электронная
400
18+
Diagnostika karmy.

Бесплатный фрагмент - Diagnostika karmy.

Kniha 1. Soustava autoregulace pole


Объем:
196 стр.
Возрастное ограничение:
18+
ISBN:
978-5-4483-3072-8

18+

Книга предназначена
для читателей старше 18 лет

Ot autora

Než přistoupíte ke čtení této knihy, vážený čtenáři, zkontrolujte si stav svých pocitů. Důrazně nedoporučuji číst knihu s vědomím křivdy, podráždění nebo jiných záporných emocí ve vztahu ke komukoli.


Před vámi totiţ neleţí obyčejná nová kniha na téma, které dnes zajímá leckoho, ale v podstatě výklad originální koncepce chápání zákonů duchovního světa, který je hybatelem světa materiálního, analýza moţnosti vstupu do světa bioenergetiky.


Hlavním smyslem knihy je rozšířit porozumění okolnímu světu, odhalení a studium mechanismů, které tento svět řídí, a rovněţ výklad pravidel vstupu do bioenergetiky, protoţe chceme-li člověka zdokonalit, musíme začínat pojmenováním světa, věděním o jeho zákonitostech a uvědoměním si faktu, ţe jsme součástí jednotného systému kosmu.


Dnešní lidstvo se velmi vzdálilo svým prapůvodním duchovním zdrojům, proto se podobá lodi s rozhádanou posádkou, bez kapitána, s dírami ve dně a s porouchanými motory. Někteří členové posádky jsou si toho jiţ vědomi, objevily se první výzvy ke všeobecnému usmíření a k opravám lodi. Největší svízel je ale v tom — a to nikdo netuší‚ ţe koráb míří rovnou na útesy, a dokonce ani zprovoznění motoru, které nebude provázeno změnou kursu, loď ani její posádku nezachrání.


Lidstvo totiţ stojí před nebezpečím mnohem závaţnějším, neţ je nebezpečí jaderné, a to — před rozpadem lidského ducha. Nejstrašnější ztráty jsou vţdy ty, které nepozorujeme, necítíme, protoţe smrt zpočátku přichází na úrovni bioenergetického pole, a teprve pak na úrovni těla. V této chvíli se zmíněný proces blíţí ke kritické hranici, protoţe to, co je dnes naším duchem, bude jiţ zítra a pozítří tělem našich dětí a vnuků. To znamená, ţe čím postiţenější je náš duch dnes, tím postiţenější bude zdraví — a to jak duchovní, tak fyzické — našich potomků.


Informace, které jsem shromáţdil při zkoumání struktur biopole pozemského lidstva, jsou víc neţ závaţné.


Duchovní potenciál, který nahromadili svatí, proroci či zakladatelé světových náboţenství, je dnes jiţ téměř vyčerpán, a nerozvinuté strategické myšlení se stává velkým nebezpečím. Obrovské moţnosti bioenergetiky se zatím bohuţel nesoustřeďují na pochopení okolního světa či na předvídání příštích problémů a snaze jim předcházet, ale na řešení primitivních, jepičích úkolů. Lidstvo se přiblíţilo k oné hranici, za níţ je buď duchovní obroda, nebo záhuba. Klíčem ke spáse je osobní duchovní hledání kaţdého člověka, uvědomění si toho, nakolik je kaţdý z nás odpovědný za osudy lidí a ţivot vesmíru.


Představte si takovýto obraz: člověka, který si přeje stát se řidičem automobilu, se posadí dovnitř, zaváţou mu oči, vtisknou mu do rukou volant, ukáţou mu, kde se šlape na plyn a tím je výuka řízení skončena. Zhruba taková je úroveň našich dnešních znalostí v oblasti bioenergetiky, které lze získat ve velmi krátkém časovém úseku za ne právě malé peníze v četných školách pro psychotroniky. Tyto školy se jedna od druhé liší jen «značkou automobilu» a «výkonností motoru». Jenţe začínat bychom měli studiem pravidel silničního provozu a konstrukce automobilu.


Bez pochopení okolního světa a sebe sama, bez seriózní přípravy mohou být následky vstupu do bioenergetiky nebezpečnější neţ řízení auta se zavázanýma očima. Proto je tato kniha věnována pravidlům chování ve sféře ducha.


A ještě jedno upozornění. Abych čtenáři základní téma otevřel lépe a úplněji, jsem nucen poskytnout i část informací, které se týkají techniky vstupu do struktur pole. Neradím však nikomu, kdo si tyto stránky přečte, aby se vzápětí pokoušel mě beze zbytku napodobit. Je to nebezpečné nejen pro člověka, který se lehkomyslně snaţí zopakovat mé zkušenosti, ale i pro jeho příbuzné. Věnovat se něčemu podobnému můţe jen velmi omezený okruh lidí, kteří mají jisté předpoklady a prošli důkladnou přípravou.


Poznámka poslední: mnozí čtenáři se v knize setkají s velmi nečekanými a pro ně zcela novými informacemi, které budou připomínat scény ze světa sci-fi.


Jsem však badatel, a i kdyby se nám všem zdály uvedené závěry a fakta co nejfantastičtější, je to naše dnešní skutečnost, mnohokrát prověřená a potvrzená výsledky mé práce.

Koncepce soustavy autoregulace pole a dějiny jejího vzniku

«Když jeden jáhen po deset let nepřetržitě prosil Boha o uzdravení a dočkal se ho, přišel ke svému učiteli a o všem mu řekl. Starý muž mu nakázal, aby šel a modlil se k Bohu, aby si dar tento zase vzal a vrátil mu vidění hříchů jeho.»


Výsledky mých výzkumů v bioenergetice jsou dány dvaceti lety práce v této oblasti, filosofickým nazíráním světa a také přesvědčivým praktickým ověřením všech základních filosofických a teoretických předpokladů.


O čem tedy je tato kniha? Dnes před lidstvem stojí velmi váţné problémy a na tom, zda je vyřeší, či nikoli, závisí naše budoucnost. Často se soudívá, ţe základní problémy se zrodily z ekologických pohrom, z hrozby jaderné války a desítek dalších čistě vnějších důvodů. Ve skutečnosti spočívá hlavní důvod všech našich nesnází v člověku jako takovém, protoţe na to, abychom změnili svět, musíme se nejdřív změnit my sami. A změnit sebe je mnohem sloţitější neţ změnit své okolí: dnes nemáme páky, prostředky a systémy na radikální změnu vlastního myšlení, nazírání světa, vlastní duchovnosti. Cesty, které doporučují dnešní filosofové a učitelé, jsou v lepším případě jen pokusem nově přehodnotit sumu dosud nashromáţděných poznatků: naše hlavní síly je však třeba soustředit na snahu porozumět světu, na hledání cest vlastního vnitřního rozvoje. Abychom změnili svět, abychom na něj měli vliv, musíme ho chápat, protoţe porozumění světu je počátkem jeho změny. Často pracujeme s deformovanými představami o svém okolí a pokoušíme se podrobit si ho naslepo — ve skutečnosti ho však ničíme, a tím ničíme i sami sebe. Musíme si uvědomovat stupeň své závislosti na světě a začleněnosti do něj, musíme znát zákony, podle kterých svět ţije a vyvíjí se. Výzkumy, které konám, jsou zaměřeny především na pochopení toho, co je to člověk, jeho vědomí a podvědomí, co je to vesmír.


Je nejvyšší čas vzdát se primitivní materialistické představy o tom, ţe člověk začíná a končí materiálním tělem. Člověk je velice sloţitá informačně energetická soustava, která se jen z několika procent skládá z fyzického těla a vědomí a z 95 aţ 98 procent — z informačně energetických vrstev podvědomí, které jsou pro nás stejně nepostiţitelné jako vesmír.


Kdyţ se zabývám otázkami lidského zdraví a prevence chorob, pátrám především po příčinách jejich vzniku a pokaţdé se znovu a znovu přesvědčuji o nutnosti duchovního a intelektuálního zdokonalování


člověka. V současné době bohuţel neexistuje jednotná soustava vědomostí, která by umoţňovala odhalovat bioenergetické schopnosti člověka tak, abychom mu neuškodili. Moţnosti bioenergetiky jsou tak obrovské, ţe vstup do této oblasti musí být velmi obezřetný, postupný a musí začínat pěstováním etických zásad v člověku. Etika a chápání světa je nejdokonalejším obranným systémem, jenţe právě na tomto poli býváme obvykle nejhůře připraveni. Kaţdý důleţitý proces musí být perfektně koncipován, a pokud touto zásadou pohrdneme, můţeme se místo duchovního rozvoje a blahodárných změn dočkat naopak degenerace a záhuby — tyto tendence a tento proces jiţ jsou přinejmenším v zárodečném stadiu tady.


Pokusím se odhalit příčiny neutěšeného fyzického stavu lidí, ukázat moţnosti a způsoby jeho změny prostřednictvím korekcí v jemných strukturách pole, formulovat, co je to gramotný vztah k bioenergetice a ke kultivaci moţností člověka. Základem proměny našeho ducha, naší duše se musí stát srozumění se světem, který nás obklopuje, a tvrdá sebekázeň — to je dnes bezpodmínečný předpoklad přeţití člověka jako druhu. V knize jsou poskytnuty informace nezbytné k tomu, abychom si uvědomili sloţitost problémů, které dnes vyvstaly před kaţdým člověkem. V posledních dvou — třech letech se značně vyostřily všechny bioenergetické procesy na planetě a to, čemu říkáme v bioenergetice karma, tedy zákon odplaty, funguje nesrovnatelně rychleji neţ dřív.


K novému porozumění světu jsem se já sám propracovával po celý ţivot. Od dětství jsem v sobě pociťoval velké schopnosti, ale intuitivně jsem své síly soustřeďoval nikoli na posilování těchto schopností, ale na pochopení světa, protoţe jsem vţdy cítil, ţe toto univerzální pochopení je důleţitější neţ hromadění a rozvoj konkrétních dovedností.


Mnohokrát jsem slyšel o síle prokletí a o tom, ţe se v rodině můţe stěhovat z generace na generaci. Mnoho takových příkladů se najde i v krásné literatuře. Mimořádný dojem na mě udělal případ, který popisuje Helena Blavatská v knize Z jeskyň a dţunglí Hindustánu, kterou jsem si přečetl v 70. letech. V jedné indické vesnici Blavatská rozmlouvala s potomkem kdysi nesmírně mocného vladaře, který jí vyprávěl tento příběh:


Během jedné ze svých cest vladař podle místních zvyklostí štědře podaroval mudrce. Na jednoho z nich však zapomněl a ten, smrtelně uraţený, ho proklel. Vladař se v děsu vrhl k jeho nohám a začal ho úpěnlivě prosit o odpuštění. A právě v oné chvíli se stalo, podle mého soudu, to nejzajímavější. Mudrc odpověděl, ţe uţ je pozdě: kletba začala působit a zastavit se nedá — vladař ztratí trůn, ale jeho ţivot, stejně jako ţivot jeho potomků, se mudrc pokusí zachránit.


A přesně to se pak taky stalo: vladař přišel o trůn a jeho potomky osud rozvál po celé Indii.


Má cesta k bioenergetice vedla přes poznání praktik magie a kouzelnictví, a také metod lidových léčitelů a zaţehnávačů. Hodně jsem jezdil po zemi a studoval jejich zkušenosti.


Pokaţdé, kdyţ jsem analyzoval nové informace, jsem se pokoušel dobrat prapříčiny, pochopit, co je důvodem rodinných neštěstí, kde se berou vymírající rody a dědičné nemoci.


Bylo mi naprosto jasné, ţe geny být zdrojem těchto informací nemohou, protoţe ty lze uchovávat a potomkům předávat jedině prostřednictvím pole. Kdyţ toto přesvědčení dosáhlo určité úrovně, zbyla «maličkost» — odhalit v poli člověka struktury, které tuto činnost konají, které uchovávají a předávají informace z generace na generaci. Tyto struktury, v jejichţ existenci jsem bezmezně věřil, jsem nazval stabilními informačními shluky a někdy od poloviny 80. let jsem se úporně snaţil je v lidském poli objevit.


Podařilo se mi toho dosáhnout na počátku roku 1990, a to takto. Jednou se na mě v Prvním lékařském


ústavu obrátil jeden psychotronik s prosbou, abych mu pomohl zorientovat se ve velmi sloţitém případu. Pacient měl roztrţené energetické pole; po léčbě se vţdy na poměrně krátkou dobu obnovilo, jenţe pak se trhlina objevila znovu.


To, co se stalo dál, lze bez přehánění nazvat prozřením.


Rozbředlé, «vatové» pole nemocného, které jsem vţdy vnímal jako prázdnotu, nečekaně zpruţnělo a já pocítil, ţe reaguje na můj vpád. Rukama jsem ucítil mohutné struktury procházející místem trhliny v poli.


Moje vnímání se v mţiku naprosto změnilo, neboť to, co jsem dřív povaţoval za průrvu, se pro mne stalo stabilní strukturou, vyvolávající deformaci pole a způsobující ztrátu energie.


Pochopil jsem, ţe jsem v poli našel to, čemu říkáme nemoc, to, co určuje fyzický stav člověka. Byla to kvalitativní proměna mých poznatků, protoţe dávala moţnost diagnostikovat nemoci dřív, neţ se projevily na fyzické úrovni, a umoţňovala je nejen léčit, ale také jim předcházet.


Rozhodl jsem se, ţe se pokusím vytvořit skupinu asistentů, které naučím svou metodu s tím, ţe se budou věnovat preventivní léčbě řady nemocí, protoţe pro tento účel člověk nepotřebuje ţádné léky. «Víra tvá tě uzdravila…»


Léčil jsem asi rok a domníval se, ţe tyto struktury určují výhradně stav těla. Postupně se však začala hromadit fakta, která z této základní představy vybočovala. V procesu léčení se mým pacientům nápadně měnil charakter, a dokonce i osud. Kdyţ jsem tyto změny analyzoval, povšiml jsem si, ţe charakter, osud a nemoc spolu navzájem nějak souvisejí, ale ţe tato souvislost má velmi mnoho podob. Sledované deformace struktur pole se realizují rozmanitě: mohou to být různé choroby, psychické úchylky, patologické deformace charakteru, úrazy i ţivotní neúspěchy. Kdyţ jsem tato fakta zkoumal důkladněji, dospěl jsem k závěru, ţe lidské zdraví, povaha, a dokonce i osud jsou určovány karmickými strukturami. Veškeré informace o člověku a stavu jeho těla jsou uloţeny v poli, a přitom existuje dialektická souvislost struktur pole a fyzických struktur, projevující se jejich vzájemným ovlivňováním. Osud a charakter člověka jsou také zaznamenány ve strukturách pole, a kdyţ je dokáţeme pozměnit, můţeme mnohé zlepšit. Čím déle jsem tato fakta studoval, tím podivuhodnější souvislosti jsem objevoval. Pokusím se teď poodhalit škálu moţností metody na příkladech léčení různých nemocí, korekce sloţitých ţivotních situací, ukázat moţnosti metody testování událostí, objektů neţivé přírody i výsledky dalších výzkumů.


Zpočátku jsem pracoval metodou klasického psychotronického energetického vlivu.


V nemocnici leţela ţena s edémem plic a byla ve velmi těţkém stavu — lékaři uţ vůbec nedoufali v její uzdravení. Na ţádost její dcery jsem tuto pacientku začal léčit distančně. Za nějaký čas po začátku vlivu pacientka odloţila kyslíkový polštář. Lékaři nemohli pochopit, co se to děje. Ţeně bylo viditelně stále lépe, dostala znovu barvu, posadila se na posteli a poţádala o jídlo, přestoţe předtím potravu odmítala.


Další případ se stal s mým bratrem chirurgem. Operoval starší paní s velmi oslabeným organismem a řízl se do ruky. Opuchla mu celá paţe i lymfatické uzliny a vypukla otrava krve. Byl ve velmi těţkém stavu a antibiotika nezabírala. Pokusil jsem se tedy bratrovi pomoci. Uţ po několika minutách od začátku působení pocítil jehličkovité píchání v uzlinách, pak začal ustupovat otok a asi po hodině teplota klesla na normál — bratr se začal uzdravovat.


Jak jsem vlastně začal léčit lidi? Asi deset let jsem prováděl výzkumy, studoval jsem východní léčebné techniky a získal jsem globální představu o moţnostech energetického působení na lidský organismus. Aţ jsem se jednou pokusil opravdu léčit. Inspiroval mě k tomu jeden okamţik z Rasputinova ţivotopisu, který mě ohromil jiţ před lety. Autorka oněch řádků k němu přišla v pochmurné náladě, protoţe v Kyjevě umírala její přítelkyně. Jakmile se to Rasputin dověděl, slíbil, ţe tu ţenu zachrání. Postavil se doprostřed místnosti, vůčihledně začal blednout, zbělal jako vosk, asi dvě minuty tak stál, pak znovu zrůţověl a řekl: «Je to v pořádku, tvoje přítelkyně bude ţít.» Za několik dnů dorazil telegram, ţe přítelkyně je mimo nebezpečí.


Kdyţ známým onemocněla dcera — nejdřív prodělala spalničky a pak přišly ještě komplikace v podobě meningitidy a oboustranného zápalu plic –‚ vzpomněl jsem si znovu na Rasputina a pokusil se uplatnit svůj léčebný vliv. Moc jsem si přál pomoci, byla ve mně obrovská touha splnit svou povinnost, a pokud by byla alespoň tisícina naděje, vyuţít ji. V pondělí asi ve dvě odpoledne jsem se zkoncentroval a vyslal jsem k té dívce své upřímné přání, aby se uzdravila. A hned ve mně vyklíčila jistota, ţe jsem skutečně pomohl. Kdyţ jsem se ve středu setkal s jejím otcem, dověděl jsem se, ţe dívence se ulevilo.


«Kdy přišlo to zlepšení?» zeptal jsem se.


«Před dvěma dny po obědě, tak kolem druhé,» zněla odpověď.


V roce 1988 se na mě obrátila matka té dívky, které se mezitím začal prudce zhoršovat zrak. Dívka se ocitla v péči Prvního lékařského ústavu, ale přes veškeré úsilí odborníků tu příčinu choroby odhalit nedokázali — a zrak se neustále zhoršoval, dívka viděla hůř a hůř. Infekci neodhalili ţádnou a antibiotická léčba rovněţ nepřinášela výsledky. Levé oko jiţ vidělo jen na šest procent, pravé na padesát a stav se dále komplikoval. Zahájil jsem distanční léčbu. Jiţ po prvním sezení jsem zaznamenal zlepšení a navrhl jsem ještě dvě aţ tři další seance. Za dva týdny se dívka uzdravila a mohla nemocnici opustit se stoprocentním zrakem. Příčiny choroby jsem sice neodhalil, ale proces jsem zastavil a dokázal dívce zrak vrátit.


Uplynul nějaký čas. Děvče dál vidělo zcela normálně, ale nečekaně se dostavily bolesti ledvin. S prudkou ledvinovou kolikou byla má pacientka převezena do nemocnice, kde jí nasadili antibiotika, ovšem opět bez úspěchu. Po nepříliš úspěšné léčbě ji z nemocničního ošetřování propustili — se špatnými laboratorními výsledky a neutichajícími bolestmi v ledvinách. Rozhodl jsem se pro sérii čtyř seancí, a znovu přišlo úplné vyléčení. Byl jsem šťastný: medicína byla bezmocná, ţádné léky nepomohly, ani antibiotika nepřinesla očekávaný efekt, a přitom já slavil úspěch.


Tehdy jsem ještě nechápal, jak spolu vzájemně souvisejí všechny orgány v těle, nevěděl jsem, ţe choroba se můţe stěhovat z jednoho do druhého a uţ vůbec jsem netušil, ţe v tomto řetězci jsou začleněny i charakter, osud, intelekt a další parametry lidské osobnosti.


Dívka tedy byla zdravá. Uplynuly další dva roky. Ve svých vědomostech jsem pokročil zase o kus dál a zjistil jsem, ţe lidský organismus je ucelený systém, v němţ jsou zdraví, osud, charakter a psychika nerozlučně propojeny. Při jednom setkání s matkou dívky, o níţ je tu řeč, jsem se zármutkem vyslechl, ţe přestoţe je naprosto zdráva a fyzicky se cítí báječně, potýká se s velice nepříznivým osudem. Při testech parametrů osudu jsem zaznamenal ostře záporné hodnoty, coţ zpravidla můţe vést k velkým nepříjemnostem.


Tehdy jsem poprvé pochopil, ţe snahou napravovat fyzické zdraví se soustřeďuji jen na tělo, ţe tak léčím jen jeden z uzlů soustavy člověka a zhoršuji tak stav těch ostatních. Vyléčil jsem člověka, ale neodstranil jsem důvod jeho neduhu, a ten se přestěhoval do sféry osudu. Uvědomil jsem si, ţe je třeba věnovat se léčbě organismu jako jednoho celku. To mi umoţnilo nahlédnout skutečné příčiny, které celou soustavu reálně ovlivňují.


Následné testy ukázaly, ţe prapříčinou všech nepříjemností mé pacientky byl pocit matky v době těhotenství, ţe jí otec dítěte ukřivdil, coţ vyvolalo deformaci všech struktur pole, ovlivňujících zdraví a osud dcery.


Po několik let jsem se věnoval distanční léčbě a pracoval jsem rukama. Poprvé jsem si nedokonalost této metody uvědomil asi před pěti lety. Léčil jsem jedné rodině děti a při té příleţitosti jsem si povšiml, v jakém špatném stavu je i jejich babička. Nabídl jsem pomoc. Babička odmítla. Řekla, ţe kvůli záchvatům stenokardie k ní jezdí 5 aţ 6krát do týdne první pomoc, ale smířila se s tím a nevěří, ţe by mohlo nastat nějaké rapidní zlepšení. Její pole mi naznačilo, ţe srdce má naprosto zdravé. Provedl jsem tedy několik seancí a její stav se pokaţdé zlepšil. Při třetí seanci jsem rukou zachytil deformaci pole v oblasti srdce. Několikrát jsem rukou pohnul, anomálie zmizely a pole se srovnalo. Po několika dnech se však záchvaty opakovaly.


V tomto okamţiku jsem pochopil, ţe je ve hře nějaký mechanismus, který neznám. Bylo třeba mu porozumět. Při analýze celkového stavu nemocné jsem pocítil, ţe je plně závislý na jedné zcela konkrétní události v jejím ţivotě.


«Co se vám přihodilo před dvěma lety?» zeptal jsem se. «Zemřela mi sestra.»


«A co jste pocítila tehdy?»

«Byla taková zdravá jako řípa, a zemřela, a já, stará churavá osoba, ţiji dál.»


A byl jsem doma — příčinou její nemoci byl obrovský podvědomý stres, který provokoval neustálé záchvaty. Abych tento stres odstranil, musel jsem změnit její nazírání světa, její vztah k ţivotu a smrti. Vysvětlil jsem jí, ţe smrt je jen přechod do jiné dimenze a ţe nemá smysl vnímat ji tak tragicky. Minulosti nesmíme litovat, protoţe lítostí nad ní se člověk podvědomě snaţí měnit a pohnout z místa něčím, čím uţ se pohnout nedá. To vyvolává obrovské nekontrolované plýtvání naší energií. Ve snaze zastavit únik energie, který by mohl vést k velmi váţným důsledkům, organismus tento únik na fyzické úrovni blokuje chorobou. Provedl jsem se ţenou několik autogenních tréninků a záchvaty se víc neopakovaly.


Mocný stres, nesouhlas s něčím nebo lítost nad minulostí, znásobené emocemi, se ukládají v podvědomí a vedou k velmi váţným chorobám, protoţe vytvářejí značné deformace struktur pole. Při energetických korekcích můţe docházet k vyrovnání těchto struktur, ovšem zdaleka ne vţdy se tak děje, a co víc — sama příčina nemoci se přitom neodstraní a v kterémkoli okamţiku se můţe projevit na docela jiném místě. Popsaný případ potvrdil, ţe bez spolehlivé a přesné diagnostické metody a chápání příčin nemoci je jakékoli léčení naslepo bez perspektivy. Kdyţ nejsem s to říct, jak léčím a čím léčím, je to jen tápání noční tmou.


Dalšímu zdokonalování své metody jsem se věnoval v Prvním lékařském ústavu, kde jsem léčil a zároveň se pokoušel vyřešit otázky ochrany léčitele před vlivem negativních polí. Pracoval jsem měsíc za měsícem, ale úspěchy byly zanedbatelné. Jednou jsem léčil ţenu, která se zjevně stala obětí uřknutí; zaznamenal jsem strukturu onoho uřknutí v poli a pochopil jsem, ţe kdyţ ji dokáţu odstranit, odstraním i uřknutí samo. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, ţe jde o karmické struktury, a povaţoval jsem je jen za výsledek negativního vlivu jiné osoby, za vpád do biopole postiţeného. Všechny své svěřence, u nichţ jsem zjistil podobné deformace, jsem léčil mechanickým odstraňováním těchto struktur, a jim se vţdy ulevilo. Jenţe pak přišli i pacienti, v jejichţ případě deformace pole nemohla být důsledkem uřknutí.


Přišla ke mně kupříkladu ţena s malým dítětem. Ihned jsem si povšiml, ţe jak v jejím poli, tak v poli dítěte jsou přítomny stejné deformace struktur a ţe jsou vyvolány nějakým konkrétním příběhem ze ţivota této ţeny. Deformace pole ţeny byly prokazatelně o několik let starší neţ poruchy pole dítěte. V té době uţ jsem věděl, ţe takové deformace souvisejí s etickými poruchami a ţe vznikají tehdy, kdyţ se člověk na někoho urazí, nebo ho dokonce začne nenávidět. Tyto deformace jsem uměl odstranit magickými prostředky typu zaklínadel, pohledem nebo rukama. Vědomí toho, ţe jsem neměl co do činění s polem fyzického těla, ale s polem informačním, se dostavilo později, proto metoda léčby zůstávala tradičně bioenergetická: soustřeďoval jsem se, pohyboval rukama nad tělem pacienta — a deformace mizely.


Právě tehdy jsem se rozhodl vyzkoušet meze svých moţností a stanovit pro sebe maximální moţnou zátěţ, a začal jsem denně přijímat 30 aţ 40 pacientů. Opravdu mě zajímalo, co jsem schopen vydrţet. Pocity jsem měl neobyčejné a zvláštní. Asi po týdnu takovéto práce jsem začal být unavený, domů jsem přicházel na pokraji vyčerpání, ve tváři jsem byl celý zelený. Pak jsem si všiml, ţe se cosi děje i s mou vlastní vnitřní energetikou, a nemohl jsem se ubránit dojmu, ţe mi jakoby «kypí» mozek. Sledoval jsem sebe sama jako badatel, ale jinak jsem dál pracoval s maximálním nasazením a pokus jsem nepřerušoval: zajímalo mě, jak si můj organismus v této situaci pomůţe. Organismus se ovšem nezachoval právě nejlépe. Chvíli mi trvalo, neţ jsem se zorientoval.


Do mé ordinace přišla mladá ţena. Během dvou seancí jsem ji zbavil obtíţí a řekl jsem, aby se zastavila ještě jednou, víceméně jen na kontrolu. Kdyţ přišla, zaznamenal jsem na ní velmi zvláštní změny: nápadně pobledla a projevily se alergické reakce a výkyvy v psychice. Ničemu jsem nerozuměl: poţádal jsem ji o telefon, pokoušel se ji léčit na vzdálenost, prosil jsem její matku, aby mi podrobně popsala, co se s její dcerou děje. Byl to pro mě případ naprosto neobvyklý — poprvé za celou mou praxi se stav léčeného nezlepšoval, ale naopak zhoršoval, a to nápadně. V místech, nad nimiţ jsem pohyboval rukou, naskočila dívce svědivá vyráţka. Kdyţ jsem si přečetl matčiny poznámky, s hrůzou jsem pochopil, co se to odehrává. Uvědomil jsem si, ţe to, co dělám, je vampyrismus. Připravoval jsem to děvče o energii. Tím, ţe jsem vlastní organismus přetíţil, jsem v sobě vyvolal podvědomý vampyrismus a začal jsem o energii připravovat své pacienty. Jakoukoli léčbu bylo třeba neprodleně zastavit, protoţe teď by si můj organismus v kritické situaci počínal právě takto — vysával by chybějící energii z někoho jiného. A protoţe pracuji i na vzdálenost, jsem schopen zbavovat energie kohokoli. Byla to situace, z níţ jsem v první chvíli neviděl východiska.


Rozhodl jsem se s bioenergetikou skoncovat jednou provţdy, protoţe jsem viděl, ţe další práce v tomto směru by byla zcela bez vyhlídek. Klasické zásady práce psychotronika jsem nijak neporušil, ale jakmile jsem vlastní organismus přetíţil, během několika málo dnů jsem zjistil, ţe metody přelévání energie a bezkontaktních masáţí ztrácejí smysl, protoţe nepřinášejí takový způsob léčby, o jaký jsem po celý ţivot usiloval. Jsem schopen léčit silou vůle na velkou vzdálenost, ovládám všechny způsoby bodové masáţe, dobře znám způsoby léčení dýchacími technikami a dietami. Pochopil jsem ale, ţe všechny tyto způsoby přinášejí jen úlevu, nikoli skutečné uzdravení.


Morálně se mě snaţila podpořit lékařka, s níţ jsem tehdy spolupracoval; prosila mě, abych nečinil unáhlené závěry, abych si odpočinul a vše řádně promyslel. Právě v té době nás pozval lékař z venkovské nemocnice v obci Vozněsenje (Nanebevstoupení), abychom k němu přijeli na Velikonoce a prostě si odpočinuli. Přišlo mi to velmi vhod a napadlo mě, ţe kdyţ si odpočinu a vše řádně a v klidu promyslím, dokáţu najít řešení. Podvědomě jsem doufal v nějaké znamení, zda mám ve své práci pokračovat a dokáţu-li najít z této krize spásná vrátka.


Vyjeli jsme si na Oněţské jezero a objevili starý kostelík z 16. století. Velikonoční sváteční den byl podivuhodný a počasí se měnilo s aprílovou rychlostí — sněţilo, pak se rozpršelo, potom svítilo sluníčko a najednou se přímo nad našimi hlavami rozklenula duha. Vykoupal jsem se v jezeře a cítil jsem se jako vyměněný. Vytušil jsem v sobě jistotu, ţe je v práci třeba pokračovat — ale musím najít takovou metodu, která mi umoţní léčit lidí, aniţ bych na ně působil energeticky. A pustil jsem se do hledání.


Pokusil jsem se karmické struktury, které jsem v lidech odhaloval, ovlivňovat přímo skrze jejich nositele. Kdyţ jsem zjistil příčiny, které deformace karmických struktur vyvolávaly, pacientovi jsem je nejdřív vysvětlil. Nadobro jsem se rozloučil s pouţíváním psychotronických technik za pomoci rukou. Bylo to mučivé období, protoţe zpočátku jsem novou metodu ovládal špatně a výsledky byly mnohem slabší neţ při práci rukama. Několik měsíců jsem spotřeboval na zdokonalování metody a postupně jsem se dopracoval výsledků, jakých bych jen za pomoci rukou nikdy nedosáhl. Tehdy jsem pochopil, ţe budoucností je právě tato metoda, ţe v první řadě je třeba odhalovat příčiny karmických poruch, zkoumat je, prostudovat veškeré informace a sdělit je ostatním; protoţe vyléčit sice mohu stovky nemocných, kdeţto příčiny nemoci a způsoby, jak jí uniknout, mohu vysvětlit milionům. Od této chvíle jsem se stal badatelem, výhradně badatelem. Upírská epizoda mě utvrdila v přesvědčení, ţe vznik nemoci souvisí s porušováním zákonů etiky, proto i léčba se musí soustředit na osvětlování těchto poruch, na změnu vnitřního světa člověka. Nemoc je jedním z mechanismů vývoje lidského ducha. Tato myšlenka je nám dávno známa, jen jsme ji na nějaký čas pozapomněli — vyloţena byla jiţ před mnoha staletími ve svatých knihách. Nejdůleţitější je pochopit své chyby, uvědomit si je a skrze pokání harmonicky splynout s vesmírem, s boţským principem.


Při pohledu na karmické struktury člověka jsem schopen zváţit moţnosti jakéhokoli léčebného vlivu. Vidím, jak se mění fyzikální struktura člověka i struktura jeho pole v okamţiku, kdy si uvědomuje dosah svých činů, protoţe tělo je na duchu závislé a zároveň ducha ovlivňuje. Proto léčení musí zasahovat jak ducha, tak tělo. V první řadě ale duši a ducha, protoţe ty jsou prvotní.


Odstraňování deformací struktur pole skrze vědomí a pokání přináší skvělé výsledky při obnově lidského zdraví na fyzické úrovni. A protoţe mezi počáteční deformací pole a nemocí na fyzické úrovni existuje jistý časový interval, metoda je pro potřeby včasné diagnostiky nenahraditelná.


Kaţdý léčebný proces byl pokusem proniknout k podstatě choroby, pokus porozumět tomu, co je to nemoc, kde se vzala a jakou hraje v ţivotě člověka úlohu. Zkoumal jsem lidské pole rukama, virgulí i kyvadlem.


V roce 1986 jsem se seznámil s V. B. Poljakovem, který tehdy řídil laboratoř biodynamických měření. Jednou z předností Poljakovovy školy je, ţe pro účely lékařské diagnostiky vyuţíval metody ponderomotorického písma a dosahoval vysokého stupně přesnosti jak v distanční, tak v kontaktní diagnostice fyzických polí objektu. V Poljakovově pracovní metodě jsem našel to, co pro mě bylo nejpodstatnější — na prvním místě tu stála diagnostika, a teprve potom terapeutická akce.


Kdyţ jsem zvládl ponderomotonické písmo, nějaký čas jsem se přece jen ještě snaţil zkoumat nemoc jako takovou, nikoli její příčiny, a důsledně jsem se pídil po informačních polích. Koncem roku 1990 jsem dospěl k závěru, ţe důvodem onemocnění je porucha struktur pole a ţe léčit je třeba nikoli nemocný orgán, ale právě pole. Filosofická učení mi potvrzovala, ţe základem jsou jemné struktury pole, které úzce souvisejí s naším duchem — v podvědomí jsem to vlastně odjakţiva věděl. Viděl jsem deformace pole, ovlivňující fyzický stav člověka, viděl jsem informační struktury, vznikající při různých chorobách, a jejich ovlivňováním a korigováním jsem dosahoval změny nejen fyzického stavu, ale i dalších parametrů informačně energetické soustavy člověka. Postupně se tak formovaly prvky systému, který pomáhá vyvíjet značný vliv a léčit nejen jiţ existující, ale i příští nemoci, protoţe deformace struktur pole začíná zhruba 5 aţ 10 let před vypuknutím choroby na fyzické úrovni.


Бесплатный фрагмент закончился.
Купите книгу, чтобы продолжить чтение.