электронная
400
18+
Diagnostika karmy

Бесплатный фрагмент - Diagnostika karmy

Kniha 6. Stupně k boţskému


Объем:
230 стр.
Возрастное ограничение:
18+
ISBN:
978-5-4483-3206-7

18+

Книга предназначена
для читателей старше 18 лет

Úvod

Kdyţ jsem v roce 1997 dokončil čtvrtou knihu, byl jsem přesvědčen, ţe proces popisu lidských hodnot je dovršen. Nakolik se orientuji ve všem, co je nazýváno lidským štěstím, natolik snadněji mohu určit, co jsem začal zboţňovat, na čem jsem závislý, a poté se závislosti zbavit. Má klasifikace byla zcela dokončena. To znamená, ţe další připoutanosti jiţ nebudou. Znamená to, ţe je moţné vyléčit sebe i své děti, tj. ţe karmické zkoumání jsem mohl ukončit. Na to, aby se mohl kaţdý pacient uzdravit, je potřeba jen podrobněji zkoumat, co pacientovi brání zbavit se nějaké závislosti, a najít účinnější prostředek vlivu na změnu charakteru.

Teorie byla dokončena, zbývala praxe. Nějak jsem trochu ochladl k celému tomuto tématu. Za prvé, vše bylo jiţ jasné, za druhé, nikdy jsem si nemyslel, ţe proces myšlení můţe vyvolávat nechuť a fyzickou bolest. Chtěl jsem cítit, opět se vrátit k malířství. Potom jsem se chtěl zabývat problémem stárnutí.

Za ta léta má práce na sobě změnila mnohé v mém charakteru a zdraví. Ale k ţádnému omlazení přitom nedošlo, spíše naopak. Čím více jsem se soustřeďoval na myšlenky, na chápání a zobecnění, tím bolestivě jsem proţíval jakýkoliv stres a tím aktivněji se zapojovaly procesy stárnutí. Rozhodl jsem se opustit zkoumání a léčení a zcela se věnovat sobě, protoţe dříve jsem na to neměl čas. Celý řetězec lidských hodnot byl soustředěn na několik článků. První článek — to jsou hodnoty materiálního rázu. Tam je vše jasné. Potom následovaly vrstvy duchovních hodnot. Všechny duchovní hodnoty se rozdělovaly jakoby na dvě větve. Jedna vrstva — to jsou vztahy. Závislost na nich způsobovala ţárlivost. Z druhé strany byly schopnost a intelekt. Závislost na nich způsobovala pýchu. Jeden pacient přicházel se zřetelně vyjádřenou závislostí na duchovní úrovni a to se týkalo tématu vztahů. Vysvětloval jsem mu, jak se zbavit této závislosti. Prostě je potřeba si najít jiný opěrný bod. Moderní psychologie vyzývá člověka, aby rozvíjel své zájmy. Pak krach v jedné oblasti není snášen tak bolestivě a člověk přenáší své zájmy do jiné oblasti.

Ale toto schéma funguje jen na povrchní úrovni. V případě křivd, hádek, nevěr. Ale kdyţ se věc týká velkých otřesů, např. smrti milovaného člověka, pak ti jiţ zmiňovaní psychologové a psychoterapeuti to sami nedokáţou překonat. A jen obracení se k Bohu je vyvádí z beznadějné slepé uličky. A čím silnější je v nás potřeba lásky Boţské, tím méně jsme závislí na lásce lidské. A její narušení nebo destabilizace se nestanou tragédií. Z mého pohledu má člověk jen dvě hlavní funkce — rozmnoţování a udrţování. Toto téma je spjato se vztahy. A rozvíjet sebe, své moţnosti, řízení okolního světa — to je téma schopností a intelektu. Bez toho nemůţeme ţít. Ale kdyţ se to stává samoúčelem, vzniká nejprve závislost, potom agrese a potom rozpad. Tudíţ lidské hodnoty jsou souhrnem materiálního a duchovního.

Potřeboval jsem dosáhnout co nejrychlejšího osvobození od materiálních a duchovních hodnot. Čím silněji jsem se na to soustředil, tím silněji se zrychloval čas a v určité etapě zrychlení jsem uviděl, jak jedna závislost přetéká v jinou. A člověk, zvnějšku zacyklený na penězích, materialista a pragmatik, se stává takovým proto, ţe je uvnitř strašný idealista. A další zesílení závislosti na duchovních momentech je pro něj smrtelně nebezpečné. Potom se ukázalo, ţe člověk, který se vypořádal se ţárlivostí, podvědomě nepřenáší bod opory na lásku k Bohu, ale na schopnosti a intelekt. A namísto zmizelé ţárlivosti se objevuje skutečná pýcha. V jistý okamţik jsem pochopil, ţe kromě těchto stupňů, vrstev lidského, existují vrstvy ještě rozsáhlejší a hlubinnější. Nakonec jsem dospěl k takové kategorii, jako jsou ideály, duchovnost, šlechetnost. To byla mnohem tenčí a rozsáhlejší vrstva. Leţela v základu vztahů a schopností. Závislost na této vrstvě vedla k závislosti na vztazích nebo schopnostech. Jestliţe byla velmi silná, pak ţárlivost a pýcha propukaly v člověku zároveň. Téma duchovnosti, šlechetnosti, ideálů a nadějí bylo zároveň tématem kontaktu s budoucností. Čí má člověk vyšší duchovní úroveň, čím je vznešenější a šlechetnější, tím více sní, tím více se u něj rozvíjejí schopnosti ovládat budoucnost. Minulost je materiálno, budoucnost — duchovno. Čím více je v nás budoucnosti, tím více je současnosti a minulosti. Čím je člověk duchovnější a šlechetnější, tím aktivněji, dříve či později, se budou v něm nebo v jeho vnucích projevovat schopnosti a intelekt. Jejich vztahy tak budou bohatší a více harmonické. Vše, co máme, přichází z budoucnosti a přeměňuje se v přítomnost, proto stupeň vnitřní duchovnosti určuje naše moţnosti v přítomnosti. Čím více je v člověku duchovnosti a šlechetnosti, tím více budou mít jeho potomci nejen duchovní, ale i materiální hodnoty. A dokonce, jestliţe děti i vnuci přestanou být mravnými a šlechetnými, vnitřní zásoby jim dovolí po určitou dobu celkem dobře existovat.

Proč se tak často potomci zříkají duchovnosti a šlechetnosti? Protoţe zboţnění budoucnosti rodí závislost na ní a potom způsobuje její ztrátu. A s uzavřenou budoucností člověk buď umírá, nebo dostává nevyléčitelnou nemoc. A čím je duchovnost člověka vyšší, tím větší je pokušení zboţňovat tuto duchovnost a záviset na ní.

První příznaky závislosti se projevují jako strach o naši budoucnost, o budoucnost blízkých lidí. Dále je to zacyklení na plánech a snech. Potom se příznaky závislosti projevují skrze bolestivé nepřijetí kolísání budoucnosti, kdyţ se neuskutečňují plány a naděje, kdyţ se vysněný obraz světa stává neudrţitelným. Dále je to nemoţnost přijmout krach ideálů, zhroucení plánů a nadějí. Zrada či nespravedlivost ze strany lidí nebo společnosti je ukazatelem silnější závislosti na budoucnosti, a tehdy se hroutí osud i zdraví.

Prohlíţel jsem obrovský počet pacientů s rakovinou nebo neplodností a u všech závislost na ideálech, na budoucnosti několikrát převyšovala nebezpečnou úroveň.

Takţe, materiálno je minulost, duchovnost je budoucnost a mezi nimi jsou vztahy, z jedné strany, a schopnosti a intelekt — z druhé. Je potřeba projít ţivotem a přijmout poníţení všech těchto momentů jako očištění. Je potřeba zbavit se zármutku z minulosti a strachů z budoucnosti. Boha poznáme skrze cit lásky, který není na ničem závislý, a jakákoliv agrese vůči lásce nás odhání od Boha a ponořuje do lidské podstaty. Proto první, co je potřeba udělat, kdyţ přezkoumáváme svůj ţivot, je zbavit se jakékoliv agrese vůči lásce, která se projevila odmítáním ţít, nespokojeností se sebou a svým osudem, a také odsuzováním a záští k jiným lidem. Toto schéma v pomoci lidem dokonale účinkovalo a ta reálná neštěstí a tragédie, které se člověku děly, ty situace, které by specialisté rozplétali roky, byly vyřešeny snadno a přirozeně za několik hodin. Například, pacientka mi vypráví:

Vidím, ţe s mým synem se děje něco strašného a nemohu s tím nic dělat. Měl milovanou dívku, ale nedávno se s ní rozešel a velmi těţce to nesl. Teď se všechny jeho plány, naděje, jak v zaměstnání, tak v byznysu i v osobních záleţitostech zhroutily. Zcela ztratil kontrolu nad situací. Přitom je specialista na bojová umění a za několik posledních měsíců ho několikrát zmlátili na ulici: jako by ho něco svazovalo, nemohl se pořádně bránit. Cítí beznadějnost situace a začíná pít. Stále více propadá do propasti a já jsem bezmocná mu pomoct.

Stačí mi několik vteřin, abych v jemném plánu uviděl situaci.

Můţete změnit jeho osud za několik hodin, — říkám ţeně. Vše, co jste vyjmenovala, zmizí jako dým. Jen musíte váţně zapracovat na sobě. Váš syn lpí na ideálech, tj. uzavření budoucnosti převyšuje asi pětkrát nebezpečnou úroveň. Ve značné míře to přišlo skrze Vás, protoţe jste neţila Boţskou láskou, ale ideály, duchovností, šlechetností. Přezírala jste lidi chudé duchem, tj. neschopné a hloupé, bezzásadové a nečestné. Nechtělo se Vám ţít, kdyţ byly pokořeny vaše ideály, kdyţ Vás zrazovali a nespravedlivě se k Vám chovali. Před početím dětí, abychom je zabezpečili velkou porcí Boţské lásky, je potřeba se odpoutat od všeho lidského. A čím silněji člověk na něčem lpí, tím bolestivěji probíhá odpoutání. Toto odpoutání můţe přijít prostřednictvím uráţek od lidí, nebo jestliţe to nepřijímáme, skrze nemoci a neštěstí nebo skrze smrt. A jestliţe nechápeme, ţe uráţka od jiného člověka je milost daná Bohem, pak jsou jiţ naše děti léčeny nemocemi a neštěstím. Proţijte znovu svůj ţivot a pociťte, ţe nejsvatější duchovní hodnoty nic neznamenají ve srovnání s láskou k Bohu. Přijměte jakékoliv poníţení nebo nespravedlivost jako moţnost zachránit své dítě, moţnost změnit sebe prostřednictvím zproštění od lidského a směřování k Boţskému. Přičemţ modlit se je potřeba nejen za syna, ale i za vnuky. V jemném plánu vidím temnou skvrnu, která přilnula k Vašemu synovi. To je jeho budoucí dítě. Aby se narodilo šťastné, musí se jeho duše očistit. A to nyní probíhá přes pokoření ideálů a duchovnosti u jeho otce. Nakolik zpětně dobrovolně přijmete očištění a tím, ţe se budete měnit, dáte do pořádku díky sobě syna i vnuky, natolik nebude nutné nedobrovolné očištění. Čím méně závisí naše duše na lidských hodnotách, tím méně je potřeba nepříjemností a neštěstí, abychom ji očistili. A kdyţ rodiče skutečně měnili svůj vztah k minulosti a přítomnosti, pak neméně reálně se měnila jejich přítomnost a budoucnost, včetně jejich potomků.

Naprosto mě přestalo překvapovat, kdyţ charakter dítěte, jeho osud se změnily za několik hodin. Pamatuji si, jak jsem jedné své známé několikrát říkal, ţe její starší syn můţe zahynout. Modlila se, pracovala na sobě, ale nic se neměnilo.

Víš, — říkala, — snaţila jsem se ho do toho nějak zapojit. Ale stačí, abych zapnula videokazetu s tvým vystoupením, a hned s křikem utíká z pokoje, a kdyţ se mu snaţím číst tvé knihy, kategoricky odmítá poslouchat.

Nechci, aby ses na mě potom uráţela, — řekl jsem, — ale tvůj syn má stále méně a méně šancí, aby přeţil.

A na němou otázku v jejích očích jsem odpověděl:

Buď se skutečně změníš a přesvědčíš svoji duši o tom, ţe Boţské je důleţitější neţ lidské a ţe jakékoliv lidské štěstí je jen moţností jak nahromadit lásku k Bohu, nebo tvoje dítě můţe onemocnět a zemřít v nejbliţší době.

Nějakou dobu seděla nehnutě. Potom řekla:

Dobře, pokusím se.

Večer mi zavolala. Ale ze začátku nemohla mluvit, protoţe brečela. Pochopil jsem, ţe se stalo neštěstí.

Víš, — říkala plačky, — můj starší syn ke mně před půl hodinou přišel s tvojí knihou v rukou a poprosil mě, abych přečetla, co je tam napsáno.

Tak proč brečíš? — divil jsem se.

Protoţe jsem šťastná.

Takţe moje zkoumání byla ukončena. Ale nicméně mnohá těţká onemocnění podléhala léčení velmi ztuha. Upřímně, nechápal jsem, v čem je problém. Přijatelným vysvětlením bylo následující: rozsah porušení vyšších zákonů a agresí vůči lásce v minulých ţivotech byl velmi veliký. A proto změny v charakteru probíhaly velmi pomalu. Druhá příčina spočívala pravděpodobně v tom, ţe kromě úrovně ideálů a duchovnosti existovaly ještě hlubinnější a rozsáhlejší úrovně. A potom, kdyţ jsem mnohokrát zkoumal desítky a stovky moţných variant, došel jsem k závěru, ţe za ideály jde úroveň vůle a za ní — úroveň ţivota.

Tudíţ, celý řetězec vypadal následovně. Nejprve materiální hodnoty, potom vztahy a schopnosti, pak duchovnost, šlechetnost, ideály, dále vůle, osud člověka a ţivot. A jestliţe se zbavím lpění na lidském ţivotě, pak se zmenšuje má závislost na vůli, ideálech i na všem ostatním. To znamená, ţe je moţné se modlit takto:

Boţe, celý můj ţivot a jakékoliv lidské štěstí je prostředkem, jak nahromadit lásku k Tobě.

A pravidelné odpoutávání od všech ţivotních radostí zmenšuje závislost na lidském a činí modlitbu důleţitější. To znamená, ţe je moţné přepočítávat parametry lpění na kaţdé hodnotě, přičemţ zvláštní důleţitost získaly hlavně — ţivot, osud, vůle. Všechny ostatní závisely na nich. Pochopil jsem, ţe moje diagnóza a příprava na smrt v roce 1991 nebyly náhodné.

V listopadu roku 1991 jsem se sešel s budoucím redaktorem a vydavatelem mé první knihy. V červnu roku 1993 byla kniha napsána. A protoţe se v ní hovoří o Boţském a informace jsou velmi důleţité a mocné, musela být kniha čistá. A procházení procedury umírání a loučení se vším, co je mi drahé, a v konečném důsledku i se samotným ţivotem, mi umoţnilo dát se do pořádku a očistit duši.

A tedy, kruh hodnot je popsán. Systém je dokončen, tj. v podstatě příčiny jakéhokoliv onemocnění mohou být odstraněny, jestliţe je odstraněna závislost na všech článcích lidského. A protoţe lidská láska má rozdílný rozměr, je potřeba se naučit zachovávat lásku k Bohu, kdyţ probíhá destabilizace ne prvních vrstev lidské lásky, ale následujících, rozsáhlejších. Zbývalo, vycházejíc ze systému, dát se zcela do pořádku. I kdyţ, upřímně řečeno, pocit úplné spokojenosti jsem neměl. Ale v ordinaci, s kaţdým novým nepochopitelným případem, se objevují nová fakta pro chápání a moţnost jít dál. Mimochodem, jednou se mě moji přátelé zeptali:

Je moţné zboţňovat lidskou duši?

Upřímně řečeno, nevím, — odpovídal jsem, — ale jestliţe budeme uvaţovat logicky, pak velká část naší duše, která neţije věčně, se nachází v prostoru a čase, coţ znamená, ţe můţe být rovněţ objektem zboţňování.

Ale v mém systému takový pojem nebyl, a tak mi zbývalo jen rozhodit rukama.

V mých zkoumáních byl ještě jeden zvláštní fakt. Bylo to spjato s budoucností. Parametr budoucnosti se neznámo proč choval nestabilně. V podstatě, jestliţe neexistuje závislost na ţivotě, šťastném osudu a vůli, pak tím spíš nemůţe být lpění na budoucnosti, tj. principech, snech, ideálech a následujících vztazích nebo schopnostech, nemluvě jiţ o materiálních hodnotách. A tím neméně jsem opakovaně naráţel na problémové pacienty, jejichţ všechny parametry byly normální, s výjimkou parametru budoucnosti. Téma budoucnosti bylo ještě s čímsi spjato, cosi ho napájelo. Jestliţe nechápu, odkud se bere destabilizace tohoto parametru, znamená to, ţe nevidím jiné hlubinné příčiny, které mohou vyvolat nemoc, pak i v sloţité situaci mohu být nakonec bezmocný. Z jedné strany jsem to chápal, ale z druhé strany, všechny moje pokusy mi neposkytovaly vysvětlení celé té situace. Ano, upřímně řečeno, ani sílu jsem na to neměl. Vţdyť všechny změny deformace struktur pole, které vidím, samy o sobě nic neznamenají. Hlavní je — zobecnit je, uvést je do systému. Zde je potřeba velmi mnoho jemné energie. I zde se má popularita a můj rostoucí finanční blahobyt stávaly stále nebezpečnějšími. Dřív jsem si neuvědomoval, jak mnoho sil ubírají nákupy, domácí práce atd. To vše vyţaduje neustálou kontrolu nad situací. V takovém reţimu jsem nikdy nepracoval. Bylo to pro mě zjevným přetíţením. Přičemţ i kaţdou knihu jsem psal, abych zlepšil popsanou situaci. První kniha se objevila jako uvědomění si toho, ţe ţijeme a chováme se jeden k druhému zcela nesprávně. Nikdo pořádně nevěděl, v čem spočívá smysl ţivota, co je příčinou nemoci, jak se chování rodičů odráţí na zdraví a osudu jejich dětí? Nyní jiţ mnoho lidí píše o tomto tématu, protoţe se stalo atraktivním. Ale tehdy to byl objev. Napsal jsem první knihu a najednou jsem uviděl, ţe nejhlavnější příčina nemoci nespočívá v zboţštění materiálního. Touha udělat cílem a smyslem ţivota rodinu, vztahy s blízkými lidmi, schopnosti a intelekt můţe být mnohem váţnější příčinou onemocnění neţ jakékoliv materiální aspekty.

V první knize jsem psal, ţe hlavním zdrojem nemoci je modlitba za materiální, pozemské. Ale ukázalo se, ţe hlavním problémem současného světa je právě zboţštění duchovního. A protoţe první kniha, stejně jako ty následující, je zaloţena na mých vlastních zkoumáních, na závěrech, které byly mnohokrát potvrzeny při práci s pacienty, ukázalo se její působení jako velmi silné. Ale hlavní byl impuls odpoutání se od materiálního. I druhou knihou jsem se snaţil vyváţit mechanizmus překonání lidských hodnot. Za obvyklých podmínek bych kaţdou knihu psal 5—7 let. A tady chápání toho, ţe nevyváţená informace můţe být nebezpečná, mě tlačilo k novým hektickým hledáním.

Kdyţ jsem dokončil druhou knihu, chtěl jsem si několik let odpočinout. Ale najednou jsem pochopil, ţe existuje ještě jeden velmi důleţitý moment, který umoţňuje mnohé vysvětlit. Je to zboţštění lidské lásky. Schopnost zachovat lásku k Bohu a nehledat viníky, kdyţ je poníţen vrchol lidského štěstí — lidská láska, je schopností zbavit se ve značné míře přitaţlivosti lidského.

A tak ke mně do ordinace přichází lidé, kteří přečetli všechny tři knihy. Vše je u nich v pořádku, kromě jednoho podivného faktu. Jejich závislost na vyšších duchovních momentech, na vědomí jako takovém, mnohokrát převyšuje nebezpečnou úroveň. A právě to často způsobuje neplodnost a onkologická onemocnění. To znamená, ţe informace není dokončena a v některých hlavních aspektech systém nedokáţe pomoct strádajícím. A tehdy se objevuje čtvrtá kniha. Obvykle před začátkem napsání jakékoliv knihy a po jejím dokončení začínám mít veliké nepříjemnosti. A čím je informace cennější, tím silněji mnou lomcují, aby byla kniha dána do pořádku. Neboť kniha, stejně jako dítě, v sobě nese informaci autora. Jako rodiče zodpovídají a pykají za své děti, kdyţ je nesprávně emocionálně vychovali, i já jsem zodpovědný za kaţdou svou knihu.

Zvláštní očisty po dokončení čtvrté knihy jsem nezaznamenal. Pochopil jsem, ţe více méně se vše dalo do pořádku a mohu odpočívat a věnovat se ještě jiným věcem. Ale protoţe přece jen hlavním zdrojem získání informace je práce s nemocnými, přijímal jsem někdy pacienty, a také jsem se chtěl přesvědčit, nakolik efektivně mohou pomoct nemocným mé objevy.

Pomalu, po mučivých srovnáváních a diagnostikováních, jsem došel k závěru, ţe téma budoucnosti, principů a ideálů má pod sebou ještě tenčí rozsáhlejší vrstvu. Ta je spjata s pojmy mravnosti, lidské lásky, s náboţenským pohledem na svět a neznámo proč — s procesy stárnutí. Nakonec jsem pochopil, ţe tato vrstva se nazývá duše člověka.

Nebudu detailně popisovat, jak jsem na to všechno přišel. Bylo by moţné o tom napsat celou knihu. Podávám přibliţný, stručný popis své cesty. Pochopil jsem, ţe mé čtyři předchozí knihy shrnují všechny lidské hodnoty do dvou momentů: materiálního a duchovního. A existuje ještě takový pojem jako hodnoty duše. Ukazuje se, ţe všechny lidské hodnoty se v konečném důsledku omezují na samotný pojem člověka, tj. na tělo, ducha a duši. A zboţštění milovaného člověka rodí závislost na duši, duchu a těle. A skrze to vzniká lpění na všech ostatních lidských hodnotách. To znamená, ţe na milovaného člověka nesmíme pohlíţet jako na zdroj štěstí, ale jako na pomocníka ve směřování k Bohu, v hromadění Boţské lásky. A čím větší je závislost na milovaném člověku, tím větší máme na něj poţadavky. To znamená, nakolik můţeme odpouštět a nevznášet poţadavky vůči milovanému člověku, natolik nebudeme lpět ani na ideálech a mravnosti, ani na schopnostech a vztazích, ani na materiálních hodnotách.

Byla to nová informace a hovořit o ní s jinými lidmi jsem mohl aţ potom, kdyţ praxe a pomoc nemocným dokázaly její pravdivost. To znamená, ţe jsem se musel vzpamatovat a pokračovat v dalších zkoumáních.

Uvedu pár příkladů, popisujících, jak jsem pracoval s novou informací. Jednou mi můj známý v Moskvě řekl o zvláštním případu, který se mu stal.

Jedu z chaty, — vyprávěl, — na cestě nebylo ani ţiváčka, měl jsem slušnou rychlost. Najednou, neznámo odkud, přiletěl obrovský kámen a letí na čelní sklo, přímo mně na hlavu. Jen zázrakem jsem stačil trochu uhnout napravo, sklo se rozbilo, ale já jsem zůstal naţivu. Je moţné vysvětlit, s čím to souvisí?

Několik vteřin se zavřenýma očima prohlíţím situaci a potom mu říkám:

Máš mladou milenku, jsi do ní zamilovaný a máš komplexy z toho, ţe jsi mnohem starší neţ ona. Čím silnější máš komplexy, tím silněji a aktivněji se rozvíjí program sebezničení. Ze začátku je tento program blokován v oblasti hlavy. Ale protoţe k tobě přišel tento program s velkou rychlostí, neobjevila se u tebe alergická rýma nebo bolest hlavy, ale nebezpečí těţkého úrazu hlavy.

Uţasle se na mě dívá.

Všechno je naprostá pravda. Ale proč takové přísné varování, vedoucí málem aţ ke smrti?

Protoţe máte v energetickém poli společné dítě. V tomto ţivotě nebo v následujícím přijde na svět, teď to nemohu přesně říct. Ale nyní probíhá jeho formování na úrovni pole. Nesprávné chování, obzvláště emocionální, je pro něj nebezpečné.

Můj známý jako předtím nemůţe překonat své udivení:

Nemohu pochopit, jakým způsobem sis to všechno mohl domyslet a všechno to vidět?

Není to ţádná mystika, — říkám, — máš pod 500 jednotek program sebezničení. Souvisí to se ţenou, ale ne s manţelkou. Přitom se neustále přezíráš, a to je spjato s tématem duše, ke kterému jsem nedávno došel. Přitom s tou zónou, která souvisí se stářím. A to je celá mystika.

A jak se mám dál chovat?

Kdyţ jde o lásku, zapomeň na to, kolik je jí let a jak vypadá. To znamená, ţe je potřeba o sebe dbát, ale mít komplexy z toho, ţe jsi chudý, nehezký nebo starý, je nepřípustné.

Jindy u mě byla pacientka z Izraele.

Víte, můj muţ mívá stav posedlosti, jako by se do něj převtělil ďábel. Mohu mu nějak pomoci?

Samozřejmě, můţete, — řekl jsem. — Přezírala jste a odsuzovala ortodoxní ţidy? Lehce cukla ramenem:

Ne, nikdy. Krčím rameny:

Ještě jednou se ptám: měla jste nějaké námitky, nebo ne? Ţena přemýšlí.

No, kritický postoj jsem měla vţdycky, — říká, — a můj manţel je vůbec nevěřící.

Váš muţ byl v minulém ţivotě ortodoxním věřícím, — říkám, — náboţenství mu umoţnilo dosáhnout vysoké úrovně mravnosti a duchovnosti a Vy jste začala zboţšťovat v něm i v sobě vyšší aspekty lidské duše. Nakolik něco zboţšťujete v milovaném člověku, natolik to on ztrácí. Co znamená člověk chudý penězi, to víme. Chudý tělem je invalida nebo člověk slabé tělesné stavby. Chudý duchem je přízemní, hloupý, neschopný člověk. Chudý duší je mizera, darebák nebo vrah, nebo ten, kdo se zříká víry v Boha, nebo ten, kdo se nazývá posedlý ďáblem.

Nakolik se modlíte za lidskou duši, natolik ji Váš muţ ztrácí. Protoţe naše duše se ve značné míře rozvíjí s pomocí náboţenských přikázání, náboţenské náhledy na svět, odsuzování jakéhokoliv náboţenství nebo věřících zesilují tíhnutí k duši, a potom přináší neštěstí nám i našim blízkým. Proto musíte znovu projít svým ţivotem a zbavit se vnitřních námitek vůči jakémukoliv náboţenství, odmodlit nároky vůči těm lidem, kteří hanobili Vaše náboţenské pocity. Jakákoliv náboţenská přikázání nemohou být cílem. Jsou jako všechno ostatní — prostředkem k nahromadění lásky k Bohu. Ne nadarmo rozbil Mojţíš kamenné desky, na kterých bylo vyryto 10 přikázání. Nakolik přestanete zboţšťovat a být závislá na jakýchkoliv náboţenských momentech, na vyšších projevech duše, natolik znovu začne Váš muţ nacházet duši.

Pamatuji si ještě jednu zajímavou situaci. Mladá ţena ke mně přišla s jedním problémem:

Nic si nepřeji, — řekla, — někam zmizely všechny mé city. Naprostá otupělost ve všem.

City souvisí s duší, — řekl jsem jí, — jestliţe máte pocit, ţe ztrácíte duši, pak asi pravděpodobně na ní silně lpíte. A příčina je následující: neustále jste odsuzovala společnost a stát.

Proč mě tehdy tedy nic nebolelo? Proč trpím zrovna takto?

Jestliţe byste se tvrdě, záměrně urazila na nějakého člověka, pak by se i program sebezničení vrátil záměrně zpět. Kdybyste na někoho zanevřela — poškodil by se zrak, kdybyste ţárlila — měla byste záchvat mrtvice nebo ţlučníku, kdybyste se dlouho uráţela — problémy se srdcem a plícemi, při neustálém kritizování a logickém odsuzování — problémy s játry. A protoţe jste se uráţela na velké skupiny lidí a celý svět, má program sebezničení velmi velký rozsah a pomalu dopadá nejen na tělo a ducha, ale i na duši. Chcete-li znovu pocítit radost citů, zbavte se zpětně nespokojenosti se světem, státem, skupinami lidí.

Otázky poskytnutí psychologické pomoci ţákům vyšších tříd

Nejprve krátce popíšeme ty problémy, které mohou stát před ţáky vyšších tříd.

K tomu, abychom vyřešili nějaký problém, je nutné umět ovládat situaci. Čím vyšší je závislost na jakékoliv situaci, tím méně má člověk moţností se realizovat a řešit nezbytné ţivotní otázky. Ţák vyšší třídy se nachází v kruhu své rodiny a schopnost řešit rodinné problémy, související s komunikací, je pro něj nezbytná. Chlapci i dívky, končící školu, se připravují na samostatnou práci, další studium. Spektrum jejich moţností a stejně tak poţadavků se prudce zvětšuje. První láska, navazování váţných vztahů s opačným pohlavím — to vše v emoční rovině, je o několik stupňů rozsáhlejší neţ v období dospívání. Mnozí chlapci se připravují do armády, a to zpravidla mnohokrát převyšuje rozsah fyzických a psychických zatíţení neţ v obvyklou dobu. Takovým způsobem, kdyţ zobecníme všechny problémy, stojící před ţáky vyšších tříd, můţeme říci, v čem spočívají jejich probíhající změny. Je to vstup do samostatného ţivota, tj. mnohem větší moţnosti a velké psychologické zátěţe. Na tom, nakolik je ţák vyšší třídy emočně vyrovnaný, jak chápe a reaguje na okolní svět, závisí i jeho moţnost realizace v budoucnosti. A tak je nezbytné zjistit, co je hlavní podmínkou pro utváření správné reakce na okolní svět, jakými máme být, abychom nebyli závislí na situaci a získali moţnost překonat problémy a dosáhnout vytčených cílů?

Obraťme se ke zkoumání citlivosti jako takové. V čem spočívá podstata emocí? Co to jsou naše pocity.

Citlivost — je to zvláštnost jen ţivých organismů, nebo ne? Existují desítky teorií o původu citlivosti, pokusů pochopit její podstatu. Pokusíme se sestavit novou představu o podstatě citlivosti na základě významných objevů vědců v uplynulém století.

V posledních několika letech je svět postaven před velmi váţný vědecko-etický problém

klonování člověka a jakékoli ţivé bytosti. Připomenu, jak byl objeven mechanismus klonování. V obyčejné buňce se genetická dvojitá spirála nerozděluje. K tomu dochází jen v pohlavních buňkách. Chromozóm v pohlavní buňce má moţnost se dělit. Z pohlavní buňky vědci odstranili chromozóm a zavedli tam jiný, ale uţ z obyčejné buňky. Vnitrobuněčná tekutina rozervala chromozóm a přinutila ji fungovat v reţimu rozmnoţování, tj. jakákoliv buňka organismu můţe vytvářet nový organismus. Dříve se usuzovalo, ţe jakékoliv procesy probíhající v buňce, jsou určovány programem, zaloţeným v jejím genetickém kódu. To, co udělala vnitrobuněčná tekutina s chromozómem, svědčí o existenci programu rozmnoţování mimo genetickou informaci. Vysvětlit podstatu tohoto mechanismu současní vědci zatím nemohou.

Následující objev. Na začátku století byl odhalen paradox, který získal název Paradox Einsteina-Podolského-Rozena. Jeho podstata spočívá v následujícím. Dva fotony, které vyletěly z jednoho bodu, jak se ukázalo, udrţují navzájem určité spojení. Působíce na jeden foton, zaznamenáváme reakci i druhého, tj. realizuje se energetické vzájemné působení v prostoru a čase. Podstata paradoxu spočívá v tom, ţe se toto spojení projevilo okamţitě. Rychlost tohoto impulsu můţe tisíckrát aţ miliónkrát převyšovat rychlost světla. Jediné moţné vysvětlení, ke kterému vědci dospěli, je toto: nekonečnou rychlost vzájemného působení dvou fotonů je moţné vysvětlit pouze takto: i kdyţ se rozletí na fyzické úrovni, zachovávají jednotu na úrovni jemné, informační, kde pojmy prostoru a času mizí, přesněji se mění v bod, tj. v něco jiného.

Následující objev. Jestliţe se k nám přibliţuje kosmický objekt, pak linie spektra se posunují blíţe k fialové oblasti. Jestliţe se objekt vzdaluje — spektrální linie se posunují k červené oblasti spektra. V roce 1930 astronom Doppler objevil efekt červeného posunu. Ukázalo se, ţe jakýkoliv kosmický objekt, pozorovaný ze Země, se od nás vzdaluje velkou rychlostí. Přičemţ neexistuje centrum rozšiřování Vesmíru. Ten se rovnoměrně nafukuje ve všech bodech. Je zajímavé, ţe několik desetiletí před tím americký básník Walt Whitman napsal báseň, jejíţ smysl je následující:

«Dívám se z okna a vidím nebe a vidím hvězdy a Galaxie, které se ode mě rozbíhají a vzdalují se čím dál více.»

Tentýţ Walt Whitman jednou řekl:

«Celý se nevejdu mezi klobouk a boty.»

Celý ţivot byl průměrným reportérem a nikdy nepsal básně. Geniálním básníkem se stal jednoho dne. Popisuje to takto.

«Jednou jsem si lehl do trávy, roztáhl ruce a podíval se do nebe. A najednou jsem pocítil, ţe smyslem existence celého Vesmíru je láska.»

Takovým způsobem můţeme skrze naše pocity získávat informace o tom, co probíhá ve vesmírných procesech, o událostech minulosti i budoucnosti.

K tomu se ještě vrátíme.

Od třicátých let začal pro vědce Vesmír vypadat zcela jinak. Místo statického neotřesitelného obrazu světa se objevil model nestálého, pulsujícího Vesmíru. Vědci došli k závěru, ţe Vesmír se zrodil z bodu. Tento proces byl pojmenován «velký třesk».

Ukázalo se, ţe tento model je znám lidstvu jiţ mnoho tisíciletí a je popsán ve staroindické filozofii.

Tudíţ, před vznikem Vesmíru, prostor, čas a matérie byly stočeny do bodu a měly zcela jinou podstatu. Kaţdý nový objev v posledním století šířil mýtus o neotřesitelnosti našich představ o světě. Na začátku století se fyzici domnívali, ţe popis fyzického obrazu světa je v podstatě dokončen a můţe být doplněn jen drobnými detaily. Kvantová fyzika, která se potom objevila, převrátila všechny představy o světě. Ukázalo se, ţe jakákoliv částice je zároveň i vlnou. A v roce 1906, několik let před objevem teorie relativity, Minkovskij došel k závěru, ţe prostor, čas a matérie jsou jediným kontinuem, a protoţe to je jeden celek, mohou přetékat a vzájemně se přeměňovat. Za několik desetiletí byl objeven takový pojem jako virtuální částice. Vakuum rodí částice, ty ţijí miliardový zlomek vteřiny a potom se vrací zpět v nebytí. Fyzici změnili svůj postoj k matérii, hmotě. Objevilo se jiné určení hmoty. To, co jsme dříve nazývali matérií, se ukázalo být prostorem, strukturovaným určitým způsobem.

Бесплатный фрагмент закончился.
Купите книгу, чтобы продолжить чтение.