электронная
400
18+
Diagnostika karmy

Бесплатный фрагмент - Diagnostika karmy

Kniha 5. Odpovědi na otázky


Объем:
296 стр.
Возрастное ограничение:
18+
ISBN:
978-5-4483-3159-6

18+

Книга предназначена
для читателей старше 18 лет

Úvod

Před napsáním kaţdé knihy onemocním. Tenká tkáň mého osudu se trhá a rozlézá. Ţivot se stává zcela nepředvídatelným. Začínám být nervózní a podráţděný. Potom náhle nastupuje klid. A ţádné ztráty, neúspěchy a překvapení se mě uţ nedotýkají. Teď tomu rozumím, je to nutné. Čím je mnoţství informací uvedených v knize větší, tím silněji působí na čtenáře a tím větší je moje zodpovědnost, bude-li tento vliv nesprávný. Kvalita informací se projevuje tím, do jaké míry jsem blíţe lásce k Bohu a nakolik jsem nezávislý na jakýchkoliv lidských hodnotách, zvláště těch duchovních. Láska nesmí přirůstat nejen k penězům, ale i k ideálům. Čím je utrpení člověka v době neštěstí, nemoci silnější, a čím méně se snaţí být na nich závislý, při čemţ se upíná k Bohu, zachovává a umocňuje lásku k Němu, tím čistší se stává jeho duše. Kaţdý z nás v určité fázi prochází touto cestou. A čistota duše se tady určuje ne tak mnoţstvím a silou utrpení, jako soustředěním na Boţí lásku a mírou směřování k ní.

Postupně, jak jdu dál, objem informací narůstá. Jejich mnoţství se také zvětšuje. A za podobnými frázemi se skrývá stále větší smysl. To umoţňuje člověku, který knihu přečetl, aby se silněji změnil. Často se mě ptají: jak dlouho vydrţí pozitivní změny po setkání se mnou nebo po přečtení mých knih. «Mění-li se váš charakter — nemoc ustupuje, — říkám. Čím budou proměny charakteru hlubší, tím budete zdravější.»


Kniha má název «Odpovědi na otázky», ale mnozí z vás neobdrţí odpovědi na to, co je znepokojuje. Bylo by dobré, kdyby čtenáři pochopili, ţe to hlavní není konkrétní otázka a konkrétní odpověď. Cesta k uzdravení — to je cesta k Bohu. A tady jsou pocity důleţitější neţ myšlenky. Kdyţ se člověk soustředí ne na vnímání správné cesty, ale uspokojení svého vědomí, efekt můţe být opačný.


V knize jsou otázky, které se opakují. Odpovídal jsem na otázky, jeţ mi poslali diváci, kteří seděli v sále. V první řadě odpovídám konkrétně tomu člověku, který lístek s dotazem napsal. Deset lidí mi pošle stejnou otázku a já jim dám deset formálně různých odpovědí, protoţe kdyţ odpovídám, orientuji se v první řadě na toho, kdo se ptá, a ne na samotnou otázku. Myslím si, ţe to pomůţe lépe pochopit smysl toho, co vykládám.


Neštěstí, smůla a nemoci pronásledují celý náš rod. V rodinách není láska ani klid. S čím bych nezačala — nic se prostě nedaří, nebo to nedotáhnu do konce. Snaţila jsem se přivydělat si (chudoba tíţí) — ale všude jen samá leţ a podvod. V práci propouštějí, sotva se drţím. Nedávno moje matka našla ve vlastním polštáři jakousi destičku. Vyhodila jsem ji, protoţe měla spojitost s magií.

Odpouštím tomu člověku, který to udělal, a prosím o odpuštění u Boha a lidí za zlo, které jsem kdy lidem způsobila.

Pomozte navrátit zdraví, klid a štěstí všem mým blízkým.


Kdysi, po prozkoumání struktury energetického pole autorky vzkazu, bych řekl, ţe nad rodem visí prokletí. Povím vám, jak to vidím teď. U této ţeny jsou deformovány struktury svázané s dětmi, vnuky a pravnuky. Příčina se skrývá v třech minulých ţivotech a také v matce, babičce a prababičce. Protoţe kromě přímého vidění beru do úvahy i kvantitativní parametry, abych mohl lépe posoudit situaci, uvedu je.

Lpění na schopnostech je třikrát vyšší neţ kritické. Závislost na principech, ideálech — dvakrát. V mém lexikonu to zní takto: schopnosti jsou uzavřeny na 300 jednotek, budoucnost na 200 jednotek.

Nakolik je člověk závislý na jakékoliv lidské hodnotě, natolik se její ovládání pro něj uzavírá. Na kritické úrovni musí periodicky tuto hodnotu ztrácet, jestli je nad kritickou úrovní vlastnění této hodnoty bude provázeno neštěstím, nemocemi nebo smrtí.

Zvýšená závislost na schopnostech, intelektu, šťastném osudu se nazývá «pýcha». Zvýšená závislost vychází v první řadě z nepřijetí ztrát toho, co máme. Vnější úroveň pýchy — to je zvýšená orientace a závislost na prvním stupni duchovních hodnot, tj. na schopnostech, intelektu, blahobytu. Rozsáhlejší a hlubinné pozadí je tehdy, kdyţ mluvíme o zvýšené závislosti na principech, ideálech, plánech a nadějích. Čím větší je význam a rozsah lidských hodnot, na kterých jsem závislý, tím více zločinů proti lásce mohu spáchat.

Co lze říci o této situaci prostým jazykem?

Osobní karma je zpravidla shodná s rodičovskou. Jestliţe byla v minulých ţivotech láska ubíjena, pak i kdosi z předků spáchal analogický zločin. Nakolik byla proti lásce vyvíjena agrese, na tak dlouho ji člověk nosí v sobě; nakolik je velký rozsah zločinu, natolik jsou očerněny duše potomků a natolik bude člověk ve svých dalších ţivotech zodpovídat za jejich zločiny a očisťovat se přes nemoci a neštěstí bude v první řadě on, a ne jeho děti a vnuci.

Prababička této ţeny, podle informací, spáchala zločin proti lásce. Příčina spočívá v pýše, tj. nezachraňovala lásku ve své duši, ale své principy, svoji důstojnost, své ideály. Smysl prokletí, které rod tíţí, spočívá v podvědomé zvýšené agresi vůči lidem. Neboť agrese vůči lásce se vţdy mění v agresi vůči světu a lidem. Nakolik jsem vnitřně agresivní vůči světu, natolik je svět agresivní vůči mně. Tudíţ lidé se zvýšenou vnitřní pýchou přitahují nemoci a neštěstí. A kupodivu, mnohé neúspěchy, nemoci, neštěstí nebo prokletí pomáhají členům takového rodu přeţít. Přes toto všechno dochází ke zmenšení závislosti a významu lidských hodnot. Tehdy impuls směřování k lásce a Bohu vzrůstá. A takový rod můţe přeţít.

Jak můţeme situaci napravit? První, co je potřeba udělat, je vypěstovat v sobě impuls směřování k lásce a Bohu a kaţdým dnem ho umocňovat. Vycházíte teď ze sálu a v kaţdém člověku, který vám jde naproti, vidíte Boţské. V kaţdé situaci, která se kolem vás rozvíjí, vidíte projev Boţského. O co více cítíte vyšší, i kdyţ Vám teď nepochopitelnou logiku Boţského, o tolik méně budete závislí na logice lidské. O co více jste otevřeni lásce, o to méně budete závislí na vědomí. Neboť Bůh — to je láska, a člověk — vědomí. Vzpomeňte si na všechny lidi, kteří Vás v ţivotě urazili, a odpusťte jim. Pochopte a pociťte, ţe jejich vůle s tím nemá nic společného. Ţe skrze lidské poníţení ve Vaší duši zachraňovali Boţské. Vzpomeňte si na všechny momenty, kdy jste potlačovali lásku v duších jiných lidí: odsuzováním, opovrţením, nespokojeností. A projděte si tuto situaci znovu, zachovávejte lásku, sniţujte nároky. Opakujte ji desetkrát a třeba i stokrát, dokud nepocítíte: jestliţe se situace znovu opakuje — procházíte jí uţ jako zcela jiný člověk. Modlete se za své děti, vnuky i pravnuky, aby zachovávali lásku k Bohu a nehledali viníky, bez ohledu na to, jak bolestné by bylo loučení s lidskými hodnotami.

Pochopte: jestliţe se vnitřně nezměníte, modlitba Vám nepomůţe. Měnit se je potřeba aţ do reflexů. Je to obtíţné jen na začátku, ale jestliţe jste se rozhodli změnit definitivně, výsledek se vţdy projeví. Příliš mnoho pacientům jsem nedokázal pomoci jen proto, ţe byli připraveni na sobě pracovat, dokud byli nemocní a nešťastní, tj. modlili se a snaţili se změnit jen proto, aby se uzdravili nebo zbavili nepříjemností. Měníme se, abychom se přiblíţili Bohu, a ne proto, abychom získali lidské hodnoty. Přicházejí potom samy. O kolik méně jsem závislý na lidském štěstí, o tolik více ho mohu mít.

Co se týče těla, pak pýcha znamená zvýšený význam těla a na něm závisejícího vědomí, proto pravidelné omezení ve stravování, dýchání, komunikaci je prospěšné. K útlumu vědomí dochází tehdy, kdyţ se člověk zbavuje kritiky a hodnocení toho, co se děje. Rytmická hudba a rytmický tanec také brzdí vědomí. Pobyt ve vodě nám připomíná období těhotenství a tu fázi, kdy všechno ţivé bylo ještě v oceánu. Proto jsou naše pocity aktivnější a vědomí — pomalejší. Klidná rytmická chůze, pokud trvá déle neţ půl hodiny, začíná brzdit vědomí.

Ne nadarmo poutníci často zdolávali svou cestu pěšky. Jakákoliv myšlenka a nepřekonaný stres napínají naše svaly. Proto jsou autogenní trénink, v jehoţ průběhu člověk opouští jakýkoliv zármutek z minulosti, jakýkoliv strach z budoucnosti, jakékoliv nepřijetí současnosti, a stejně tak svalové uvolnění, velmi uţitečné.

Pestrá strava bere organismu hodně sil, stejně jako různorodost situací kolem Vás. Proto čím prostší a jednotvárnější bude Váš reţim a dieta, tím více sil budete mít na práci na sobě.

A je tu ještě jeden důleţitý moment. Mnozí jsou připraveni odpustit 99 lidem, kteří je urazili, ale stému neodpustí. Pak ta práce je prakticky neuţitečná. Jestliţe odpouštíte, je potřeba odpustit všem. Jestliţe jste se rozhodli změnit, musí být Vaše rozhodnutí konečné. A jestli jste se uţ dali touto cestou, neočekávejte štěstí hned další den. Můţe to být i naopak. Vše temné, co bylo v duši, začne vycházet, můţe dojít ke skutečným zvratům — fyzickým i morálním. A Vám se bude zdát, ţe poslední zbytky štěstí, které jste měli, Vás opouštějí. Musíte pochopit: jakmile jste se rozhodli ţít pro to, aby jste umocnili Boţské ve své duši, pak jste se jiţ stali šťastnými a toto štěstí Vám nikdo nikdy nemůţe vzít. Skutečné štěstí nikdy nepřichází zvenčí, neboť vše, co máme zvenku, ztrácíme. Pocity radosti a lásky, které nosíme ve své duši, nám přináší skutečné štěstí a vyplývají z lásky k Bohu. Nakolik člověk uchovává ve své duši pocity radosti a lásky, natolik lehčeji vidí prapříčinu ve všem. A nakolik pociťujeme Boha ve všem, natolik jsme šťastní.

Dříve se lidé převáţně dělili do dvou kategorií: na ty, kteří viděli jen okolní svět a byli s ním nespokojení. Proto se naţili ho změnit a stále více se zaplavovali nenávistí a agresí. Neboť, kdyţ bojovali s jiným člověkem, bojovali se světem, jehoţ byl tento člověk součástí, s vesmírem, jehoţ součástí byl svět, a v konečném důsledku — s Bohem. Druhá kategorie je mnohem menší: jsou to ti, kteří viděli Boha ve všem, a proto nechtěli bojovat ani se světem, ani s vesmírem, a ani s lidmi. A světonázor, jimi vytvořený, slabými a bezbrannými, zachraňoval ţivot tvrdým a silným, jestliţe dokázali chápat aspoň část takové filozofie. Kaţdý člověk ve vesmíru nosí v sobě prapříčinu a je s ní spojen. Kaţdý člověk nosí ve své duši Boha a je jeho součástí. A v uţším smyslu, který vychází za hranice matérie, prostoru a času, je kaţdý člověk Bohem.

Proto dokud máme fyzický obal a s ním spojené vědomí, budeme ţít vţdy ve dvou logikách: logice Boţské, která vychází za hranice těla a vědomí, a logice lidské, která v nich přebývá. Tyto dvě logiky se v určitém stupni vţdy prolínají. A zvnějšku se zdají být zcela protichůdné. Tak jako např. věda a náboţenství, idealismus a materialismus.

Čím lépe se najednou mohou vměstnat do lidského vědomí, tím vyšší je stupeň úrovně vývoje společnosti. Lidstvo se nyní přibliţuje k zcela nové etapě a novému světonázoru i myšlení. V tomto myšlení musí současně existovat dvě logiky, které se nevylučují, ale naopak doplňují. A tehdy bude moţné bojovat s jiným člověkem, situací, bez zakoušení nenávisti a se zachováním a umocňováním lásky. Stále více budeme vidět Boţské v jakékoliv situaci. Lidské vychází z Boţského. A čím více budeme směřovat k druhému, tím více budeme mít toho prvního.

Naše tělo je stabilní informační struktura. Existují dva druhy informací: boţská, která vychází za hranice prostoru, času a matérie. Vnímáme ji skrze pocit lásky.

lidská, která obdobně jako Vesmírná, má celkovou konstrukci, tzn. ţe je určitým způsobem zorientovaná v prostoru a čase.

Informace je pojmem vektorovým. Čím větší je objem nové informace, tím vyšší je stupeň destabilizace informační skupiny. Řečeno prostým jazykem: pro nepřipraveného člověka můţe být nová informace nebezpečná. Proto měli obvykle nositelé nové informace ţalostný osud. Ale nová informace nepřichází jen prostřednictvím jiného člověka. Jakákoliv destabilizace těla i duše — to je vzájemné působení vůči nové informaci. Proto ti, kteří byli hodně nemocní, utrpěli v ţivotě mnohá neštěstí, nacházeli se na hranici ţivota a smrti, zakusili duševní i fyzické mučení, bývali moudřejší neţ ti, kteří to nezaţili. Zvýšená stabilita lidských hodnot přispívá k nárůstu pýchy. Takovýto člověk přijímá novou informaci s velkou námahou.

A nyní sedí přede mnou pacientka a pozorně se mi dívá do očí.

— Četla jste všechny čtyři knihy? — ptám se jí.

— Ano. Všechny, — odpovídá.

— Ne padělky, ale pravé?

— Ano, uţ dokáţu poznat padělky.

V takovém případě řeknu, co vidím a co si myslím. Teď mě snadno pochopíte. Vaše prababička šla na potrat v pátém nebo šestém měsíci těhotenství. Téma — pýcha. Aby ţena porodila zdravé dítě, musí mu dát impuls směřování k Boţskému. Probíhá to jednoduše. Je potřeba zachovat lásku, kdyţ je pokořeno vše lidské. Kaţdá ţena musí do početí nebo v průběhu těhotenství projít zkouškou zachování lásky při odstraňování lidských hodnot. Odstranění, zmenšení významu všeho lidského, tj. očištění duše, které přichází skrze nespravedlivé uráţky nebo nevěry muţe, zhroucení situace, krach ideálů a nadějí, nemoci a nepříjemnosti. A nakolik ţena nehledá viníky, nakolik přijímá svět a lidi takové, jací jsou, nakolik vidí Boţskou vůli ve všem, nakolik se snaţí zachovat Boţskou lásku, která není na ničem závislá, natolik zdravé rodí potomstvo. Ale jestliţe hájí svou důstojnost, své principy a ideály a přitom ničí lásku, pak dává silný podnět ke směřování k lidskému a zřeknutí se Boţského. Je to linie degenerace rodu. Jasnovidci v takovém případě říkají, ţe nad rodem visí prokletí. Potomci takové ţeny se nemohou pochlubit ani zdravím, ani šťastným osudem. Nic se jim v ţivotě nebude dařit, předpokladem jejich přeţití se stane periodická ztráta lidských hodnot, které se podvědomě stávají cílem a smyslem ţivota. Bude docházet i ke ztrátě duchovních hodnot, která vzniká ztrátou schopností, psychickými nemocemi, drogovou závislostí, kriminální činností nebo přízemním chováním.

Vy, — obracím se na pacientku, — máte stejnou tendenci zvýšené závislosti na schopnostech a intelektu, principech i ideálech, na jakémkoliv člověku. Vaše prababička, a to znamená ţe i Vy, jste v minulých ţivotech připisovaly jakémukoliv člověku boţskou podobu, lidské jste v něm milovaly více neţ Boţské. A kdyţ přicházelo očištění, ani Vy, ani Vaši předci jste ho nepřijímali. A Vaše vnitřní závislost na schopnostech a principech je vysoká, několikrát převyšuje nebezpečnou úroveň. To automaticky znamená vyšší nároky na blízké lidi, nepřijetí traumatizující situace. Stálé hledání viníků mezi druhými i v sobě. To vše se negativně odráţí na Vašem dítěti, kvůli kterému jste dnes přišla.

Řekněte mi, co je taková Boţská láska? — nečekaně se ptá ţena.

To je taková láska, která není na ničem závislá. Tak tedy chytrý člověk nebo hloupý, ušlechtilý nebo dareba zestárnul, změnil se k horšímu, stal se invalidou, zradil vás, opustil a odešel, — jestli jste se jiţ zamilovala, pokračujte v lásce a na nic se neohlíţejte. Boţská láska povaţuje jakéhokoliv člověka a celý svět za moţnost projevu lásky k němu.

Pokračuji v rozhovoru, ale vidím, ţe ţeně něco vadí.

Aby jste se mohla snadněji změnit, je potřeba se v první řadě zbavit agrese ve vztahu k muţům. Vaše uráţka na jakéhosi muţe z minulosti mě teď atakuje, a Vy obtíţněji chápete a přijímáte to, o čem mluvím.

Tak co mám dělat? — rozčiluje se ţena.

Vzdychám a dívám se na ni. Přečetla čtyři knihy. Ale mám pocit, jako kdyby neviděla ani jednu. Chápu, ţe příčina není v ní, ale v tendenci, kterou nosí v sobě. A tak nějak se hned ptám: proč člověk, který přečetl čtyři knihy, nechápe základní věci? A opět přicházím k jednoduchému závěru: jestliţe pocity nejsou připraveny přijmout informaci, vědomí jim nedovolí ji přijmout.


Vzpomněl jsem si, jak u mě v ordinaci byla ţena s těţce nemocným dítětem od narození. Přečetla, myslím, tři knihy. Potom začala mít těţké bolesti po celém těle. «Bolest byla taková, aţ jsem řvala, — obzvlášť silná byla kolem pupku, — vypráví a přikládá si k tomu místu ruku, bolest byla mnohem silnější neţ při porodu. Tak to pokračovalo dva měsíce. Myslela jsem, ţe se z toho zblázním, nevěděla jsem, co mám dělat. A potom jsem začala křičet: «Boţe odpusť mi vraţdu lásky v minulých ţivotech, odpusť mi všechny moje hříchy z minulých ţivotů!» A bolest hned povolila a postupně zmizela.» O kolik méně lásky k Bohu máme v podvědomí, o tolik slabší je bod opory při kardinálních vnitřních změnách a o tolik těţší a mučivější tyto změny jsou,» — pomyslel jsem si.


Vyprávěli mi o jedné ţeně, která se snaţila číst mé knihy, ale nešlo jí to. «Jako by mi někdo nasypal písek do očí, — divila se, — prostě vůbec jsem nemohla číst.» Měla vědecký titul, ale i zvýšené nároky na lidi a okolní svět. Tvrdě a jednoznačně hodnotila veškeré dění. Po nějaké době jí lékaři stanovili diagnózu, která jí nedávala šanci na přeţití. Znovu začala číst mé knihy a tentokrát je přečetla bez větších problémů. První krok udělala, ale další nemohla. «No dobře, — říkala, — knihy jsem přečetla, s něčím i souhlasím. Ale proč musím odpustit darebákovi a mizerovi, který mě urazil?»


A nyní se snaţím vysvětlit ţeně, která sedí přede mnou, co je potřeba udělat, aby pomohla svému dítěti.

Projděte si znovu svůj ţivot a změňte vztah k tomu, co se stalo. Projděte si správně kaţdou situaci. Přijměte poníţení všech lidských hodnot jako spasení Boţského ve své duši.

Soustředěně přemýšlí a potom pomalu říká:

Ještě před přečtením Vašich knih jsem se nějak snaţila změnit. Nyní jsem zcela jiný člověk, neţ jak tomu bylo před 20 — 25 lety. Proč je všechno tak špatné?

Vaše současné správné chování se vám započte za 10 — 15 let, — říkám jí, — a to, co jste dělala v mládí, se ve Vás a Vašem dítěti realizuje nyní.

Měl jsem jednu pacientku, se kterou jsme se dvakrát sešli, potom ještě byla na devítidenním semináři. Mohl jsem ji jako obvykle přijmout, ale rozhodl jsem se před tím pět dní přednášet, aby se lidé naučili samostatně pracovat. Přednášel jsem a diagnostikoval posluchače semináře, abych viděl, jak dochází ke změnám. 25 — 30% lidí přicházelo do ordinace jiţ uzdravených. Tato ţena dostala po semináři ještě videokazety s nahrávkami. A potom, kdyţ jsem po nějaké době prohlédl její energetické pole a řekl, ţe všechno je naprosto špatné, — byla v šoku.

Ale vţdyť jsem se úplně změnila, je ze mě zcela jiný člověk, — řekla.

A svojí minulostí jste se probírala? Prošla jste si několikrát své mládí? Udiveně pokrčila rameny.

Ne, myslela jsem, ţe to není tak nutné.

Takţe ještě jednou opakuji, — říkám, ţe čím více je Boţského ve Vaší duši, tím méně závisí Vaše láska na všem lidském, tím snadněji pochopíte, ţe minulost, současnost a budoucnost jsou sjednocené a minulost nikam nezmizela, je tady a i teď se Vás pevně drţí. A abyste mohla změnit současnost a budoucnost, musíte změnit vztah k minulosti. Potom se dostaví výsledky.

Dívám se na pacientku a snaţím se zhodnotit výsledky svých vysvětlení. Zatím jsou ubohé.

Ţena mi pokládá novou otázku.

Povězte mi, můţete na dálku energeticky pomoci mému dítěti?

Uvolňuji se a tupě zírám na podlahu. To uţ je pro mě zkouška. Jako kdyby mě neposlouchala. Nebo snad nečetla knihy? A zalhala mi, aby se dostala ke mně do ordinace? A přitom doufala, ţe budu pracovat a všechno udělám za ni? Zvláštní. Zkouším to ještě jednou.

Distanční působení na Vaše dítě probíhá, kdyţ mluvím s Vámi. A je tím silnější, čím silněji se při tom měníte Vy. Ale jestliţe si teď prostě sednu a budu na dálku předávat energii, způsobí to jen dočasné zlepšení. Ve Vašem případě to nepomůţe.

Dobře, a navenek můţu podnikat rozhodující skutky pro záchranu svého dítěte?

Můţete a je to nutné. Ale pochopte jedno — je to příliš slabá pomoc, nehledě na její vnější efektivitu. Mnohem více můţete pomoci svému dítěti, kdyţ se dokáţete změnit vnitřně. Nakolik nenávratně se změníte, nakolik se budete modlit za svůj rod, za sebe, potomky, natolik budou mít Vaše vnější skutky kladný efekt.

A budu mít dost sil? — ptá se s úzkostí a strachem. Pokrčím rameny a dívám se jí do očí.

Bůh nezkouší tak, abychom to nezvládli.

A řekněte mi, jak se mám modlit? Jak prosit Boha o odpuštění?

Představte si: jakýsi člověk Vám chtěl pomoci. K Vaší spáse byly nutné razantní činy, ale Vy jste to nepochopila a nepřijala. A potom, kdyţ jste si uvědomila, oč jde, přicházíte k tomu člověku a svými slovy ho prosíte o odpuštění. Stejně tak se obracejte k Bohu a proste o odpuštění. Bez Boţského v duši umírá lidské. Přes poníţení, zproštění se lidského Bůh zachraňoval Vaši duši, avšak Vy jste to nepochopila a nepřijala. Proste proto o odpuštění.

A jak mám nahlíţet na svůj ţivot?

Nejdříve ho prostě znovu proţívejte a opakujte: «Boţe, tvou vůli vidím všude.» Očištění začíná viděním Boţského ve všem, co se děje kolem nás. Potom pochopíte — není vůle lidské v tom, kdo Vás urazil, zradil, poníţil. Je Bůh, který zachraňuje a léčí Vaše skutečné, věčné «já», kdyţ začíná přirůstat k lidským hodnotám a záviset na nich. Kdyţ to chápete, neexistují viníci, nevzniká ve Vás agrese, a jestliţe nebude agrese, nebude ani nemocí.


Ţena odchází a já sedím a přemýšlím, proč někteří zachytí informace za letu, přečtou jednu knihu, nebo se podívají na jednu videokazetu a přitom se vyléčí. Proč mnozí, kteří přečtou dokonce všechny knihy a navštíví mě v ordinaci, často nechápou podstatu toho, co jim říkám? Moţná za to můţe jejich charakter nebo neochota někomu odpustit? Moţná je to krutou, roky v sobě vychovávanou nesprávnou orientací? Moţná je to nedostatkem informací? V průběhu setkání s mými pacienty jsem se přesvědčil, ţe k osvojení nového dochází mnohem lépe tehdy, kdyţ člověk klade otázky. A myšlenka, ţe by bylo dobré napsat knihu, ve které budou odpovědi na otázky, se stávala stále významnější.


Sliboval jsem čtenářům, ţe knihu dokončím na podzim roku 1997. Ale ubíhaly měsíce, půlrok a já jsem stále nebyl odhodlán k tomu, abych začal psát. A tak uběhl rok. A aţ teprve teď jsem pocítil, ţe jsem připraven. Psaní samotné knihy teď probíhá celkem rychle. Jestliţe druhou knihu jsem psal tři roky, pak čtvrtou — tři měsíce. Ale chápu: jestliţe se kniha nevtěsnala do jediného organismu, nezískala jistou vnitřní nezávislost na mně, potom se nebude jednat o další knihu, ale padělek knih předchozích. Materiál k napsání knihy byl připraven před rokem, ale nebyl tak nějak dán dohromady a svázán. V poslední době jsem pochopil, jak nutná je pátá kniha.


To, co se mi jeví jako dávno proţitá a nepodstatná maličkost, je pro mnohé nepřekonatelná bariéra, která jim nedovoluje se uzdravit nebo přeţít. Uvedu několik příkladů.

V mé ordinaci sedí ţena. Pracuje na sobě několik hodin. Zkoumám její energetické pole.

Výsledek je nulový.

Jak jste se modlila? — ptám se jí.

Obracela jsem se k Bohu a prosila ho, aby mě a mé potomky zbavil všech hříchů.

Pochopte, — říkám jí, — nepřišla jste do čistírny, kde Vás za určitý poplatek zbaví všech

«špinavých skvrn». V ţivotě jste se nechovala správně a nesprávně jste se k ţivotu i stavěla. Projevovala jste agresi vůči Bohu, lásce i lidem. A teď se obracíte k Bohu a prosíte za to o odpuštění. Musíte pocítit, ţe tak, jak jste se dříve stavěla ke světu, se uţ stavět nemůţete. Modlitba slouţí jako prostředek k tomu, aby jste se změnila. Zbavujeme se všeho lidského, směřujeme k Bohu, který není jen tam někde zvenčí, ale uvnitř nás, a čím více k němu směřujeme, tím více Boţského nosíme ve své duši. A umocňování Boţského v duši — to je největší štěstí, jaké kdy bylo moţné. A nejtěţší, co v ţivotě můţe být, je zachování lásky k Bohu, kdyţ se hroutí vše, k čemu je naše duše připoutána.

Kaţdý člověk má své pojetí štěstí. Ale něco přece musí spojovat všechny lidi. A všechno je velmi prosté. Člověk zaţívá stav štěstí tehdy, kdyţ dochází k umocnění lásky v duši.

Jedním z momentů, který nedokáţe vysvětlit psychologie, je např. to kdyţ člověk, který je náhle povýšen v práci a dostává velké peníze, spáchá najednou sebevraţdu. Zdá se, ţe kladné emoce musí posilovat zdraví a ţivot člověka. Fakta ale často svědčí o opaku. Štěstí můţe zabít mnohem rychleji neţ jakékoliv nepříjemnosti. A tento fenomén je snadno vysvětlitelný. Velké peníze, materiální vymoţenosti mohou ostře zesílit závislost na nich. Vzněcuje se podvědomá agrese, zmenšuje se mnoţství lásky v duši. A pod vlivem hromadícího se blahobytu se člověk cítí hluboce nešťastný. Sebevraţda je zde podvědomým pokusem ukončit proces rozpadu lásky v duši.

Vzpomínám si na jinou ţenu, které jsem řekl, ţe základ jejích problémů spočívá v přání zboţtění jejího muţe.

Jaké zboţtění? — rozhodila rukama. — Nesnáším ho. Pořád mi jde na nervy. Ano, to, co říkáte, platilo dřív, ale teď uţ ne, — vysvětluje.

Usuzujete tak jen na základě svrchní vrstvy emocí. Mají titěrnou inercii. Ale ve Vaší duši jsou emoce, které zachvacují celý ţivot. Nosíte v sobě pocity, které trvají desítky i stovky ţivotů. A jestliţe jste je uţ nesprávně «rozpletla», pak mi věřte, ţe 10 či 20 let často bývá titěrnou dobou. Čím více nároků máme, čím více jsme rozhořčeni a nespokojeni s blízkým člověkem, tím silnější je závislost na něm. V duchu pokračujete v modlení za milovaného člověka, aniţ to tušíte. A čím více jste se za něj dříve modlila, tím větší bylo Vaše připoutání k němu, tím více rozhořčení, nespokojenosti a křivd teď vůči němu cítíte. Začněte tím, ţe se zbavíte svých nároků vůči blízkému člověku. A potom se obracejte k Bohu a proste o odpuštění za to, ţe jste milovaného člověka měla radši, neţ Stvořitele.

Ţena odešla do jiného pokoje a dvě nebo tři hodiny se modlila. Kdyţ ke mně znovu přišla, důkladně jsem ji prohlédl a byl omráčen. Její stav byl mnohem horší, neţ kdyţ u mě byla poprvé.


Jak jste se modlila? Udiveně odpovídá:

Tak, jak jste mi řekl. Prosila jsem Boha o odpuštění za to, ţe jsem milovala svého muţe.

Tak jsem Vám to řekl?

Samozřejmě.

Opravdu takto?

Ano, přesně tak.

Pomalu se nadechnu a potom pomalu vydechnu.

Pochopte, — povídám jí, — ţijeme láskou.

A jak bychom nemilovali, vţdy milujeme Boţskou a lidskou láskou zároveň. Jestliţe je Boţské lásky více neţ lidské, mluvíme o štěstí. A pokud budeme milovat druhé a okolní svět, nebudeme na nich závislí. Jestliţe je lidské lásky více neţ Boţské a tato disproporce se zvětšuje, závislost na tom, co milujeme, prudce sílí. Objevuje se a narůstá agrese a s ní — neštěstí a nemoci. A kdyţ budete prosit o odpuštění za to, ţe jste milovala, pácháte zločin vůči lásce i Bohu.


Dlouho jsem potom přemýšlel o této chybě a pochopil, ţe má ještě jednu příčinu — nejasné a nepřesné formulace, které jsem pacientce poskytnul. Nezačal jsem proti sobě stavět Boha a člověka.

Náš vnější obal je lidský, — říkal jsem pacientům, a uvnitř je Boţský. Jestliţe milujete v drahém člověku nejprve Boha a aţ potom jeho lidský obal s tělem a vědomím, potom tedy — jak byste nemilovali, lidské bude druhotné a Vy na něm nebudete závislí. Nakolik ve všem, co vidíte a co se odehrává kolem Vás, vidíte a cítíte Boţské, natolik budete vidět Boţské i v milovaném člověku.


K zcela paradoxnímu případu došlo nedávno.

Měl jsem na konzultaci jednoho muţe, přitom to nebylo poprvé. Nejdříve mu všechno šlo dobře. A potom začalo jít všechno pomalu a nezvratně ke dnu. Navíc, kdyţ se zmiňovaný muţ začínal modlit a pracovat na sobě, bylo to ještě horší. Přičemţ ke všemu docházelo tak plynule, ţe jsem zřetelně nedokázal zachytit příčinu. Pacientova budoucnost se stále uzavírala. Kolikrát jsem mu vysvětloval, co je to trvání na ideálech, principech, naději, snech a on začínal pracovat, takţe došlo ke zlepšení, ale pak se zase všechno «hroutilo». Pacient měl pocit, ţe můj systém není úplně v pořádku.

Vypadá to, ţe pro Vás bude lepší, kdyţ na sobě nebudete pracovat tak, jak Vám radím, — řekl jsem mu.

Fakticky probíhal poslední rozhovor. Nakonec si ujasňoval některé detaily a poloţil mi nečekanou otázku:

Povězte mi, od dětství jsem snil o tom, abych dokázal mnohem víc neţ druzí, abych měl více peněz, abych byl lepší neţ druzí. Spáchal jsem velký hřích?

Ţádný hřích to nebyl, vše bylo naprosto normální. Byl překvapen.

Coţe, byl jsem přesvědčen, ţe je to hřích, takţe jsem se celý rok modlil za odpuštění.

Pro začátek to není špatné, — řekl jsem, — celý rok se pokoušet o sebeničení. To je to lpění na ideálech, které po celou dobu vycházelo na povrch. Z lásky se rodí jak duchovno, tak i materiálno. Láska — to je levá i pravá. Láskou je moţné sjednotit cokoliv a usmířit největší protiklady. Jestliţe se člověk neorientuje na lásku, ale na duchovnost, povaţuje se za hřích vše protikladné, tedy směřování k materiálnímu. Tehdy je povaţováno vlastnění peněz za hřích, stejně tak sexuální touha, přání dosáhnout mnohého a získat mnohé podléhá odsouzení. Od dětství Vám vštěpovali tradice duchovnosti a zároveň Vám vpíchli jed jejich upřednostňování před láskou. Nesprávné pouţívání mého systému můţe být velmi nebezpečné. Zdá se mi, ţe v takovém případě je lepší se do toho vůbec nepouštět.


Dobře, teď jsem pochopil, ţe přát si lidské štěstí, není hřích. A co je tedy to lpění na snech, naději, ideálech?

Vysvětluji:

Jestliţe toho chcete prostě dokázat více neţ druzí, je to normální. Ale jestliţe chcete něčeho dosáhnout proto, aby jste někoho poníţil, pomstil se někomu, povýšil se nad někým, pak se ve vašem přání od počátku skrývá agrese vůči lásce i lidem, a to je to připoutání k snům, plánům, cílům, budoucnosti. V takovém případě se před Vámi budoucnost uzavírá a nedovoluje Vám dosáhnout toho, čeho chcete, nebo při dosaţení cíle přijdete o zdraví a ţivot.


Jedna dívka mi vyprávěla o velmi zajímavé situaci, která se jí stala.

Začínala jsem se modlit, — řekla, — a potom jsem cítila, ţe prostě létám. Uběhl nějaký čas a čím více jsem se modlila, tím více jsem nějak začínala myslet na peníze. Přičemţ neodbytně, aţ do zuřivosti. A kdyţ jsem se snaţila těch myšlenek zbavit, bylo to ještě horší. Prostě jako nějaké ďábelství. A potom se mi uţ nechtělo modlit. Přestala jsem se modlit a bylo mi lépe.

Prostě jste se nemodlila k Bohu a lásce, ale k duchovnosti, — vysvětluji, — Nejdříve jste se modlila k Bohu, a proto jste létala, jako kdyby jste měla křídla, postupně se ale probouzelo vědomí a duchovnost vytěsňovala lásku a Vy jste to necítila. A aby Vás únik napravo nerozerval, intuitivně jste unikala nalevo, k materiálnu.

A co mám tedy dělat? Jak se mám modlit? — udiveně se zeptala.

Prostě musíte pochopit, ţe láska můţe být i nemorální a bezplatná a přitom netrpí. A peníze a morálka se bez lásky rozpadají v prach.


Бесплатный фрагмент закончился.
Купите книгу, чтобы продолжить чтение.