavila jsem se nespokojenosti vůči okolnímu světu i ve vztahu k Vám a vše se vrátilo do normálu. Jediné, co mi zůstalo, je modrý prouţek na prstě. «To se Vás drţí osud vnuků, — řekl jsem, — jestli opět začnete „dělat výtrţnosti“, můţou zase začít problémy.» — «Ano, já to cítím, — přiznala se.»


Vzpomněl jsem si na jednu zajímavou epizodu spjatou s mou lekcí.


Dával jsem konzultaci mladému muţi a řekl jsem mu, ţe má velmi vysokou úroveň pýchy.

«Víte, co se se mnou dělo na přednášce, — vypráví mi, — kdyţ začalo vystoupení, začala mě jakási síla vytlačovat ze sálu. Prostě nemůţu sedět. Zatnul jsem zuby, chytil se pevně za drţadla křesla a myslím si: neodejdu, vydrţím sedět. Potom to na chvíli jakoby přestalo a na konci přednášky, kdyţ jste navrhl, abychom se v duchu obrátili k Bohu a pomodlili se, měl jsem pocit, jako by mi někdo nasypal do mozku písek. Ani v duchu jsem nedokázal pronést slovo.»

Pomyslel jsem si, ţe mnozí si představují Boha jako dobrého dědečka, — kdyţ k němu přijdeš, dá ti hned cukrátko. Ţádné představy o Bohu nikdy nebudou přesné, protoţe vychází z vědomí, a to je druhotné. A jen pocit lásky můţe dát takovou představu.



Váţený S. N., pomozte, prosím, poraďte. Moje matka ztratila paměť a uţ více neţ půl roku mě (dceru) a svého syna nepoznává. Podle Vaší knihy lze říci, ţe ji podvedla hrdost a křivda. Mnohokrát jsem ji prosila, aby odpustila svému muţi za to, ţe se rozešli (před 26 lety), ale ona mu stejně neodpustila. Poraďte, co dělat.


Dcera, která vzkaz napsala, bude mít málo ţivotaschopné děti. Příčinou je — pýcha, závislost na schopnostech, ideálech, milovaném člověku. Na to, aby porodila zdravé děti, musí projít zkouškami neúspěchu, poníţení, nepříznivého osudu. Vědomě dcera vydrţí zkoušky na 80%, podvědomě — na 20%. Na to, aby se narodilo zdravé dítě, je to potřeba — na 50%. Tzn. ţe dcera ani nemusí pocítit, ţe prošla zkouškami a její děti budou nemocné. Děti přebírají karmu rodičů a jsou na ní závislí. Ale jestliţe je dítě vnitřně dobrosrdečné a naplněné láskou, negativa, která přicházejí od rodičů, nepronikají hluboko do energetického pole. A v období kritická pro zdraví jsou odvrhována zpět. Totéţ probíhá, kdyţ je dítě správně nasměrováno, mění svůj charakter a pohled na svět k lepšímu. Jednoduše řečeno, nakolik bylo hříšné v minulém i tomto ţivotě, natolik rodičovské hříchy pronikají do jeho duše a způsobují bolesti a neštěstí.

Jestliţe se rodiče i děti snaţí změnit, jejich karmická «špína» se rozplývá jako dým, aniţ by někomu škodila. V tomto případě se matka dívky nechtěla a ani nemohla měnit, nechtěla odpustit muţi, čímţ by byla očištěna. Příčinou byla příliš velká závislost na schopnostech, intelektu, ideálech, tedy na vědomí. Tuto závislost zdědila dcera i vnuci. Aby byli zachráněni vnuci, je potřeba se zbavit toho, na čem ustrnula duše. Je potřeba utlumit vědomí. Oslabení paměti blokuje schopnosti, intelekt, ideály, duchovnost jako takovou. V první řadě jsou zachráněni potomci. Nakolik jsme neposkytli lásku našim potomkům, natolik obtíţně se budeme zbavovat všech lidských hodnot. Tehdy v naší duši vzroste mnoţství lásky k Bohu a její část předáme na záchranu svých dětí a vnuků. Nakolik mohou děti prověřit svůj vztah ke světu, naplnit svou duši láskou, předat ji svým budoucím dětem, natolik mohou pomoci svým rodičům.



Otázka je pokládána mladým muţem (25 let). Moje matka má ledvinové kameny korálovitého tvaru. Je to velmi nebezpečné, protoţe je nelze vyoperovat. Jsem její první dítě, druhé se narodilo bez prstů na rukou. S čím to můţe souviset?

Problémy s ledvinami — to je pýcha. Čím více máme poţadavků vůči okolnímu světu i lidem, tím větší agrese roste v podvědomí. Kdyţ se tato agrese dostává aţ do hlubiny duše, nevztahuje se uţ k lidem a světu, ale k Bohu. Probíhá obrat zpět a vzniká program sebezničení. Aby tento program nezničil potomky a nepoškodil budoucí ţivoty, spojuje se s nemocemi těla — obzvláště to jsou postiţení hlavy a močového ústrojí. Mírnější varianta blokování se projevuje koţními a střevními obtíţemi. Častější je to u dětí. U vnitřně krutého a nesmířlivého člověka jsou často postiţeny zejména ledviny. Pokud je úroveň pýchy nevelká — je v ledvinách písek, při větší pýše vznikají kameny, které lze nějak odstranit. Ale jestliţe je úroveň pýchy nebezpečná pro potomky, začínají se tvořit kameny, které nesmí být odstraněny, a dochází k tvorbě kamenů korálovitého tvaru.

V jemnozrnné struktuře energetického pole matky je vidět ohromné mnoţství nároků vůči jejímu muţi. Moţná, ţe zvnějšku, logicky, jsou zcela opodstatněné. Ale narušení lidské logiky znamená průnik logiky Boţské. Vaše matka to nepochopila a nepřijala. A kaţdou vteřinu nechránila lásku, ale své schopnosti, principy, intelekt, svou důstojnost. Aby druhé dítě přeţilo, musela by být značně zmenšena závislost na schopnostech a intelektu. Schopnosti jsou spjaty s rukama. A protoţe tady závislost převyšovala smrtelnou úroveň a pronikla hluboko do vědomí, blokování bylo silnější a projevilo se chybějícími prsty na rukou. Ale hlavní příčina tkví v třech minulých ţivotech. A to uţ je spíše osobní karma dítěte neţ matky. Jestliţe dítě v minulých ţivotech projevovalo příliš silnou agresi ve vztahu k lásce a usazování lidských hodnot, matce není dovoleno projít zkouškou. Tak to probíhá v obvyklé situaci.

Ale obrácením se k Bohu je moţné vše změnit a všechny vyléčit. Tato informace se uţ týká budoucích matek. Jestliţe se dítě v minulých ţivotech rodilo jako těţce nemocné, pak i v tomto ţivotě bude mít tutéţ tendenci. Jestliţe matka není připravena na sobě pracovat, nemusí být ani zkoušena a dítě se narodí nemocné. Ale jestliţe je připravena zachovávat lásku, zmenšovat závislost na všem lidském, vidět ve všem Boţí vůli a nehledat viníky, potom bude zkoušena, a kdyţ to zvládne, změní sebe i své dítě. A čím méně logiky je v nepříjemnostech, uráţkách a křivdách, které ţena zaţívá, tím více má šancí, aby očistila sebe i duši svého dítěte.

Před čtyřmi ţivoty tato ţena zboţňovala svého muţe a tento cit byl natolik silný, ţe nemohla vydrţet jeho uráţky. Protoţe zboţňovala lidské hodnoty, všechno, za co se modlila, bylo jejímu muţi odebráno. Kdyţ se modlila za jeho morálku, choval se ohavně, kdyţ za inteligenci, podváděl nebo podváděli jeho, kdyţ za schopnosti, byl úplným smolařem nebo jí ztrpčoval ţivot a stále poniţoval. Protoţe nechápala, ţe je to očištění, osvobození lásky od srůstání s lidskými hodnotami, stále se nechala uráţet a muţem pohrdala. Děti, které nepodporovaly tendenci odsouzení otce, se narodily v následujícím ţivotě zdravé, ty, které šly ve stopách matky, byly odsouzeny k nemocem. To znamená, ţe vše začíná tím, ţe lidská láska nás oslepuje a zakrývá vidění Boha ve všem, co milujeme.

Čím víc je muţ, kterého ţena miluje, talentovanější, duchovnější a mnohostrannější, tím nebezpečnější to je pro ţenu a její potomky.

Nakolik muţ ve všem vidí Boţské, natolik cítí Boha v sobě a jeho «já» nezávisí na lidském obalu se všemi jeho hodnotami, natolik menší nebezpečí představuje pro ţenu, která ho miluje. Proto nejmenší šanci mít zdravé potomky má chytrý, talentovaný, ale krutý muţ. To se vztahuje jak na ţeny, tak i muţe. Ale láska si nevybírá. Jestliţe se ţena zamilovala do chytrého a krutého muţe, pak ho na jedné straně mění láskou, a na druhé straně lečí tím, ţe ho poniţuje a uráţí. Čím slušněji se k němu bude chovat, tím horší to bude pro oba. Protoţe láska nesmí záviset na slušnosti a ideálech. Ale lásky musí být vţdycky více. Nakolik jsou milující lidé připraveni odpustit jeden druhému, pocítit druhotnost všeho lidského, natolik pomáhají a zachraňují jeden druhého, a také své potomky.


Mojí sestře Ljubě vyoperovali ledvinu a ţlučníkové kameny. Jak je moţné jí pomoci?


Existuje několik úrovní lidských hodnot. Nejprve je to materiální úroveň. Závislost na této úrovni rodí lidi bezcharakterní, přízemní, chamtivé, lakomce. První duchovní úroveň — to jsou vztahy, schopnosti, intelekt. Závislost na vztazích rodí ţárlivost, podezíravost, uráţlivost. Závislost na schopnostech a intelektu způsobuje povýšení vlastní důleţitosti, přání všechny přemoci, krutě řídit okolní lidi. Druhá, vyšší úroveň duchovnosti — to jsou šlechetnost, ideály, principy, sny, cíle, naděje. Závislost na nich rodí neustálý konflikt, nespokojenost s okolní společností i lidmi. Agrese se můţe rozvíjet velmi pomalu, ale přitom silně.

Třetí, ještě důleţitější úroveň duchovnosti — to jsou morálka, mravnost, tedy duchovnost, která přechází v lásku k lidem. Na vztazích je Vaše sestra závislá minimálně. Závislost na schopnostech šestkrát převyšuje smrtelnou úroveň. Ale poté, co jí odstranili ledvinu a provedli několik operací, dostala se na normální úroveň. Jestliţe nemohu přijmout spasení a očištění prostřednictvím křivd a uráţek od jiného člověka, mohu místo toho onemocnět. V tomto případě se tak i stalo. Ale jestliţe se pýcha dostala do normálu, pak to, co je v jejím základu, závislost na ideálech, lpění na budoucnosti, zůstalo na téţe úrovni. A dokonce i teď sedmkrát převyšuje smrtelnou úroveň. Jednoduše řečeno, nyní můţe Vaše sestra přijmout osudové neúspěchy a nepříjemnosti, uráţky a poníţení. Ale nedokáţe přijmout zrady, nespravedlnosti, ztroskotání plánů a nadějí. Její láska nevydrţí. Ţivotaschopnost jejích dětí je 7—10%, prakticky nemají šanci přijít na svět. Fyzickým strádáním se zmenšuje závislost na všech lidských hodnotách — materiálních i duchovních. První, co musí Vaše sestra udělat, je pochopit a přijmout strádání jako očištění. Je zvláštní, ţe jestliţe člověk křičí, nenávidí a je připraven zbít toho, kdo ho uráţí, není to tak nebezpečné, jako kdyţ se uvnitř zříkáme lásky k lidem, kteří nás urazili. Vaše sestra má nejnebezpečnější sklon, a to — k zřeknutí se lásky.

Boţskou lásku poznáváme prostřednictvím lásky lidské. Čím více je v našem cítění lásky Boţské, tím méně máme poţadavků vůči lidem a méně si přejeme tuto lásku pošlapat a zříci se jí. Osvobodit se od vnitřní agrese velmi napomáhá nejen pokání a modlitba, ale i upřímnost. Upřímný člověk vţdy tíhne k hromadění lásky. Hlavně musí Vaše sestra pocítit, ţe její vyšší «já» je věčné, je to Bůh a láska, a její druhotné «já» spjaté s tělem a vědomím, se pravidelně rozkládá. Nakolik bude zachovávat lásku k Bohu a přitom procházet všemi lidskými nepříjemnostmi a představovat si moţná pokoření jejího chápání morálky, principů a ideálů atd., natolik menší bude její závislost na lidských hodnotách, celém lidském «já». Menší závislost znamená menší agresi. Kdyţ zmizí agrese, zmizí i nemoci a neštěstí.



Smrt mého milovaného muţe souvisí s narozením vnučky (měl infarkt a já jsem mu věnovala málo pozornosti, vše se točilo kolem vnučky). Teď jsem ztratila smysl ţivota a nesnáším vnučku (je jí tři a půl roku). Jak to mám překonat?


Bojovat sama se sebou nemusíte. V minulých ţivotech jste milovala duchovnost a šlechetnost svého muţe více neţ Boha v něm. Vaše láska se změnila v lásku chamtivou. Jedna ţena miluje muţe za to, ţe je bohatý, druhá — ţe je schopný a třetí — ţe je čestný. A čím více jsou na tom závislé, tím rychleji jejich muţi musí ztratit tyto hodnoty nebo zdraví. Nejdříve jste ţila láskou a aţ potom jste začala ţít ideály a duchovností. Vnitřní stav ţeny se předává muţi. Jeho závislost na ideálech, duchovnosti zesílila a rychleji se začaly hromadit křivdy. Tomu postupně způsobilo infarkt. Kdyţ se narodila vnučka, svou pozornost jste převedla na ni. To byla zkouška pro Vašeho muţe, jeho očištění. Obvyklý obraz světa a všední logika byly narušeny. Muţ očištění nedokázal přijmout, nepřijal situaci, která ho přibliţovala k lásce, ale Vy za to nemůţete. Kdyţ člověk říká: «Nemohu si odpustit», — znamená to, ţe ustrnul na ideálech a tím škodí nejen sobě, ale i druhým. Jestliţe jste veškeré Vaše zboţňování po smrti muţe přenesla dvojí silou na vnučku, otevřela by se Vám, převzala by veškerou karmickou «špínu», coţ by pro ni nedopadlo dobře. A tak jste od ní vnitřně odloučena a nijak zvlášť jí neškodíte.

Mezi milujícími lidmi musí vţdy stát Bůh, musíme milovat jeden druhého prostřednictvím Boha. Čím více lásky budeme projevovat jeden druhému, tím silnější bude směřování k Bohu. Jednoduše řečeno, v lidské lásce musí být vţdy určitý odstup, odloučení od milovaného člověka. Jak řekl jeden filozof: «Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se jedním směrem.» Čím silněji jste závislá na ideálech, tím silněji je budete zboţňovat a druhé nedokáţete snášet. Zbavte se zpětně svých nároků vůči lidem i sobě ve smyslu ideálů a duchovnosti. Zbavte se všeho lidského v sobě. Zahoďte svoje principy, ideály, Vaši logiku a vědomí. A jestliţe se dokáţete změnit, budete vůči vnučce zakoušet normální pocity, aniţ byste jí škodila.



Váţený S. N., mám takový dotaz: má desetiletá dcera má chřipku (ţaludeční), s vysokými teplotami. A včera mi řekla zvláštní věc: «Nevnímám sebe sama. Cítím se tak nějak zpovzdáli, jako v televizi.»

Můţete to nějak vysvětlit?


Obvykle je vysoká teplota u dětí vysvětlována neštěstím u jejich budoucích dětí. Bez viditelných příčin se teplota můţe zvednout a dlouho se tak drţet, nebo bude doprovázet nějaké onemocnění. Jestliţe se jedná o ţaludeční chřipku, znamená to, ţe je oslabena imunita v oblasti ţaludku. Tudíţ tendence urazit druhého myšlenkami, slovy nebo sebe samu je u dívky vysoká. Je jí 10 let, začíná pohlavní dozrávání. Jestliţe je hned nemocná, je moţné dojít k závěru, ţe s jejími budoucími potomky není vše v pořádku. Dívčina závislost na ideálech dvakrát převyšuje kritickou úroveň. U matky je to 2,5x. Stejně tak mají vysokou podvědomou agresi ve vztahu k muţům. Ale chlapec, který se objeví u dívky, je zcela harmonický. Dívku objímá osud jejího budoucího dítěte. Můţe mít pak problémy s plícemi, srdcem nebo ţaludkem. Příčina spočívá ve zvýšené závislosti na ideálech a s tím související zvýšená uráţlivost. Začíná práce na záchraně dítěte. Je nutné destabilizovat tenké duchovní struktury. Tj. nemoc, zvýšená teplota a vyvedení vědomí za hranice těla! Vnímání významu vlastního těla ostře klesá, obvyklý obraz světa je narušen a to umoţňuje v budoucnosti projít všemi zkouškami. Ale práce začala nejen na budoucí matce, ale i na budoucí babičce. Před početím, v období těhotenství Vaší dcery můţete mít i Vy velké gynekologické problémy, aţ onkologického rázu. Nakolik se zpětně zbavíte všech poţadavků vůči muţům a sníţíte vlastní důleţitost, obzvláště v období početí a v těhotenství, natolik lépe bude Vaše dcera snášet všechny nemoci a ţivotní konflikty. A jestliţe jí ještě pomůţete správnou výchovou, bude Vaše zdraví v pořádku.


Váţený S. N.

Jsem na váţkách, zda dát přednost manţelovi nebo milenci. Někdy mám pocit, ţe jsem připravena opustit manţela kvůli milenci, jindy zase naopak. Vše se navíc komplikuje tím, ţe milenec je z rodiny. Takţe dosud nevím, kdo je mi draţší. Jen těţko mohu v tomto vzkaze vylíčit ten ţár emocí, ale věřte mi: ţiji jak ve snu, snaţím se potlačit všechny city.


Nejspíše jste četla všechny mé knihy, protoţe jste nyní vyrovnaná. Podvědomá agrese, závislost na vztazích, schopnostech, ideálech je minimální.

Zdá se, ţe vše by mělo být normální, bez nějakých útrap. Důkladně Vás prohlíţím. A hned také vidím velké neštěstí, nemoc nebo smrt Vašeho dítěte. Sebe jste dala do pořádku, u dítěte jste to nedokázala. Jeho závislost na vztazích je šestkrát vyšší neţ smrtelná, u ideálů je to stejné. To znamená, ţe buď se budete nadále měnit a tím působit i na své dítě a budoucí vnuky, nebo budete muset ţít v neustálém poniţování vztahů i ideálů. Nakolik budete vnitřně odporovat této situaci, potlačovat pocity, natolik můţe Váš boj způsobit nemoc nebo smrt Vašeho dítěte a tu si potom budete odpykávat Vy. Situaci lze změnit kardinálně ne vnějšími skutky, ale vnitřními proměnami.



Váţený S. N., kdyţ jsem na hřbitově, kde jsou pochováni moji prarodiče, pociťuji příliv energie a dokonce se mi vţdycky zlepší i nálada. Proč to má na mě tak dobrý vliv?


Duše babičky a dědečka se nacházejí v jiných světech. Začínáte být podvědomě v kontaktu s jiným světem, závislost na našem světě rychle klesá, stejně tak jako závislost na jeho problémech. Špatná nálada je neřešený problém, neochota a neschopnost překonat stres. A tak kdyţ částečně vnímáte emoce svých příbuzných, kteří na Vaše problémy nahlíţejí ze zcela jiného úhlu pohledu, pomáhá Vám to podvědomě prozkoumat uplynulé události a zbavit se závislosti na nich. Hřbitov sám jako takový uklidňuje. Bylo zaznamenáno, ţe lidé, kteří bydlí vedle hřbitova, ţijí déle. Zpovzdáli to člověku připomíná, ţe jeho ţivot jednou skončí a uplyne poměrně rychle. Závislost na ţivotě se všemi jeho hodnotami vnitřně klesá. Jakýkoliv stres pak člověk zvládá mnohem klidněji. Proto se pak zlepšuje nálada a zdraví se upevňuje.



Váţený S. N., 20. března roku 1944 se moje matka zastřelila. Po šestnácti letech,

19. března se mi narodila dcera. Děti nemá. Prostě dítě nemůţe donosit. Poraďte nám, co máme dělat?


Závislost Vaší matky na vztazích byla čtyřikrát vyšší neţ smrtelná, na ideálech — sedmkrát. Kdyţ se její sepětí se světem a vztahy k druhým lidem hroutily, nemohla to přijmout, ani přeţít. Narození Vaší dcery a jakéhokoliv dítěte vůbec je naplněním plánů, nadějí, snů. A to, ţe se dítě narodilo poblíţ tohoto bolestného data, je na jedné straně připomenutí, ţe u dítěte budou tytéţ závislosti jako u jeho babičky, a na straně druhé, ţe smrt narušuje vztahy i ideály. Splynutí těchto dat sniţovalo v určitém stupni dceřino lpění na vztazích a ideálech. Vy a Vaše dcera jste rostoucí závislost na lidských hodnotách nepřekonaly. Závislost Vaší dcery na vztazích dvakrát převyšuje smrtelnou úroveň, na ideálech — čtyřikrát. Čím je závislost větší, tím silněji se před námi uzavírá moţnost ovládání určité hodnoty. Kdyţ je budoucnost uzavřena na 100%, tzn. ţe závislost na ideálech se rovná smrtelné úrovni, dítě se ještě můţe narodit, ale jestliţe uzavření budoucnosti dosahuje 200—300 a více procent, dochází k neplodnosti, nebo plod není donošen, nebo se dítě narodí nemocné. Tady je nutné se modlit za celý rod, abyste se zbavili přání modlit se za vztahy, ideály, milovaného člověka, které je jak prokletí. Je potřeba pochopit jednu prostou věc: přání modlit se za nějakou lidskou hodnotu je přáním udělat z ní hlavní opěrný bod své duše, tzn. udělat ji věčnou a nezvratnou. Něco můţe být věčné a neotřesitelné pouze tehdy, kdyţ to nepodléhá času, tedy překračuje hranice času. Ale jakákoliv lidská hodnota se skládá z času, prostoru a matérie, a proto věčnou a skálopevnou být nemůţe. Jakmile lidské štěstí, které je vyjádřeno vlastněním určité hodnoty, se stává absolutním, vzniká přání zachránit ho a bránit. A kvůli záchraně formy začíná boj s obsahem. A čím rychleji člověk ztratí to, za co se modlil, tím méně se jeho duše naplní agresí.



Sergeji Nikolajeviči, při porodu syna (11. 04. 90) jsem měla dvě lůţka, ale dítě se narodilo jen jedno. Ovlivňuje to jeho ţivot a jak?


Přirozený chod událostí byl narušen. To sniţuje ideály matky a jejím prostřednictvím harmonizuje dítě. Měly se narodit dvě děti, ale potom se průběh událostí změnil, obraz světa dítěte byl narušen a přebudován. A to zablokovalo jeho závislost na ideálech. K takovým věcem dochází obvykle tehdy, kdyţ mají být na svět přivedeni harmoničtí potomci, ale obvyklé očištění nemocí, traumatem, neštěstím není dostatečně efektivní. Tehdy se zapojují jemnější a neobvyklé metody uvedení duše do stavu harmonie.



Váţený S. N., často vidím, aniţ bych si to přála, smrt blízkých lidí nebo nějaké neštěstí, které se jim stane. Proč? Sama bolestně vnímám levou část svého těla. Vysvětlete mi, prosím, proč se tak děje.


Máte silný kontakt se strukturami vysokého stupně. Vnitřní zásoba duchovnosti mnohokrát převyšuje střední úroveň. Proto, jestliţe se začnete ke komukoliv připoutávat, zboţňovat ho, můţe tento člověk zahynout. Mechanismus je prostý. Jestliţe milujeme, zboţňujeme a připoutáváme se k člověku na povrchních úrovních vědomí, nehrozí mu ţádné nebezpečí. Ale jestliţe zboţňování přechází do roviny hlubší, můţe to druhému člověku uškodit. Můţe to pocítit a bránit se tím, ţe bude destabilizovat tuto vrstvu, kterou prochází zboţňování. Často se známí herci a zpěváci chovají vulgárně a neeticky. Je to zvláštní, ale funguje to jako obrana. Kdyţ by to člověk neudělal, závislost na duchovních hodnotách, které jsou v člověku opěvovány, můţe náhle stoupnout a on můţe onemocnět, nebo dokonce zahynout. Obrana, která je nám dána od přírody, je mnoţství lásky k Bohu v duši kaţdého člověka, nashromáţděné za minulé ţivoty, a v určitém stupni i — v ţivotě nynějším.

Jestliţe je lásky dostatek, ţádné zboţňování druhému člověku neuškodí. Čím méně lásky je v hlubinných strukturách, tím cyničtěji a bezdušně bude vynucen se chovat talentovaný člověk, tzn. být talentovaným a nevěřit v Boha je velmi nebezpečné. Nemám zde na mysli šablonovité, stereotypní zavedení víry v Boha, v čemţ se uplatňuje více forma neţ obsah, ale praktickou víru, tj. výjimečnou dobromyslnost, zproštění se odsouzení, umění odpouštět, lásku stavět výše neţ morálku a mravnost, principy, schopnosti a peníze. Proč je nebezpečné být talentovaným? Protoţe zvnějšku není úcty v modlitbě za mrtvé, člověk nemá ani peníze ani slávu, ale uvnitř nás všech prochází vlna zboţňování i obdivu nezávisle na vůli lidí. Proto obvykle talentovanému člověku před začátkem nebo v prvních okamţicích tvorby osud nevychází, můţe být hodně nemocný atd. Jako by to musel odstonat, přestat být závislý na vnitřním vnímání, které se začíná projevovat připoutáním k lidským hodnotám. Proto byli mnozí talentovaní lidé nezdraví a neduţiví uţ od dětství. Jejich tělo bylo pokořováno, stejně tak i jejich duch a duše. To zmenšovalo závislost na lidských hodnotách a umoţňovalo budoucí přeţití.

Mnozí geniální lidé s výjimečně čistou duší zemřeli nebo zahynuli v dětství, protoţe nevydrţeli vnitřní pochvalu nebo zboţňování, které k nim podvědomě začalo projevovat ohromné mnoţství lidí, o nichţ ani nevěděli, ţe existují. Mnozí neuvěřitelně talentovaní lidé, kteří přišli na tento svět, v něm mohli přeţít jen v případě, ţe se narodili postiţení nebo těţce nemocní. Postiţení zde nebylo trestem za nějaké hříchy, jak se to vysvětluje v klasické indické tradici, ale obranou před smrtí v tom případě, kdy se člověk dotýká cenností příliš velkého měřítka. Čím jemnější a rozsáhlejší je duchovní úroveň, tím menší máme moţnost ji pociťovat a kontrolovat. Zboţňování na této úrovni připoutává člověka k jemnozrnné struktuře energetického pole tak silně, ţe rychle zahyne.

Kdyţ se u autora tohoto vzkazu zapojuje zboţňování blízkých příbuzných, zároveň s tím se zapojuje i ochrana, tzn. ţe se ukazuje obraz toho, k čemu to můţe vést. Blokuje se rostoucí zboţňování, vytváří se distance, coţ umoţňuje přeţít těm, ke komu se autor vzkazu připoutává. Takové bolestné scény nejsou patologií, ale spasením. Protoţe autor vzkazu to nechápe, tyto i jiné mírné momenty ochrany nepřijímá a začíná se uráţet na celý okolní svět, na ty vyšší síly, které ho zachraňují. A tyto uráţky jsou blokovány bolestí v levé části těla. Jestliţe by taková blokace nenastala, mohla by tato nespokojenost vést k těţkému onemocnění, nebo by ochrana byla zničena a bolesti by zmizely, ale potom by začali umírat příbuzní tohoto člověka a nakonec i on sám. Ještě jednou chci upozornit: nebojujte se sebou, nesnaţte se předělat sebe, vycházejíc z obyčejné lidské logiky. Měnit se je moţné pouze logikou Boţskou, kdyţ měníme vztah k okolnímu světu i sobě.



Našeho syna uţ dvakrát pokousal pes. Poprvé, kdyţ byl ještě malý (kousl ho do tváře) a teď nedávno do nohy. Řekněte mi, prosím, v čem spočívá příčina. A ještě proč má záchvaty silné zlosti, vţdyť je mu teprve devět let. Můţe to být snad moje vina?


Podvědomou agresi Vašeho syna tvoří 300 jednotek. Průměrně je pro jiného člověka smrtelných 200 jednotek. V značné míře to je způsobeno Vaším nesprávným světonázorem. Ţila jste duchovností, ale ne láskou. Láska podává absolutní obraz světa, a kdyţ zpočátku svět milujeme a aţ potom se ho snaţíme pochopit, nikdy s ním nebudeme v konfliktu. Vědomí je vţdy omezeno a nikdy nám nepodá přesný obraz světa, dokud se nestane láskou. Od prvních vteřin, kdy se ideály stávají důleţitějšími neţ láska, se člověk snaţí přizpůsobit všechny okolní lidi svému omezenému ideálu. Protoţe svět se nemůţe shodovat s naším vědomím, v mţiku vzniká konflikt, nároky, absolutní nespokojenost se vším. Člověka začínají léčit a zachraňovat, kdyţ boří obraz světa, který povaţoval za neotřesitelný. Nejdříve se bortí ideály zvenčí: např. smrt někoho blízkého. Nebo třeba nepochopitelná nezaslouţená uráţka ze strany milovaného člověka. Nebo nespravedlivý postoj ze strany společnosti. Svět se stává nelogickým a vraţedným. Vše okolo se začíná rozpadat. Jestliţe se člověk zbavuje důleţitosti vědomí a obrací se k lásce, lidská logika a vědomí se opět obnovují. Jestliţe vzdoruje zřeknutí se svých principů a ideálů, začíná se vnitřně rozpadat. Přičemţ první rána udeří na děti, vnuky, včetně těch budoucích, zmrzačí jejich charakter i světonázor a aţ potom udeří na člověka samého.

Vraťme se k autorce vzkazu. Kdyţ Vás léčili odstraněním vědomí a ideálů, nechápala jste to a nepřijala to. Obzvláště v období těhotenství. A u Vašeho syna se tato tendence nemenšila, ale narůstala. Protoţe lpění na ideálech můţe přijít draze nejen Vašeho syna, ale i jiné lidi, jiţ v dětství se začal zapojovat mechanismus spasení dítěte. Obličej, oči, zuby, kůţe na obličeji jsou spjaty s ideály. A jestliţe si dítě v dětství poraní obličej nebo zuby, nebo u se něj objevují problémy se zrakem, znamená to, ţe jeho závislost na ideálech je vysoká. Jestliţe k tomu nedochází poraněním, ale napadením od zvířete, znamená to, ţe agrese je přítomna nejen v hlubinné úrovni, ale proniká i na úroveň vnější.

Jestliţe takovému dítěti ve všem nevyhovíme, můţe to zmrzačit jeho duši. Pokud bychom se k němu chovali jenom krutě, mohlo by zatrpknout a při hlubším očištění by se mohly deformovat vrchní vrstvy charakteru, zdraví i osudu. Proto nejlepší bude, kdyţ mu ukáţete lásku, vysvětlíte, ţe tvrdé potrestání potřebuje pro své štěstí. A potom trestejte. Samozřejmě, ţe hlavní zde nejsou vnější činny, byť by byly rozhodující, ale vnitřní práce rodičů na sobě samých, jejich vlastní změny vztahu ke světu i sobě. V takovém případě mohou být změny u dětí dost rychlé.


Řeknu Vám o jedné zajímavé situaci, která se mi nedávno stala.

Přišla ke mně do ordinace ţena s dítětem. Chlapci bylo okolo pěti let, ale za několik minut uţ terorizoval všechny příchozí v ordinaci. Dělal jen to, co chtěl, a to dost vytrvale. Za dvacet minut poţadoval, aby ho můj asistent nosil na zádech po celém bytě. Potom uţ toho měl dost a začal otravovat všechny lidi, kteří se nacházeli v ordinaci. Po nějaké době otevřel dveře do pokoje, kde jsem seděl, a jedovatě, s pobleskávajícími skly od brýlí řekl: «Lazareve, co tady děláš?» Pochopil jsem, ţe je potřeba něco udělat. Pozval jsem matku s dítětem k sobě do pokoje. Jako předtím chlapec mluvil jízlivě, skákal po pokoji, nakonec ho stěţí matka usadila vedle sebe. Pomalu jsem započal rozhovor s ţenou. «Před hodinou jsem Vám řekl, ţe jste hodně závislá na schopnostech, ideálech, tj. máte velkou pýchu. To způsobuje zvýšené nároky vůči lidem, touhu všechny ovládat a podmaňovat, neschopnost přijmout poníţení, ustupovat. Hodinu jste na sobě pracovala. Ale veškerá vaše práce byl podvod, — ukazuji prstem na chlapce, — chlapec se nemění. Vidíte, jak se chová? — ptám se jí. — Jeho chování ukazuje, jaká jste uvnitř Vy. Zvnějšku se zdáte být krotkou ovcí. Není potřeba klamat sebe i ostatní. Není nutné měnit se zvnějšku, ale vnitřně. Jestliţe se nezměníte, dítěti nic nepomůţe.» Dlouho je ticho. Ţena se na mě rozpačitě dívá. Potom se ptá: «Řekněte mi, jak se mám k němu tedy chovat zvnějšku?» — «Podívejte se, chlapec tady asi hodinu dělal výtrţnosti a Vy jste ani jednou nic neřekla. Jestliţe mu budete stále dovolovat, aby vnucoval svou vůli druhým, můţe zahynout. Jiţ nyní má ve svém energetickém poli moţnou smrt. Proto se nikdy nerozčilujte a nezlobte se na něj. Kdyţ se rodič zlobí na své dítě, znamená to, ţe dítě ho dokázalo vytočit a způsobit, aby byl rodič na něm závislý. Projevte vůči němu cit lásky a častěji říkejte, ţe ho máte ráda. Jestliţe začíná příliš zlobit, ještě jednou mu řekněte, ţe ho máte ráda, a potom vezměte řemen a nemilosrdně mu nařezejte.» — «A copak lze zvnějšku projevovat lásku?» — Lze a je to nutné. Jestliţe se člověk urazil a vyjadřuje to navenek, uráţka se nedostane do nitra a vnitřně ho nedrásá. Kdyţ člověk uráţku nebo nenávist skrývá, škodí sobě i potomkům. To samé se děje i v případě lpění na druhém člověku. Jestliţe zvenčí nebudeme dávat nic najevo a potlačíme svoje pocity, «roztrhá» nás to ještě rychleji. Často nás literatura učí, abychom skrývali své city. To je nejhorší pedagogika. Lidské city se musí projevovat zvnějšku, vnitřně se projevují ty Boţské. Dívám se na ţenu: «Ještě jednou opakuji: Změníte-li se Vy, změní se i on.» V tu chvíli přemisťuji listy papíru, které leţí na stole. Jeden z nich plynule padá na zem. Ţena sedí nehybně, dívá se na mě. Chlapec také. Najednou dítě vstane, přistoupí k spadlému listu papíru a pokládá ho ke mně na stůl. «Sergeji Nikolajeviči, upadl Vám papír,» — říká nesměle.

Matka se překvapeně dívá na nás oba. «Asi jste se začala měnit,» — říkám jí. Vzpomněl jsem si ještě na jeden okamţik. Kdyţ chlapec otravoval asistenta, asistent, aby ho uklidnil, se zeptal: «Můţeš přestat zlobit? Rozumíš rusky, nebo ne?» — «Rozumím, — odpověděl chlapec,

ale ty nerozumíš.» — «Kdyby se ti aspoň zţelelo lidí,» — snaţil se ho přivést k rozumu asistent. «A proč bych měl mít s nimi slitování?» — pokrčil chlapec rameny.

Po půl roce ke mně matka s chlapcem znovu přijela. Nepoznal jsem ho, jen se mi vybavily jeho brýle. Bylo to zcela jiné dítě. «Víte, — vyprávěla matka, — vychovatelé ve školce to nechápou. „Jestli by nám někdo řekl, ţe se dítě můţe tak kardinálně změnit, nikdy bychom neuvěřili“, — říkali.»


Co způsobuje enurézu u dětí?

Jakékoliv onemocnění, ať uţ na úrovni organiky nebo funkční, brzdí v duši rozvíjející se agresi. Jestliţe má dítě zvýšenou závislost na lidských hodnotách a agrese přichází z minulého ţivota, pak má takové dítě častěji organické, těţké onemocnění, buď po narození nebo v raném dětství. Jestliţe jeho duše přichází do tohoto ţivota více či méně čistá a agrese vychází z rodičů, vznikají v tomto případě funkční narušení organismu. Nakolik velkou agresi projevují rodiče vůči sobě i okolnímu světu, natolik se v dítěti rozvíjí program sebezničení. Koţní problémy, zánět nosohltanu, bolesti hlavy, úrazy hlavy — to jsou první úrovně brzdění agrese. Potom následují potíţe s funkcí střev a problémy s močovým ústrojím, střevní bolesti, zácpy a průjmy svědčí o silném programu sebezničení dítěte a o zvýšených nárocích rodičů vůči světu i lidem. Jestliţe je rozsah agrese veliký, rána nepřichází na povrch, ale zasahuje samotné jádro: dochází k deformaci energetických polí okolo první čakry, která je nejvíce nabitá energií a informacemi. Tehdy dochází k funkčním potíţím s močovým ústrojím, zánětlivým procesům nebo enuréze, tj. k samovolnému úniku moči. Nakolik rozsáhlá je vnitřní agrese, natolik dlouho bude onemocnění přetrvávat. Jestliţe se budeme snaţit vyléčit enurézu, aniţ bychom změnili charakter dítěte, můţe se to negativně projevit na potomcích, nebo vůbec nepřijdou na svět, protoţe zatíţenost jejich duší bude více neţ kritická. Enuréza se v první řadě léčí vnitřními změnami v duši a charakteru matky. Přehodnocením všech ţivotních situací, obzvláště v období těhotenství. Popíšu Vám naprosto ukázkový případ.

U mě v ordinaci byla ţena s devítiletou holčičkou. «Je to hrozné neštěstí, — vyprávěla matka, — k úniku moči nedochází jen v noci, ale i ve dne, jen stačí, aby zavřela oči. Navštívili jsme všechny lékařské kapacity, ale nikdo nám nepomohl. S dcerou pracovali nejlepší hypnotizéři, psychiatři, senzibilové. Snaţili se ji léčit pomocí akupunktury, homeopatickými prostředky. Ale bez výsledku. K ţádným, ani těm nejmenším změnám nedošlo. Jsem uţ zoufalá.» — Bohudíky ţe k ţádným změnám nedošlo, — říkám jí, — neboť kdyby vyléčili enurézu, Vaše dcera by neměla děti.» Oči matky se naplnily slzami: «Tak co máme tedy dělat, neléčit ji?» — «Léčit je potřeba, ale jen správně. Nejprve je nutné vyléčit duši.» Oči ţeny zahořely nadějí. «Co musím udělat?» Pokrčím rameny: «Nebuďte líná.» Ţena je v rozpacích:


«Jak to myslíte?» — «Velmi jednoduše, — odpovídám, — kolik jste přečetla mých knih?» —

«Všechny» — odpovídá ţena bez zaváhání. «Všechny?» — «Ano, všechny.» — «A přečetla jste je pozorně?» — «Ano, snaţila jsem se.» — «No dobře, — povídám, — pak se Vás chci tedy zeptat: Byla jste naštvaná na svého muţe a nespokojená s ním v období těhotenství?» Vyhýbavě odpovídá: «No ano, byla a hodně.» — «Tak proč jste se doposud té nespokojenosti nezbavila?» Opět vyhýbavě odpovídá: «Teď mám k němu dobrý vztah.» — «Ale proč mluvíte o «teď»?» Musíte si tou situací projít, proţít ji znovu.» Neurčitě pohne rukou. «Ale já jsem tak celkově přehodnotila období těhotenství.» — Ale ne tak, jak byste měla. Je nutné si projít všemi situacemi třeba i desetkrát, aby jste se změnila uvnitř. Takţe všechny analogické situace si znovu projděte, bez zaváhání, aby cit lásky zůstal v duši nedotknutelný, aby jste vůči nikomu neuplatňovala poţadavky a ve všem viděla Boţí vůli.» Pokynul jsem jí rukou: «Jděte a pracujte na sobě.» Ţena vstala a odešla.

Obvykle přijímám pacienty následujícím způsobem: jestliţe vidím, ţe je člověk nepřipravený, nepřijmu ho. Hned to poznám. Jestliţe je více či méně připraven, ale nároky vůči Bohu jsou velké, vysvětluji mu. «Aby jste se změnil, je potřeba se obrátit k Bohu, a to prostřednictvím modlitby. A jak se můţete obracet na Boha, kdyţ je Vaše duše přeplněna nároky vůči Němu? K tomu všemu dochází kvůli hluboké nespokojenosti s blízkými lidmi, společností, státem, okolním světem. Kvůli nespokojenosti s Vaší situací, osudem, vyššími silami, vnitřním nesouhlasem s chodem událostí kolem Vás. Dokud nepřehodnotíte všechny situace znovu a pokáním nerezignujete na poţadavky vůči Bohu, budou změny jen povrchní a Vaše modlitba neefektivní.»

Jestliţe je člověk připraven, vysvětluji mu smysl problémů, potom na sobě 2—3 hodiny pracuje, tj. jako bych za jednu návštěvu udělal dvě seance. Účinek a změny bývají časem tak silné, ţe je nutná následující kontrola. Tato ţena mě nepochopila, hned vstala a odešla. Seance trvala několik minut. Našel jsem její telefon a večer jí zavolal. «Prosím, přijďte zítra. Seance neskončila.» Ţena přišla druhý den. Prozkoumal jsem energetické pole její dcery a byl mile překvapen. Silné deformace jejího energetického pole a rovněţ pole jejích budoucích dětí zmizely. «Mimochodem, jaký byl stav Vaší dcery dnes v noci?» — zeptal jsem se. Bojím se uvěřit, — odpověděla matka, — ale tuto noc bylo vše v pořádku.» Seance trvala několik minut, ale ţena pochopila a uviděla směr, kterým má jít a dále začala pracovat sama na sobě. V podstatě mě uţ nepotřebovala, o čemţ jsem se přesvědčil následující den.

Na enurézu dítěte má stejně tak i vliv stav otce, i kdyţ v menší míře. Obzvláště, kdyţ je otec hodně nespokojený se sebou i svou situací. Takţe práce otce na sobě samém přináší štěstí a zdraví dítěte, ovlivňuje jeho osud.



Holčička ještě nechápe své problémy a nechci, aby z nich jiţ teď měla komplexy. Celá záda má porostlá chlupy. Co máme dělat?


Tři minulé ţivoty holčičky provází silná touha podčinit si všechny a všechno. Její závislost na ideálech, morálce, mravnosti a duchovnosti, stojící na vyšších úrovních, je velmi silná.

Jak vzniká takovýto fenomén? Připustíme, ţe jakýsi člověk začíná mít nepříjemnosti, onemocní, stane se mu neštěstí. Zpočátku naříká, obviňuje druhé, potom postupně začíná cítit a chápat, ţe není viníků, ţe je to dáno shora a je nutné to přijmout. Ale nepříjemnostem a neštěstí není konec. Všechny představy o světě se ruší. I o lidech, o všem, na co byl člověk zvyklý. Postupně v duši vzniká neochvějný pocit, ţe hodnoty tohoto světa i svět samotný, všechny představy o štěstí jsou natolik iluzorní, ţe je nelze váţně přijímat. Je potřeba hledat nadějnější bod opory. A protoţe je vše narušeno, člověk postupně přichází k myšlenkám o Bohu. Začíná chápat a vnímat, ţe jedinou konstantou ve vesmíru je směřování k Bohu a láska k Bohu. Ţe tento pocit překračuje hranice všeho toho, co je nazýváno «člověkem» a «vesmírem», a nepodléhá jim. Nepříjemnosti, nemoci a neštěstí pokračují. A čím déle to trvá, tím silněji člověk směřuje k Bohu, a tím významnější se pro něj stává pocit lásky v duši. Čím více lásky je v duši, tím větší rozsah duchovnosti taková duše rodí. Duchovní potenciál takového člověka se stává velkým. Jestliţe jde dále cestou hromadění lásky k Bohu, stává se svatým. A ještě dále — prorokem a mesiášem. Ale jestliţe na první etapě nepříjemnosti a neštěstí zanikají a silný duchovní potenciál dovoluje snadno plnit všechna přání, člověk můţe zapomenout na to, ţe při všech radostech a lidském štěstí zůstává hlavním posláním člověka směřování k Bohu, naplnění duše láskou, posílení stupně Boţského ve své duši. Nakolik silněji se člověk obrátí k vyšším duchovním hodnotám a jejich svrchním vrstvám, takovým, jako jsou ovládání okolního světa: intelekt, schopnosti atd., natolik začne v duši narůstat agrese, která začne vytěsňovat lásku. Takový člověk můţe být zločinec, darebák, můţe poniţovat lidi, být černým mágem nebo čarodějem. Všechno mu projde, všechno mu vychází; přestoţe forma je otrávena, obsah je ještě plný lásky.

Nakolik hluboko uchovávám v duši lásku, natolik nebudu zabíjet lásku jiného člověka a moje agrese vůči němu bude povrchní. Protoţe lidská logika, lidské normy a zákony jsou formou, jejich narušení nese více odpovědnosti lidské neţ Boţské. Na druhou stranu — jakkoli se lidský obal a vědomí neliší od věčného vyššího «já», přesto se spojují v jednom člověku. Stejně tak hrubé narušení všech lidských zákonů, v případě, ţe není určeno láskou, je narušením zákonů Boţských. A čím více ho člověk rozvíjí, tím méně lásky zůstává v hlubinách jeho duše, tím menší je ochrana a tím rychleji a nezvratně dochází k tomu, čemu říkáme «boţí trest». Jedním z takových příznaků je vlasový porost na kůţi u narozených dětí.

Proč právě vlasový porost? Rozsáhlý vlasový porost měl člověk v prehistorickém období. Tehdy jeho vědomí a vyšší úrovně duchovnosti nebyly rozvity. Jakoby hojný vlasový porost vracel člověka k tomuto období. Vyšší duchovní struktury jsou tlumeny, závislost na nich se zmenšuje, a to do určité míry omezuje vnitřní agresi.


Vzpomínám si na období, kdy jsem se jako začínající senzibil snaţil léčit působením rukou, z nichţ jsem vyzařoval energii. Tehdy jsem zaţil historku, kterou jsem dlouho nemohl pochopit. Malé holčičce se při porodu zlomila klíční kost. V Rusku máme několik senzibilů, kteří ji pozvali na léčení. Kromě toho měla holčička silného stafylokoka, který nebyl léčen antibiotiky. A tak jsme přišli do bytu rodičů holčičky, působením rukou vyzařovali energii, vyrovnávali energetické pole atd. Výsledek byl nulový. Stafylokok stále přetrvával. Přišli jsme podruhé, ale opět se dělo to samé. Jsem tvrdohlavý člověk, a kdyţ uţ něčeho nemohu dosáhnout, jsem připraven opakovat svoje pokusy do nekonečna, ale ne tupě a jednotvárně, hledám všechny nové způsoby řešení problému. Tehdy jsem se uţ snaţil postavit proti sobě následek a příčinu, spojit onemocnění s nějakou událostí v ţivotě. Tehdy jsem se domníval, ţe nemoc neurčuje charakter a světonázor, ale jakási událost v ţivotě člověka nebo nemorální čin, kterého se dopustil. Navíc v klasickém chápání karmy je to právě tak zobrazeno. Dlouho jsem mluvil s rodiči holčičky. Vybavoval jsem si jakoukoliv informaci, která by aspoň trochu byla spjata s tímto tématem; abych našel aspoň nějaké souvislosti, paralely, které by to vysvětlily. Snaţil jsem se rozhovor vést v různých směrech, lačně hledal fráze, vyprávění o nějakých situacích, které by osvětlily nynější záhadu.

Klíční kost. Klíční kost zlomená při narození. Někde jsem takovou frázi slyšel. Potom jsem si vzpomněl kde. Na menší přednášce jeden senzibil vyprávěl: «Někdy se rodí malé čarodějnice, které jsou uţ od narození předurčeny škodit a ničit druhé lidi. Jedním z příznaků příchodu takové malé čarodějnice na svět je zlomenina klíční kosti při narození.» Co s tím má společného malá čarodějnice? — pomyslel jsem si. — Jak souvisí s nynější situací? Zatím to do sebe nezapadá. Na nějakou dobu ponecháme tuto informaci stranou.» Mluvím s matkou.


«Řekněte mi, zaţila jste v ţivotě nějaké neobvyklé situace?» «Nestandardní problém, — to znamená nestandardní situaci,» — pomyslel jsem si. Matka si vzpomíná: «V ţivotě jsem v sobě vţdy měla dost sil. Jestliţe mě někdy někdo urazil, vţdy následoval trest. Zpravidla se smrtelným koncem.» — «No, — pomyslel jsem si, — skutečně Bůh tak silně chrání tuto ţenu před uráţkami? Nebo tak ona sama sebe podvědomě brání?»

«A měla holčička po porodu ještě nějaké problémy?» — «Ano, dcera se narodila s velkým mnoţstvím chlupů na zádech. Mazala jsem jí záda svým mlékem a porost zmizel.»

Určitým způsobem bylo nadměrné ochlupení spjato se stafylokokem. Cítil jsem to, ale spojit jedno s druhým jsem nemohl. Ze skupiny senzibilů, kteří se přišli podívat na tento případ, zůstali jen dva. Já a ještě jedna dáma, kterou nadchla má vytrvalost, a která se snaţila mi pomoct vyřešit tento sloţitý případ. Vše, co dokáţe magie a senzorika, jsme vyzkoušeli. Stafylokok nemizel. Nešťastné dítě se trápilo a my jsme mu nemohli pomoct. Usilovně jsem přemýšlel, co by se v tomto případě ještě dalo dělat. Rozhodl jsem se vyzkoušet poslední variantu. Tenkrát jsem v ordinaci léčil za pomoci energetiky a bodové masáţe, přičemţ často byl výsledek vynikající. Ale mě to neuspokojovalo, pořád jsem hledal nové způsoby účinků.

Rozhodl jsem se experimentovat. Vybral jsem dobré reprodukce vzácných ikon, pověsil je na zeď a pod ně postavil ţidli. Na tuto ţidli jsem usazoval pacienty, potom se modlil a představoval si, ţe z ikon vychází záření, které přechází na člověka. Jako bych nic nedělal a efekt byl často mnohem lepší neţ při různých energetických působeních. V podstatě, jestliţe v takovém případě docházelo k působení, bylo to působení distanční, protoţe rukama jsem vůbec nepůsobil. Pokaţdé jsem se přesvědčoval, ţe čím jemnější a nepatrnější je působení, tím je efektnější.

Vzpomněl jsem si na případ, který se jevil zázrakem. Jedné ţeně diagnostikovali rakovinu prsu. Měla jít na operaci. V tu dobu se za ni začali modlit dva mniši. A kdyţ jí před operací udělali rozbory, ukázalo se, ţe ţena je naprosto zdravá. Vnitřně jsem cítil, ţe tato historka není výmysl. A tak jsme se rozhodli holčičce pomoct na dálku. Šli jsme do kostela, pomodlili se a zapálili svíčku za zdraví. «Ze všeho, co jsme dělali, — řekl jsem své pomocnici, — si myslím, ţe tato pomoc bude nejefektivnější. Mám pocit, ţe se něco hnulo a stav dítěte se musí výrazně změnit.» Změnil se. V pět hodin večer jsme zapálili svíčku za zdraví, v deset hodin večer jsem zavolal rodičům, abych zjistil, v jakém stavu se holčička nachází. «Je teď v nemocnici, dělají jí resuscitaci,» — zněla odpověď. «A co se stalo?» — „ V pět hodin večer se začala hrozně dávit. Její stav se natolik zhoršil, ţe jsme zavolali záchranku. Odvezli ji na resuscitaci.» Byl jsem omráčen. Prostě vyděšen. Chtěl jsem jí pomoct a div jsem ji nezahubil.

Víckrát jsem rodičům holčičky uţ nevolal. Problém se jevil jako neřešitelný. Ale uvnitř jsem ho nosil stále v sobě. Tehdy jsem si myslel, ţe jsem uškodil kojenci. Přitom zdravý rozum mi říkal, ţe za mnohé lidi zapalujeme svíčky za jejich zdraví a je to jen k uţitku. Potom jsem se pravidelně vracel k tomuto tématu a snaţil se pochopit jeho smysl. Kdyţ jsme působením rukama předávali dítěti energii, pomáhali jsme jeho tělu. A kdyţ jsme zapalovali svíčku za jeho zdraví, chtěli jsme také pomoct tělu. Proč došlo k tak různým výsledkům? Pomalu a bolestně jsem začínal chápat.

Kdyţ jsme v kostele zapalovali svíčku za zdraví, mysleli jsme na tělo a jeho problémy, ale v křesťanství je člověk nejprve duše, a pak aţ tělo. Energetika v kostele pracuje nejdříve na záchraně zdraví duše, a ne těla. Dochází k očištění duše. To znamená, ţe u dívky probíhalo očištění duše. Podle všeho, s duší to bylo nevalné, kdyţ očištění probíhalo tak bolestně. Tělo strádalo — duše se očišťovala. Duše dívky, připoutaná k vyšším duchovním hodnotám, si zvykla potlačovat lásku, projevovat agresi ve vztahu k lásce. A kdyţ se prostřednictvím kostela a modlitby láska začala vracet, agrese vůči lásce se obrátila vůči tomu, kdo byl jejím nositelem, došlo k očištění. Vnímal jsem, ţe jestliţe by jako první přišli do kostela rodiče a začali se modlit, jestliţe by se uvnitř stali lepšími, očištění dívky by nebylo tak bolestné.


Kdyţ jsem se pak u dětí setkával se zvýšeným ochlupením nebo stafylokokem, jiţ jsem věděl, oč jde. V první řadě se jedná o krutý a nesmiřitelný vztah ke světu a lidem ze strany rodičů, dědečků a babiček, tj. předchozích pokolení předků. Takovému dítěti je moţné pomoci, pokud se změní jeho rodiče. Křest, svátost oltářní, častá návštěva kostela je pro takové dítě mnohem efektivnější neţ jakékoliv léky. Učit ho modlit se, odpouštět, nemyslet si nic zlého o lidech — to znamená zachránit jeho duši, ţivot a tak umoţnit jeho budoucím dětem příchod na svět. Naše duše je setrvačná. Nakolik hluboko a rozsáhle proniklo do duše zřeknutí se lásky ve prospěch lidských hodnot, natolik se zrychluje mechanismus odstraňování lásky, natolik delší a bolestnější můţe být očištění a spasení.


Kdyţ přestáváme mít svůj rozum pod kontrolou, můţe to být nebezpečné pro okolní lidi. Rozum trpí tehdy, kdyţ se duše i duch očerňují závislostí na lidských hodnotách, zříkáním se lásky. Vţdy existoval dokonale fungující přírodní mechanismus. Mechanismus spasení potomstva a s ním svázaných hlubinných jemných struktur duše člověka. Světová náboţenství chápala, ţe člověk — to není jen tělo a mysl, obracela se k duši člověka a snaţila se nejprve pomoct jí. Veškeré světové lékařství, psychiatrie a psychologie se domnívají, ţe člověk — to je tělo a mozek. To znamená, ţe v první řadě je potřeba zachraňovat tělo a vědomí člověka a za ně se modlit. Příroda stále shazovala «špínu» z duše na tělo. Tělo bylo nemocné a trpělo, vědomí se zatemňovalo. Duch i duše se očišťovaly. Všechny současné metody léčení přenášejí «špínu» z těla i vědomí zpět do duše, takţe duch i duše člověka se mohou zbláznit. K tomu směřuje celý západní svět. Můţeme to jiţ nazvat Apokalypsou.

Jak bylo řečeno v jednom filmu o hlavním hrdinovi: «Tento člověk není blázen, jeho vědomí je čisté a jasné, duše se zbláznila.

Kdyţ umírá tělo člověka a rozpadá se jeho vědomí, jemnější struktury, které nazýváme

«duchem» člověka a jeho «duší», nepřestávají existovat. Bez nich by se nenarodili naši potomci, bez nich by nebylo našich následujících ţivotů. Jestliţe se duch a duše zatemní a začnou se rozpadat, lidský rod zanikne. Čím více se dostáváme na vyšší úroveň duchovních hodnot, tím silněji se hromadí láska k Bohu a tím větší musí být směřování k Němu. Jinak naše závislost na lidských hodnotách začne pomalu zabíjet náš duch i naši duši. Nakolik to chápeme, natolik šťastně budeme ţít my i naše děti. Jestliţe dítěti budeme od dětství opakovat, ţe hlavním štěstím v ţivotě je láska k Bohu a nahromadění tohoto citu v duši, ţe hlavní štěstí je uvnitř člověka, a ne zvenčí, ţe schopnosti, kariéra, intelekt, vůle, přání nikdy nemohou být tím hlavním a jsou vţdy druhotné ve srovnání s láskou, tehdy rostoucí schopnosti a intelekt nezahubí naše potomstvo.



Mému dítěti je sedm let. Holčička plešatí na hlavě, začalo to v jejích dvou letech.


Mohu říci, co vidím, potom Vám oznámím parametry a přeloţím je do normálního jazyka. Jako by hlava holčičky byla v obklíčení. Tenké neviditelné nitě svazují její hlavu s jakousi temnou skvrnou, to je její budoucí dítě. Je málo ţivotaschopné, tj. vypadávání vlasů je spjato se stavem jejích budoucích dětí. Kromě toho nemá v pořádku močové ústrojí, obzvláště vaječníky. Z 80% je moţné, ţe bude neplodná. Neplodnost můţe být tří typů:

Srůstová — tj. organické změny, které brání početí. Lze je odstranit operativním způsobem.

Hormonální — je váţnější, vaječníky dobře fungují jen pokud jde o matčin organismus, dítě není donošeno. Dochází k tomu při vyšší úrovni vnitřní agrese. Jen ve vzácných případech lze tento problém překonat.

Kdyţ je uzavřena moţnost početí na úrovni energetického pole. Tento problém obvykle nelze překonat.

holčičky začaly účinkovat jiţ všechny tři úrovně. Ale to je zatím jen jemnozrnná struktura energetického pole. V 10—14 letech se u ní můţe objevit narušení menstruačního cyklu nebo menstruaci nebude mít vůbec. Jestliţe měsíčky mít bude, budou probíhat velmi těţce. Za nějakou dobu u ní lékaři zaznamenají výše vyjmenované momenty, které vedou k neplodnosti. Parametry holčičky jsou velmi špatné. Závislost na vztazích sedmkrát převyšuje kritickou úroveň, na ideálech — devětkrát. Ve třech minulých ţivotech ji vychovávali ve směru rodinného štěstí jako absolutní hodnoty. Idealizace vztahů s druhými lidmi se stala nepřípustně vysokou. Nedokázala si představit, ţe ideální lidé neexistují a stejně tak nemohou existovat ani ideální vztahy. Láska nebývá bez poskvrnění, a ona se snaţila udělat lásku absolutně čistou a svatou. A čím silněji se snaţila najít a dosáhnout takové lásky, tím bolestnější bylo její rozčarování. Snaţila se zříci takové lásky, kdyţ byla podvedena, a zároveň se zříkala lásky k Bohu. V charakteru narůstalo neustálé odsuzování a přezíravost vůči lidem, kteří ji zrazovali a přerušili s ní vztahy. Takové odsuzování bylo neustále posilováno výchovou, světonázorem a charakterem. Agrese byla natolik rozsáhlá a pronikla tak hluboko, ţe její děti z předminulého ţivota kvůli tomu zemřely. V minulém ţivotě uţ děti neměla. Očištění v tomto ţivotě, které přijde skrze hádku, zradu, hanobení ideálů, nemohla přijmout jiţ od dvou let.

Spočívá to v tom, ţe jakákoliv událost nejprve probíhá na úrovni energetického pole, přičemţ se dvakrát nebo třikrát opakuje. Nakolik člověk není připraven projít zkouškou, natolik zadlouho do samé události se zapojuje mechanismus obrany duše u budoucích potomků. Rozsáhlý program sebezničení zabíjí nejen budoucí děti, ale i nás v budoucích ţivotech. Na určité úrovni je veškeré lidstvo jednotné. Na hlubší úrovni je jednotné vše ţivé. Ještě hlouběji není rozdílu mezi ţivým a neţivým a dále není rozdílu mezi hmotou, prostorem a časem. Takţe silný program sebezničení nejdříve zabíjí člověka, škodí jeho duchu i duši, potom proniká do následujícího ţivota, škodí v budoucnosti. Poté dosahuje na budoucí děti a vnuky. Po čtvrtém pokolení je program sebezničení předáván celému lidstvu. Čím hlubší a nebezpečnější program je, tím drsněji obvykle probíhá blokování. Jiţ jsem zmiňoval, ţe problém sebezničení se nejlépe spojuje s problémy v oblasti hlavy a genitálií, na jedné straně vypadávání vlasů blokuje podvědomou agresi, a na straně druhé znamená silné pokoření ideálů. Obzvláště pro holčičky. Závislost na ideálech se zmenšuje, roste šance na přeţití. Co můţeme udělat v takových případech? Jak lze pomoci dítěti?

Přestoţe zde jde převáţně o osobní karmu, podobné tendence jsou přítomny v charakteru i vnitřním stavu obou rodičů. Nakolik rodiče přehodnotí svůj ţivot a odmodlí jakoukoliv agresi ve vztahu k lásce, natolik se postupně holčička bude cítit lépe. Čím více přijmou jakoukoliv hádku, zradu, nevěru jako očištění a spasení potomků, aniţ by hledali viníky, tím více mohou změnit osud i charakter holčičky. Je velmi důleţité pochopit jednu věc: jestliţe se rodiče budou modlit jen proto, aby se jejich dcera uzdravila a narostly jí vlasy, mohou svému dítěti značně uškodit. Neobracíme se k Bohu proto, abychom získali více lidských hodnot, ale proto, abychom se stali šťastnými, splnili své hlavní předurčení. Jestliţe se při tom uzdravujeme a vrací se k nám lidské hodnoty, je to druhotné, a na to nesmíme nikdy zapomínat.

Správná výchova je zde také velmi důleţitá. Ačkoliv to dítě nedává najevo, někdy rodičovské fráze utkvívají v jeho paměti na celý ţivot a často pro něj hodně znamenají. Jestliţe mu budeme pravidelně připomínat, ţe uráţku nelze drţet v duši dlouho, ţe je potřeba být upřímným, nebát se lásky a neschovávat ji uvnitř, charakter dítěte se začne postupně měnit. Jestliţe mu vysvětlíme, ţe bolest a nepříjemnosti léčí duši, dítě to snadněji přijme. Jestliţe mu vysvětlíme, ţe lidé, kteří nás uráţejí, nejsou viníci, ţe to Bůh nám dává očištění skrze pokoření všeho lidského, pak i daleko méně nároků budeme mít vůči lidem. Jestliţe budeme dítěti připomínat, ţe člověk je nejprve Bůh a láska, potom duše naplněná láskou, potom duch a aţ pak tělo, tehdy se závislost na hodnotách okolního světa zmenší, dítě se naučí být šťastné, aniţ by se na něco ohlíţelo.

Mimochodem, jídlo zde také můţe mít vliv. Čím je strava pestřejší a chutnější, tím silněji aktivizuje vědomí a utuţuje závislost na něm. Proto do ukončení pohlavního vývoje dítěte by měli rodiče i holčička dodrţovat rolnickou dietu a samozřejmě se před jídlem modlit. Kromě toho, v jemnozrnné struktuře energetického pole vypadají sexuální touha a touha se najíst stejně, proto pravidelný půst a hladovění kladně ovlivňují nejen střeva, ale i močové ústrojí; vţdyť lidské hodnoty k nám přicházejí skrze naše tělo.



Mé dítě (Míťa, 16 let) ráno stále krvácí z nosu. Lékaři absolutně nic neobjevili. Můţete mi říci, proč se tak děje?


Obvykle je příčinou nosního krvácení pýcha. Jestliţe dítěti teče krev z nosu, téměř to pro něj znamená, ţe brzy zemře. Závislost na schopnostech a ideálech se hroutí. Ukládá se to v podvědomí, jeho chování a vztahy vůči lidem se stávají měkčími a tolerantnějšími. V tomto případě mu krvácení z nosu «zařizuje» dvojník a osud jeho budoucí ţeny. Nyní je jeho závislost na schopnostech 30—40%. Kdyby neměl krvácení, závislost by byla asi 400%. Jeho charakter má silnou tendenci k poniţování ţeny. Je to nebezpečné pro potomky, proto dochází k brzdění. Jestliţe si muţ myslí, ţe stojí výš neţ ţena, je uţ nemocný. Nakolik krutě se bude snaţit uskutečnit tuto linii, natolik rychle se nemoci hypotetické stanou nemocemi reálnými. Jestliţe rodiče přehodnotí svůj ţivot, pomohou chlapci změnit jeho charakter, krvácení se zastaví a v budoucnosti, kdyţ bude pokořena jeho pýcha v rodinném ţivotě nebo v jiných situacích, správný světonázor a změněný charakter pomohou uchránit jeho zdraví i ţivot.



(Vzkaz píše lékař) V poslední době jsem si všiml, ţe začínám na sebe přebírat nemoci pacientů. S čím to souvisí?


Má to několik příčin. V poslední době závislost lidstva na vědomí a ideálech zesílila. Je to spjato s technickým vývojem. Za poslední dvě desetiletí se díky satelitu a televizi lidstvo stalo jednotným organismem. Duchovnost se rozvíjí pomocí vztahů, mnoţství kontaktů mezi lidmi mnohokrát vzrostlo. Duchovnost lidi spojuje a nutí je soucítit a navzájem si pomáhat. A to je nádherné. Ale všude je hranice, za kterou začíná obrácený efekt. Jestliţe pomáhám člověku vstát, kdyţ upadl, je to pomoc, jestliţe pokračuji v jeho podpoře, kdyţ uţ vstal a odešel, je to uţ jeho pokoření a demoralizace. Kdyţ orlí mláďata povyrostou a opeří se v hnízdě, orlice je shazuje dolů. Některá se při tom poraní, ale jestliţe ještě chvíli počkáme, ţádné z orlích mláďat uţ pak nedokáţe letět a všechna zahynou. Bez soucitu a pomoci bliţnímu člověk nebude člověkem, ale jestliţe soucit probíhá hluboko uvnitř, začíná škodit duši toho, s kým soucítíme, jako kdyby zastiňoval osobní odpovědnost člověka před Bohem.


Jeden pacient mi nedávno vyprávěl zajímavý případ. Má přítelkyni. Potřebovala, aby jí někdo pomohl přemístit domácí věci. Zrovna to vyšlo tak, ţe on nemohl přijet a pomoct jí. Všechny ty věci přetahovala sama a pak se jí udělalo špatně. «Volám své přítelkyni, — vypráví muţ, — a ona mi povídá, ţe se ztrhala a bude volat záchranku. Hrozně jsem se styděl, přiznal se, — i kdyţ to nebyla moje vina. Chtěl jsem ji nějak politovat a do telefonu jsem řekl: „Neboj se, marodit a umírat budeme společně.“ Za půl hodiny mě chytla taková bolest v kříţi, aţ mi lezly oči z důlků. Doplazil jsem se k přítelkyni domů a ona leţela na posteli. Řekla, ţe lékař uţ byl u ní a zjistil, ţe to je radikulit, takţe si nic nezpřetrhala. Tehdy jsem pochopil, ţe to není radikulit, ţe její uráţky vůči mně způsobily takové bolesti. A proč mě to chytlo na stejném místě? Uběhlo několik hodin, ale bolest byla stále stejně silná. Modlil jsem se, kál, ale bez výsledku. Vzpomněl jsem si na frázi, kterou jsem řekl do telefonu. Rozhodl jsem se experimentovat a nahlas pronesl: „Má milá, odpusť mi, ale marodit a umírat budeme kaţdý zvlášť, jak Bůh přikáţe. Bůh rozhoduje o tom, kdy bude člověk nemocný a kdy zemře.“ Za 10—15 minut se mi výrazně ulevilo a za pár hodin bolest zmizela úplně.»


Vraťme se k lékařům. Nakolik je lékař závislý na duchovnosti, natolik jeho soucit proniká dovnitř, coţ je nebezpečné pro jeho zdraví. Proto často, aby lékař přeţil, musí sníţit svou závislost na ideálech a duchovnosti. Stává se přesvědčeným materialistou, kouří, popíjí alkohol, a tak se dostává do normálu. Dobrosrdečný lékař má blíţe k lásce i Bohu. Takový lékař na sebe nemoci nemusí přebírat. Lékař podráţděný, odsuzující, nespokojený závisí silněji na duchovních hodnotách, rychleji na sebe můţe převzít nemoci, takoví lékaři se upíjejí k smrti, nebo zcela ztrácejí soucit k pacientům a začínají svými činy škodit nemocným. V obou případech situace vytlačuje lékaře z komunikace s pacienty a nutí je měnit druh činnosti.

Americe mi vyprávěli o knězi, který se stal chirurgem. Kdyţ se modlil před operací a v duchu při operaci, výsledek byl mnohem lepší neţ bez modlitby, tzn. ţe na vnitřním stavu chirurga a dokonce i internisty, který podává léky, v mnohém závisí zlepšení stavu nemocného.

Vzpomínám si, jak se mě v ordinaci v New Yorku jeden mladý muţ zeptal:

Chci se stát lékařem, povězte mi: je něco, co mi v tom brání?

Ano, příliš chcete uvnitř vyléčit pacienta, zbavit ho všech nemocí, ale kaţdý člověk je sám zodpovědný za svou nemoc.

A jak mám tedy lidi léčit?

Nejdříve musíte pochopit toto: ţádný lékař nikdy neléčil, neléčí a léčit člověka nebude. Lékař člověku jen pomáhá uzdravit se. Úroveň podpory můţe být různá. Ale uzdravení závisí vţdy na člověku samém. Bolest nás posouvá k správnému světonázoru, nutí nás vnitřně se měnit a hlouběji poznávat svět, kdyţ to nechceme dělat dobrovolně. Proto uzdravení v první řadě nezávisí na úsilí lékaře, ale na připravenosti pacienta změnit sebe, změnit systém priorit, pocítit, ţe hlavním spasením je umocňování lásky k Bohu a nahromadění této lásky v duši.



Jestliţe matka soucítí a má strach o své dítě, můţe vzít jeho nemoc na sebe. Ale Vy říkáte, ţe problémy dítěte se na matku i tak přenášejí. Co je na tom špatného — být za své dítě nemocná a mít o něj strach?


Existují dva způsoby, jak pomoci svým dětem. První — mít velký strach a bát se jakékoliv nemoci dítěte. Při nejmenších náznacích nemoci mu podávat léky. Taková cesta způsobuje narušení zdraví dítěte a také jeho charakteru.

Druhý způsob — snaţit se posílit zdraví dítěte lidovými prostředky. Aby se co nejvíce hýbalo, koupalo ve vodě, chodilo, bylo v přírodě, správně ho vychovávat, snaţit se, aby se organismus sám naučil bojovat s churavostí. Kdyţ u dítěte vyplouvá na povrch vrstva podvědomé agrese a ono začíná stonat, modlitby rodičů, jejich práce na sobě často bývají efektivnější neţ jakékoliv léky, i kdyţ roli léků nikdo nepopírá. Nemoc nás nutí být lepšími, měnit se. Jestliţe matka učí dítě modlit se, kdyţ má bolesti a je nemocné, a vysvětluje mu, ţe tělo je nemocné, kdyţ je duše poskvrněná, v následujících podobných situacích bude jeho připravenost se změnit větší. Kdyţ se matka velmi bojí o své dítě, nebere na sebe vnitřní karmickou «špínu», ale vnější, povrchní. Vnější stav dítěte se lepší, ale zmenšuje se jeho připravenost měnit se vnitřně. Z takového dítěte můţe vyrůst egoista se špatným zdravím.


Představte si, ţe vidím býka, který se ţene proti mně a chce mě zabít. Začínám mít strach. V jemnozrnné struktuře energetického pole znamená strach zřeknutí se, nenávist a program sebezničení toho, čeho se bojím. Kdyţ to upřesním: takto vypadá energetika strachu. Jestliţe strach prochází povrchními, vnějšími emocemi, nikomu to neškodí a mě to nutí k aktivním činům. Jestliţe se strach přemístí do hloubi, uţ se nejedná jen o agresi vůči býkovi, ale vůči všemu ţivému, a nakonec i vůči Bohu. Strach proniká dovnitř, kdyţ trvá dlouho a ospravedlňuje se výchovou, světonázorem a charakterem. V důsledku se mění v program sebezničení a vleče za sebou nemoci a neštěstí. Kdyţ se bojím o své dítě, v první řadě se bojím o jeho osud. Jestliţe k tomu dochází neustále, začínám škodit jak osudu dítěte, tak i jemu samotnému. Boření je lepší převést na budování. Ty síly, kterou jdou na strach, je lepší vydávat na modlitbu.

Je moţné se modlit i vlastními slovy, aby si dítě zachovalo lásku k Bohu, ať je mu dobře nebo zle, aby mu ţádné lidské štěstí nezastínilo lásku k Bohu, aby ţádné nepříjemnosti, nemoci a neštěstí nemohly zmenšit lásku k Bohu, aby dítě ve všem vidělo a milovalo Boha, aby ve všem, co se kolem odehrává, cítilo Boţí vůli, aby nehledalo viníky a vnitřně přijímalo svět i lidi takovými, jací jsou.

Chtěl bych Vám říci o jedné důleţité epizodě z mojí praxe. Mladá ţena se na mě obrátila s prosbou o pomoc.

V ţivotě mi vůbec nic nevychází, — řekla. Osobní ţivot se mi zhroutil, v práci to hapruje. K lidem se chovám mírně a přívětivě, ale poniţují mě a uráţejí, jako kdybych udělala nějakou darebnost. Přečetla jsem vaše knihy, pracovala na sobě, ale nic se nezměnilo. Mohl byste mi pomoci?

Mnozí se stavějí k mému systému jako k tabletce, spolkli ji a myslí si, ţe druhý den se musí dostavit výsledek. A kdyţ zjevný výsledek nevidí, říkají: «To není nic pro mě.» A mávnou nad tím rukou. Další chybou je, ţe mnozí jsou připraveni modlit se, postit, hladovět, ale měnit se vnitřně nechtějí a změnit svůj vztah k blízkým, k okolnímu světu si nepřejí. A pak, kdyţ jednou přehodnotili svou minulost, myslí si, ţe k ní zcela změnili svůj vztah. Kdyţ jste přečetla moje knihy, asi jste pochopila, ţe máte zvýšenou pýchu. To znamená, ţe je potřeba měnit chováním sebe, učit se ustupovat a podřizovat se, souhlasit s lidmi, kdyţ nemají pravdu. Přijímat poníţení jako Bohem dané očištění. Zpětně přijmout všechny neúspěchy, nepříjemnosti v ţivotě, zbavit se nároků vůči lidem i sobě. Ale schopnosti, intelekt — to není jen první vrstva duchovních hodnot, v jejich základě leţí jemnější úroveň, skrze níţ se dotýkáme budoucnosti, tj. ideály, duchovnost, šlechetnost, cíle, principy. Existují ještě hlubší, rozsáhlejší vrstvy, které vnímáme skrze morálku, mravnost. V základu všech lidských hodnot leţí láska k blízkému člověku, k okolnímu světu. A závislost na lidských hodnotách začíná tehdy, kdyţ lidské v milovaném člověku milujeme více neţ Boţské. Zvnějšku se to projevuje jako uráţky a nároky vůči milovanému člověku. Objevující se nároky vypovídají o tom, ţe začínáme být na něčem závislí. Proto schopnost nejen v současnosti, ale i zpětně se zcela zbavit nároků vůči blízkým, je velmi důleţitá pro zdraví. Takţe přijměte zřeknutí se nejen schopností, intelektu, ale i Vašich ideálů, principů a Vaší lásky k lidem jako očištění dané Bohem.

Ţena přikývla.

Dobře, pochopila jsem. Myslím, ţe se se svojí pýchou vyrovnám.


Uběhl měsíc. Měl jsem mít vystoupení v Petrohradě. Několik hodin před jeho začátkem se mi ţena dovolala. Hlas měla polekaný a naříkající.

Víte, začala jsem ztrácet zrak, — sdělila mi. — Přitom kaţdým dnem je to horší.

Prohlédl jsem její energetické pole. Její dítě mohlo zahynout. Bylo ve velkém ohroţení. Závislost ţeny na schopnostech a intelektu, tedy pýcha, byla mnohem menší, podvědomá agrese se zmenšila, znamená to, ţe vše by mělo být v pořádku. Zvláštní. Z nějakého důvodu závislost na vztazích prudce stoupla. A ţárlivost «udeřila» na zrak. Zvláštní, několikrát jsem ji prohlíţel, ale téma ţárlivosti nikdy nevyplulo na povrch. Moţná, ţe z duše dítěte vyšla nějaká nová vrstva? Velmi zvláštní.

Byla hrdá — stala se ţárlivou. Přitom negativní důsledky se objevily s neuvěřitelnou rychlostí.

Teď Vám nemohu nic vysvětlit, — odpověděl jsem pacientce. — Zavoláme si zítra.

V mé duši panoval naprostý chaos. Situace je kritická. Musel jsem vyjít na scénu a lidem něco vysvětlovat, musel jsem být maximálně vyrovnaný, a jsem v situaci, která mě zpřetrhala vejpůl. Za zbývající dvě hodiny se musím povznést nad sebou, maximálně se zkoncentrovat a řešit tento problém. Stihl jsem to udělat. Došlo mi, v čem to vězí. Ţena pracovala konkrétně na svojí pýše, na zvýšené závislosti na schopnostech, intelektu, štěstí. To, co jsem říkal o ostatních vrstvách, ideálech, zboţňování milovaného člověka, se pro ni ukázalo být abstraktním a nepodstatným. A došlo k tomu, ţe si dala za cíl zbavit se pýchy (lpění na schopnostech, intelektu), plně se na něj zkoncentrovala a dosáhla ho. Ale všeobecná závislost na lidských hodnotách se při tom nezmenšila.

Jestliţe hlavní orientace se zachovala, při odstranění jedné závislosti se můţe objevit závislost jiná. Lpění na ideálech nakonec přináší připoutání ke schopnostem nebo vztahům, tj. dělá člověka hrdým nebo ţárlivým. I dříve člověk s velkou vnitřní pýchou, tj. se zvýšenou orientací na schopnosti, intelekt, kariéru, měnil svůj směr a jeho hlavním štěstím se nestala práce, ale rodina: zvnějšku rostla závislost na vztazích — začala se objevovat ţárlivost, uráţlivost. Ale protoţe uvnitř nebyla orientace na vztahy, ale schopnosti a intelekt, člověk si zachovával zdraví. V jednom ţivotě mohl být člověk ţárlivý, v druhém — hrdý, a na zdraví se to prakticky neodrazilo. Ale jestliţe orientace na lidské hodnoty byla mnohem silnější neţ je zvykem, nezabíral tento přechod jeden ţivot, ale 10—20 let. A tehdy člověk, kdyţ si nestačil odpočinout od pýchy, se přeplňoval ţárlivostí a těţce onemocněl.

Moje metoda neléčí, stokrát i tisíckrát urychluje všechny procesy, a kdyţ je člověk správně nasměrován, dochází k rychlému uzdravení. Při nesprávném vztahu ke světu můţe být problém větší, neţ byl před začátkem práce. Viděl jsem to na vlastní oči. A kdyţ mi ţena druhý den zavolala, vysvětlil jsem jí:

Snaţila jste se překonat svou pýchu, ale zapomněla jste, ţe v jejím základu leţí závislost na ideálech. V základu všech Vašich připoutání leţí přání milovat lidské více neţ Boţské, zboţňování a závislost na milovaném člověku. Pokání začíná tím, ţe se obracíte k Bohu a prosíte o odpuštění za to, ţe jste lidské milovala více neţ Boţské, za to, ţe Vaše duše se stala závislou na lidských hodnotách a nepřijímala očištění prostřednictvím jejich dočasné ztráty. Prosíte o odpuštění za to, ţe jste nepřijala takové očištění, ţe jste vznesla nároky vůči Bohu, uráţela se na jiné lidi, okolní svět, sebe, na svůj osud, vyšší síly, tj. je potřeba nezačínat posledním článkem, ale prvním. Zbavujete se všeho lidského v sobě, svého druhotného «já». Mnohokrát znovu proţíváte celý ţivot a jakékoliv pokoření všech lidských hodnot přijímáte jako očištění lásky k Bohu, očištění Vašeho vyššího, věčného «já». Zkuste to udělat tak, jak jsem Vám řekl.

Domluvili jsme se, ţe za 2—3 dny si zavoláme. «Zajímavé, — pomyslel jsem si v ty dny, — v podstatě se zabývám filozofií, ale ve vysokých obrátkách. Jestliţe je můj model světa správný, ţena se uzdraví a zrak se jí vrátí; jestliţe jsem podal nepřesný obraz světa, oslepne a já za to budu zodpovědný, nejspíše oslepnu také. A bude dobře, kdyţ jen já a ne moji potomci. Vţdyť se zdá, ţe se člověk modlí a obrací k Bohu, prosí o odpuštění za uráţky a odsouzení druhých, snaţí se překonat svou pýchu, tj. celá práce probíhá podle klasických křesťanských tradic, a stačí jen malý, neznatelný posun akcentu a člověk se nepovznáší nad vším lidským v sobě, ale jen nad jeho částí. Důsledky jsou katastrofické. Na druhou stranu — ty obrátky, na kterých pracuji, dovolují „uválcovat“, proanalyzovat a odvrátit budoucí omyly lidstva. A toto období, do nějţ lidstvo vstupuje, je výhradně zodpovědné, kaţdá chyba nás bude stát draho.»

Za tři dny jsme si zavolali. Dozvěděl jsem se, ţe zrak se ţeně navrátil a všechno je v naprostém pořádku. To znamená, ţe můj model byl správný a teď tento poznatek pomůţe mnohým zachránit zdraví i ţivot.


Často se mě lidé ptají, zda je moţné naučit se moji metodu. Odpovídám jim, ţe já sám jsem zatím jen ţák a mnohému ještě nerozumím a ţe je to nebezpečné pro zdraví i ţivot toho, kdo se o to bude pokoušet. Moje metoda není jen vidění struktur, v první řadě je to chápání a vysvětlení toho, co jsem uviděl.

Představte si, ţe Vás vyhodili ze sedmého patra a zároveň Vám zadali, aby jste vyřešili nějaký úkol. Jestliţe ho řešíte, dopad na zem bude normální. Jestliţe ho nestačíte vyřešit, při dopadu budete mít problémy. Vidět struktury energetického pole — to je příliš málo. Proto ti, kteří se prohlašují za mé ţáky, jen blafují kvůli materiálnímu zisku. Někteří to dělají jednodušeji. Říkají, ţe pracují podle metody Lazareva a klidně při tom dávají pacientům talismany, zaříkávanou vodu nebo písek atd. Existuje hodně padělků mých knih, existují padělky podle mé metody. Jeden mladý muţ mi řekl, ţe byl u nějakého «specialisty na vyrovnávání karmy» a za seanci mu zaplatil 500 dolarů. «Specialista» mu řekl:

Řeknu ti to upřímně, za půl roku zemřeš.

A klidně ho nechal odejít. Pomyslel jsem si, ţe za takové peníze by prognóza mohla být i lepší.

Po vydání mých knih se objevilo velmi mnoho literatury o karmě a také «odborníků na zlepšení a změnu karmy». Přicházíte, platíte peníze, řeknou Vám, ţe Vaše karma je mnohem lepší, a Vy — spokojení — odcházíte. Tady je nutné si zapamatovat jednu prostou věc. Vaše karma — to je Váš charakter, Vaše emoce, povrchní i extra hlubinné, konec konců Váš světonázor. Jestliţe jste se po návštěvě «odborníka na karmu» vnitřně nezměnili, znamená to, ţe jste zbytečně vyhodili peníze. Všechno to jsou padělky.


Chci Vám říct o jediném člověku, s kterým jsem se snaţil spolupracovat a kterého jsem se snaţil něco naučit.

Tvé vidění lidských závislostí, — řekl mi, — je vlastní jen tobě. To znamená, ţe zatím to není věda. Chci vyzkoušet vytvořit metodu testování závislostí např. pomocí obrázků. Jaký máš na to názor?

Pokrčil jsem rameny:

Nevím. Vyzkoušej to, třeba se ti to podaří. Kdyţ vytvoříš metodu, budeme uvádět naše příjmení společně.

«A proč ne, — pomyslel jsem si, — vţdyť v psychologii je testování rozvinuté. Velmi se mi líbily americké testy. Pamatuji si, jak mi v New Yorku říkali:

Nakresli dům, — a potom mi vysvětlili: — Dům, který jsi nakreslil, představuje tvůj vztah k náboţenství. Kdyţ je dům malý, znamená to, ţe se k náboţenství stavíš klidně, velký dům ukazuje na zvýšenou závislost.

Nebo jiný test. Představ si, ţe jsi v lese mezi stromy. Urči si své místo. Jsi v houští stromů, nebo na okraji lesa, nebo uprostřed palouku? Stromy — to jsou lidé a tvoje pozice — to je tvůj vztah k nim.

Proč bychom nemohli vytvořit systém obrázků, kterými bychom zjišťovali u dětí raného věku závislosti, a rodiče by se jich modlitbami zbavovali. Děti budou zdravé a šťastné,» — pomyslel jsem si.

Za několik měsíců jsme se s mým kolegou-ţákem sešli.

Podařilo se, — řekl mi. — Zřetelně jsem u dětí pomocí jejich obrázků začal zjišťovat jejich závislosti a pomohl mnohým rodičům prostřednictvím modlitby se těchto závislostí zbavit a zlepšit tak stav dětí.

Usmívá se:

Teď mohu léčit ne hůř neţ ty. Můţeme připravovat společné publikace.

Víš, — řekl jsem mu, — zrovna se začal měnit můj názor na tuto metodu. Zmenšit závislost na něčem — to je dobré. Můţe se zlepšit osud, vyléčit nemoc, ale potom se můţe objevit ještě jedna a za ní další a potom uţ jich bude nepočítaně. Cítím, ţe jsme v slepé uličce. Budu se snaţit jít dál a najít něco nového.

Ale vţdyť nemocné děti se uzdravují, kdyţ rodiče vědí, na čem lpí, — řekl.

Ano, uzdravují se, — povzdychl jsem si.

Tak co navrhuješ, zříci se pomoci dětem?

Chápej, kdyţ lékař léčí jeden orgán, — začal jsem, — onemocní orgán jiný. Dříve nemoc přecházela z jednoho orgánu na druhý 10—20 let. A teď to trvá jen několik měsíců. Ţeně odstraní srůsty nebo cystu na vaječníkách a za tři měsíce přichází k lékaři a tam je tentýţ obrázek, jako by operace vůbec nebylo. Existuje fyziologie těla a fyziologie energetického pole. Tělo je jediný organismus, který je potřeba léčit jako celek, a pole je tentýţ jediný organismus. Zde je potřeba se kardinálně rozhodnout.

— Ale vţdyť existují kardiologové, urologové a léčí lidi. A na tom je postavena celá současná medicína.

Medicína je jedna věc a senzorika — druhá.

Pravděpodobně nezanechal svých pokusů testování a léčení. Z úcty k jeho památce budu přesným. Ve skutečnosti se takový rozhovor neuskutečnil. Došlo k jednotlivým frázím, situacím a jejich obecnou představu podává dialog, který jsem si nyní vymyslel a který jste si teď přečetli. Říkal jsem mu, ţe nehledě na vnější jednoduchost při proniknutí v jemnozrnné struktury energetického pole člověka, mohou vznikat nepředvídatelné situace. Zde je nutné přímé vidění pole a neustálá filozofická analýza toho, co se odehrává. V první řadě se moje metoda zrodila jako systém sebezáštity. Bez neustálé kontroly nad sebou samým, nad svými strukturami energetického pole se situace můţe lehce zvrtnout. Šel svojí cestou. Za rok mu našli rakovinu plic. Jeho blízcí na něj naléhali, aby mě vyhledal.

Já znám svá připoutání.

Za dva měsíce zemřel. Pracoval tak, jak pracuje lékař, který léčí konkrétně nějaký orgán. Ale jestliţe pragmatický přístup je dovolen vůči tělu, pak ve vztahu k duši se to ukázalo nemoţným.

Ještě jednou jsem uviděl, nakolik zodpovědné a nebezpečné je proniknutí v hlubinu lidské duše. Proto se tak dlouho připravuji na tvorbu kaţdé knihy bez ohledu na objevující se padělky.

Surová nezpracovaná informace můţe být pro čtenáře nebezpečná. Proto kaţdý text prochází dvojitou korekturou: nejprve informačně-energetickou a potom jiţ obvyklou. I kdyţ stávají se kuriozity. Včera jsme seděli v lázni a můj známý, který nedávno přečetl čtvrtou knihu, jedovatě poznamenal:

Šupiny z ryby nejíš a jiné k tomu nabádáš. Vyvalil jsem oči.

Copak jsem blázen nebo co, abych nabádal k takovým věcem? Vţdyť sám ve čtvrté knize píšeš: «Je potřeba jíst rybu se šupinami.»


Postupně mi došlo, o čem je řeč. Ryba bez šupin — to je jeseter, mihule, úhoř. Ryba se šupinami — to je okoun, kapr, cejn. Měl jsem na mysli, ţe je potřeba jíst rybu, která má šupiny.

Můj známý se usmívá.

Díky bohu, a já uţ opravdu myslel, ţe je potřeba jíst šupiny. Například jedna těhotná ţena se mě zeptala:

Řekl jste, ţe v pátém měsíci těhotenství se nemá jíst maso. Nejedla jsem ho a teď mám nedostatek ţeleza.

Pochopte, — odpověděl jsem jí, — nelze nezvratně přijímat jakoukoliv informaci. Podívejte se: na zvířatech prováděli experimenty. Jestliţe v prvním období těhotenství zvíře hladovělo, potomstvo bylo silnější a ţivotaschopnější. Proč? Protoţe závislost na okolním světě s jeho hodnotami se realizuje prostřednictvím těla. Vnější úroveň je omezována, vnitřní posilována. To samé se děje s člověkem.

Nakolik se ţena v pátém měsíci těhotenství zbavuje všech problémů, nakolik méně je závislá na jídle, a mastná delikatesní strava zesiluje oddanost světu, natolik lépe se to projevuje na ní i jejím dítěti. Ale zároveň intuice a touhy ţeny jsou důleţitější neţ jakákoliv pravidla. Jestliţe se Vám v jakémkoliv období těhotenství zachtělo jíst maso, je moţné ho jíst. Teď to pacientům říkám takto:

Systém priorit pro muţe a ţeny je následující:

Pro muţe — nejprve láska k Bohu, potom duchovno, potom materiálno. Pro ţenu: nejprve láska k Bohu, potom materiálno, potom duchovno, tj. musí dojít k rovnováze, rozdělení práce. Jestliţe muţ filozofuje, intenzivně přemýšlí a duchovnost je pro něj mnohem přednější neţ materiálno, není to ještě tak nebezpečné, ale jestliţe to samé dělá jeho ţena, rovnováha je značně narušena. Nakolik muţ ţije myšlením, natolik musí jeho ţena ţít citem. Pak bude manţelství harmonické a zdraví, kariéra a osud muţe budou normální. Jestliţe je ţena přesvědčená vegetariánka, můţe to ostře zesílit její orientaci na duchovnost a vést k velkým problémům u jejího muţe. Modlit se k jídlu také nelze, i kdyby bylo kdovíjak zdravé, tj. ještě jednou chci zopakovat, obraceje se na čtenáře: jakékoliv přísné, racionální schéma, jakékoliv ovládání prostřednictvím myšlenky nikdy nemůţe být přesné. Je potřeba se orientovat na cit lásky ve své duši. Ten nám napoví správná přání a myšlenky. A čím více takového citu bude ve Vaší duši, tím přesněji budou Vaše city a myšlenky odráţet reálnou situaci a ukáţou Vám správný směr.


Co způsobuje odchlípnutí oční sítnice?

Budu vycházet z těch případů, s kterými jsem se setkal. Nejčastěji způsobuje odchlípnutí sítnice agrese, jejíţ příčinou je ţárlivost. Např. u ţeny nemusí docházet k prudkým výbuchům nenávisti, uráţkám na muţe, ale nespokojenost a podráţdění mohou být přítomny po celá léta. Čím má člověk přísnější charakter, čím je mlčenlivější, tím hlouběji do podvědomí se dostává agrese a tím se stává nebezpečnější. Jestliţe nám rodiče z minulých ţivotů jiţ předali pozadí nespokojenosti, dříve nebo později dojde k jeho výbuchu. Čím je krutější charakter člověka a jeho reakce na nepříjemnou situaci, tím těţší můţe být projev nemoci. Tj. náš hlubinný charakter a charakter nemoci je stejný. Neustálá nespokojenost s celým světem a se svým osudem můţe způsobovat chronické, těţké, nevyléčitelné nemoci.

Jak určit, nakolik silná byla agrese ve vztahu k těm nebo oněm lidem? Odpověď je jednoduchá — jestliţe jste usoudili, ţe nějaký člověk je stoprocentní ničema a darebák a toto hodnocení jste dlouho nosili v sobě, Vaše agrese je stoprocentní. Jestliţe jste ho dokázali z 20% ospravedlnit, pak je Vaše agrese 80%. Jestliţe ve všem vidíte Boţí vůli, milujete Boha v kaţdém člověku a aţ potom jeho lidské «já», jestliţe okolní svět a kaţdého člověka milujete jako své dítě, tj. můţete ztrestat, vyhubovat, ale na lásku to nemá vliv, protoţe kdyţ se na člověka budete uráţet, hádat se s ním, trestat ho, budete to dělat povrchně. Podvědomá agrese zůstane nulová. A Vy, i kdyţ budete řešit různé problémy, si zachováte zdraví. Upřímnost v pocitech pomáhá očišťovat duši. Nelze v duši tajit nenávist, lítost, uráţku. Kaţdou vteřinu našeho ţivota realizujeme prostřednictvím vlastního chování, a to buď jako agresi nebo lásku. Nic mezi tím nebývá. Jestliţe se ostýcháme citu lásky, stydíme se projevit svou dobrosrdečnost, nevládneme láskou, ale silou, naše chování se stává agresivním zvnějšku i vnitřně.

Nestačí se agresi jen vyhnout, je potřeba vychovávat svoje emoce tak, aby uvnitř agrese nebylo. Tehdy budeme na jakéhokoliv člověka nahlíţet jako na moţnost projevit svou lásku a dobrosrdečnost. Obrazně řečeno: všechen náš ţivot je trenaţér na hromadění lásky. Ale jestliţe se ho pokoušíme pouţít na jiné účely, hroutí se. Pozadí nenávisti a uráţek se rozvíjí a mění v program sebezničení. Nejprve se můţe projevovat jako stálé bolesti hlavy, celková slabost, krvácení z nosu, problémy se zrakem nebo sluchem, zánět nosohltanu, rozpad zubů. Potom klesá níţe, a kdyţ se dostane k první čakře, program se můţe realizovat v mnohem krutější variantě. Narušení funkcí přechází v narušení organické.

Jestliţe jsme přísně hodnotili chování jiného člověka, jestliţe se k ţárlivosti přidalo pohrdání, jestliţe jsou v charakteru arogance a přísnost, blokování programu sebezničení se pravděpodobně bude realizovat jako odchlípnutí oční sítnice, nebo slepota, nebo těţký úraz hlavy.



Mám za sebou dva rozvody a čtyři roky samoty. Má smysl obnovit vztah s jednou z ţen? Nároků jak vůči jedné, tak i druhé jsem se zbavil.


Smysl to má, ale ještě jste se nedal úplně do pořádku. Dříve Vaše závislost na vztazích třikrát aţ čtyřikrát převyšovala kritickou úroveň, závislost na ideálech také. Za tu dobu došlo ke změnám. Závislost na vztazích se dostala do normy, tj. tvoří 10—20% kritické úrovně, ale závislost na ideálech, jako dříve, několikrát kritickou úroveň převyšuje. Proč? V první řadě jste se nezbavil nespokojenosti se sebou samým a osudem, tj. zpětně musíte odmodlit agresi vůči lásce ve všech podobách, nejen ve vztahu k druhým, ale i k sobě.

Jdeme dále. Nároků jste se zbavil, ale Váš světonázor se nijak zvlášť nezměnil.

Jako dříve ţijete ideály, ale ne láskou. A kdyţ se ţena nebude chovat tak, jak jste očekával, nespokojenost můţe vybuchnout bez Vaší vůle. Zkuste pochopit a pocítit toto:

Jakýkoliv člověk, a obzvláště milovaná ţena, se k Vám chová ne tak, jak Vy chcete, ne tak, jak s ní jednáte Vy, ne tak, jak vyţaduje morálka a mravnost. Ţena se v první řadě bude chovat tak, jak je to určeno Bohem, nároky a kontrola jsou zde nesmyslné. Čím více «špíny» je v duši, tím silnější musí být uráţka, způsobená ţenou.

Nakolik je Váš světonázor nesprávný a nakolik hluboko to ulpělo ve Vašem charakteru, natolik tvrdé budou pokusy přivést Vás do harmonie se světem. Čím více budete předem připraven přijmout jakoukoliv bolest a přitom zachováte cit lásky, aniţ by jste uplatňoval nároky, tím lepší budou Vaše vztahy s okolním světem. Nakolik se zřeknete kontroly nad situací, natolik se zlepší. Učte se milovat to, co se Vám líbí.

Jiný člověk má právo být Vám nepodobný, mít svůj charakter a svůj osud. Agrese se rodí z nesprávného světonázoru. Proţijte několikrát znovu svůj ţivot, nebo se podívejte z jiného úhlu pohledu na všechny události, které se staly, a tehdy se změní i budoucnost.

Nikterak se nemohu zbavit strachu o dítě; zbavit samoty;

vydělat dost peněz. V čem spočívá příčina?


Často vzniká strach o dítě, kdyţ skutečně došlo k nějakému neštěstí, a matka to cítí. S dítětem skutečně není něco v pořádku. Úroveň pýchy je ohromná. V mnohém to souvisí s matkou, tedy s Vámi. Vaše podvědomá agrese ve vztahu k muţům tvoří 340 jednotek. Lpění na schopnostech činí okolo 350 jednotek, tj. 3,5krát převyšuje kritickou úroveň. Závislost na ideálech je také zvýšená. Kdyţ Vás léčili poníţením, uráţkou, neúspěchy, nemohla jste je přijmout. Nahromaděná agrese byla předána dítěti a rozvinula se v něm jako program sebezničení. Strach ničí: lepší je pomoci dítěti přezkoumat svůj vztah k ţivotu a událostem do narození a početí. Lepší je snaţit se změnit svůj charakter a světonázor, tj. není potřeba se bát o dítě, ale zachránit ho.

Co se týče samoty, Vaše podvědomá agrese 1,5krát převyšuje smrtelnou úroveň pro muţe. Jestliţe se vedle Vás bude muţ nacházet stále, můţe onemocnět nebo zemřít. Jestliţe bude uvnitř dobrosrdečný, onemocnět a zemřít můţete Vy nebo Vaše dítě. Proto jste sama.

Nedostatek peněz — to je pokoření Vaší pýchy. Očišťuje to Vaše dítě. Vyděláte-li hodně peněz — mohou se objevit zdravotní problémy u dítěte i u Vás. Dokáţete-li se změnit, bude Vám i dítěti dovoleno mít zdraví i peníze.



Několik let mám bolesti páteře. Jaká je moje diagnóza? Co mám dělat?


Bolest páteře obvykle znamená hlubokou uráţku na blízkého člověka, na sebe, osud. Jestliţe je rozsah uráţek veliký, můţe vzniknout vybočení páteře, dojít ke zlomenině, můţe se vytvořit hrb. Obzvláště nebezpečné je uráţet se na svůj osud, takţe byste se měl modlit za sebe i za celý svůj rod, abyste se zbavil uráţek, nespokojenosti se sebou samým, se situací i osudem. Blízký, milovaný člověk je nám dán osudem a Bohem, ale silné uráţky vůči němu jsou zároveň uráţkami vůči osudu i Bohu. Takţe v modlitbě a pokání je moţné prosit, aby z Vaší duše i duší potomků zmizely uráţky nejen vůči blízkým lidem, ale zároveň i vůči osudu.



Co mám dělat, kdyţ se dostavila absolutní lhostejnost vůči všemu, lenost? A jak se zbavit obţerství?


Je to velmi zvláštní, protoţe všechno, co jste vyjmenovala, je výsledkem dobrého vyváţení. Po rodičích jste zdědila zvýšenou závislost na schopnostech, intelektu a ideálech. Stejně tak velkou pýchu, silnější nespokojenost s okolním světem i se sebou sama. Nakolik budete rozvíjet své schopnosti, posilovat lidské touhy, natolik vzroste úroveň agrese a zostří se program sebezničení. Touhami se připoutáváme k lidským hodnotám. Absence přání sniţuje tuto závislost.

Obţerství zastavuje program sebezničení. V úzkém slova smyslu sex a jídlo vypadají stejně, a jestliţe nám chybí láska, zvýšená intence k sexuálnosti a jídlu v určitém stupni kompenzuje nebezpečnou pozici.

V první řadě má smysl pracovat se světonázorem a charakterem. Je potřeba zpětně přijmout jakékoliv neúspěchy a zhroucení událostí jako lék. Měla byste se učit ustupovat a být závislou. Můţete se nejen modlit, ale i zabývat autogenním tréninkem. Třeba opakujte:

«Nekontroluji situaci, vše probíhá podle Vyšší vůle, zříkám se kontroly nad situací. Boţe, nade vším stojí tvoje vůle.» Ráno, po probuzení, a večer před spaním můţete čistě mechanicky opakovat: «Boţe, Tvou vůli vidím ve všem. Ničeho nelituji, ničeho se nebojím. Vše přijímám jako dané Tebou.»

Čím lépe se člověk umí oprostit od situace, tím snadněji překoná silnou závislost na schopnostech, intelektu, vyšších úrovních duchovních hodnot. To znamená, ţe pravidelné tréninky za plného svalového a myšlenkového uvolnění jsou velmi prospěšné. Sevření myšlenek způsobuje sevření svalů. Proto úplné svalové uvolnění, masáţ, vodní procedury, lázeň, pravidelné fyzické cvičení a zátěţ, hladovění vytváří příznivé pozadí, při němţ snadněji změníte svůj charakter i světonázor. Kdyţ fyzicky i duchovně na všechno rezignujete, kdyţ si mnohokrát promítnete svůj ţivot, zbavíte se agrese ve vztahu k lásce, pak se modlitba stane efektivnější a přenos hlavního bodu opory z lidského na Boţské proběhne rychleji a bezbolestněji.



Je mi 52 let. Devátým rokem mám vleklé klimakterium. Můj nervový systém je podráţděný. Opakovaně mám sedimentaci červených krvinek 65. Co mi doporučujete?


Podíváme se na to, co bylo před započetím klimakteria.

Podvědomá agrese ve vztahu k muţům tvořila 220—230 jednotek. Je zde zvýšená závislost na schopnostech, intelektu a ideálech, tj. pýcha. Nepřijetí traumatizující situace.

Nyní podvědomá agrese tvoří 20 jednotek. Závislost na schopnostech, intelektu a ideálech značně klesla. Proto je závěr jednoduchý. Klimakterium — to je stav přechodu od zralosti ke stáří. Stav stáří — to je stav, v kterém je ostře sníţena závislost na lidských hodnotách. Ale ne skrze vnější úrovně (nemoc, úrazy, neštěstí), ale skrze úrovně vnitřní: ujímání přání, aktivního vědomí, zúţení moţností. Protoţe tento proces vychází zevnitř, není stáří přijímáno jako nemoc a neštěstí, proces sníţení lidského a zproštění se ho, je chápáno jako krůček od lidského k Boţskému. Čím snadněji se člověk zapojuje do Boţského reţimu a přijímá ho, tím pomaleji a klidněji probíhá uhasínání lidského. Stáří — to je příprava na následující ţivot. A čím více dobrovolně člověk vynakládá úsilí na překonání a osvobození se od lidského v sobě, tím menší je rozsah nucené přípravy.

Na rozdíl od stáří, přechod z jednoho stavu do druhého je vnímán dostatečně bolestně. Čím silnější má člověk závislost na lidských hodnotách, čím více je v souvislosti s tím v duši nahromaděno agrese, tím bolestněji bude takový přechod probíhat. To znamená, ţe tak jako nemocný člověk, který mění svůj charakter a světonázor a uzdravuje se, se musíte změnit i Vy.

Klimakterium — je traumatizující situace jako bolest, nepříjemnost, uráţka nebo zrada. Čím více odmítáme bolest přijmout, tím více nám ji dávají.

Je tu ještě jeden zajímavý okamţik.


Vědci provedli zajímavý výzkum. Ukazuje se, ţe klimaktérium u ţeny nezačíná jako plynulý proces útlumu endokrinního systému. Ukazuje se, ţe před klimakteriem ţenské vaječníky pracují s maximální aktivností. Tento fakt převrací naši představu o mechanismu stáří.


Můţeme udělat následující závěr.

Stáří — to není pomalé nahromadění genetických chyb a postupná produkce všech zdrojů organismu. Naopak, je to blokování rostoucí aktivnosti organismu a s tím spojeného zvýšení závislosti na všech lidských hodnotách. To znamená, nakolik je člověk uvnitř dobrosrdečnější, natolik pomaleji bude stárnout. Nakolik snadněji člověk překonává jakýkoliv stres (vţdyť stres je loučení s lidskými hodnotami), natolik pomaleji bude probíhat proces stárnutí.

Tudíţ, omlazení organismu je moţné prostřednictvím pravidelného odstraňování závislosti na všem, k čemu jsme připoutáni. K tomuto světu se připoutáváme skrze vědomí, vztahy, řeč, dýchání, stravu, okamţiky sexuální blízkosti, látkovou výměnu jako takovou.

Dosahujíce periodického odstranění nejen vnějších, ale i vnitřních funkcí, nejen objektů oddanosti, ale i samotných přání a citů, jogíni docilovali změn, srovnatelných s těmi, které přináší stáří. A jestliţe by rychlost zmenšování závislosti na všem lidském překročila rychlost stárnutí, nastoupilo by omlazení. Tento mechanismus pracuje v kaţdém z nás. Obvykle tento proces není příliš dlouhý, proto reálné změny nepozorujeme.


Mám bolesti hlavy podobné migréně. Co je způsobuje?

Zbavte se opovrţení vůči muţům.



Miluji svého manţela, ale někdy touţím po blízkosti jiného muţe. Musím s tímto pocitem bojovat?


Závislost na všech lidských hodnotách začíná tehdy, kdyţ v milovaném lidské zastiňuje Boţské, tj. kdyţ se závislost fyzického obalu lidského «já» v milovaném člověku stává prioritní. Tehdy je nemoţné přijmout pokoření lidského v tom, koho milujeme, nebo v sobě. Protoţe bod opory přechází na lidské a protoţe nemůţeme přijmout jeho destabilizaci, vzniká agrese. A tehdy se buď dobrovolně zříkáme jakýchkoliv lidských hodnot, nebo to s námi dělají vynuceně.

Vznikající sexuální chtíč vůči jinému muţi zmenšuje nepřetrţitou orientaci na manţela a takovým způsobem zmenšuje závislost na něm a na lásce k němu, tj. v tomto citu, přesněji, v jeho vzniku, je skryt obranný mechanismus, a proto ho nelze potlačovat. To znamená, ţe v obvyklé situaci, čím silněji budete milovat svého muţe, tím silněji bude vznikat sexuální chtíč k druhým muţům.

Jestliţe budete tento cit potlačovat, můţe se zesílit podvědomá agrese ve vztahu k vlastnímu muţi, protoţe závislost bude narůstat. Manţelovi to můţe způsobit nemoci a velké problémy.

Tudíţ potlačovat chtíč vůči jiným muţům nelze. Ale podporovat ho také není dobré. Jestliţe úplně vyhovíme tomuto pocitu, časté nevěry mohou vést k narušení stále se formujících jemných duchovních struktur, vznikajících v důsledku kontaktu dvou milujících se lidí, a to nakonec můţe rozvrátit rodinu. V prvním případě vede linie chování k potlačování Boţského. V druhém — k narušení lidského. Proto bojovat s tímto pocitem nelze, ale být vůči němu shovívá také být nemůţete. Ale hlavní řešení této otázky spočívá v něčem jiném. Síla směřování k druhému muţi je určována tím, nakolik vnitřně závisíte na své lásce k muţi. To znamená, nakolik dobrosrdečněji se chováte k jiným lidem a samozřejmě ke svému muţi, natolik menší bude tato závislost. Nakolik se naučíte milovat muţe se všemi jeho nedostatky, odpouštět, nebudete se na něj uráţet, nakolik se budete snaţit, aby cit lásky ve Vaší duši na ničem nezávisel, natolik menší bude touha po jiných muţích a o to víc bude harmonický vztah s Vaším manţelem.



Moje matka zemřela v 58 letech na rakovinu, otec se v 35 zastřelil. Všechny ţeny z našeho rodu umírají na rakovinu, muţi — tragicky. Můj manţel zahynul při autohavárii. Já mám nemocnou štítnou ţlázu. Je mi 34 let.


Dříve bych řekl, ţe Vy, nacházejíc se v pátém pokolení, nesete v sobě rodové prokletí po ţenské linii. Nyní říkám, ţe v sobě nesete nesprávný světonázor, jehoţ zakladatelkou se stala Vaše prababička. Tento nesprávný světonázor byl utuţen ohromnou agresí ve vztahu k lásce. Agrese mohla být vyvolána nějakým činem nebo jen ţelezným úsilím zřeknutí se lásky.

Бесплатный фрагмент закончился.
Купите книгу, чтобы продолжить чтение.